Č. 3272.

Bratrské pokladny. — Řízení před nss-em: I. Kompetence nss-u k řešení sporů z pojištění u bratrské pokladny? — II. O smlouvách podle § 41 zák. o bratrských pokladnách z 28. července 1889 č. 127 ř. z.
(Nález ze dne 21. února 1924 č. 2942.)
Věc: Rosická báňská společnost v Z. (adv. Dr. Otto Liebling z Brna) proti ministerstvu sociální péče (odb. přednosta Dr. Josef Lukáš) o pojištění u bratrské pokladny.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: O žalobě, již podal Jan Ž., horník v P., člen bratrské pokladny pro báňské a hutní podniky Rosické báňské společnosti v Božím Požehnání na tuto společnost u okr. hejtmanství v Brně dne 24. S8
května 1911, rozhodlo v poradí n.jtancí min. soc. péče v dohodě s min. veř. prací výnosem z 3. června 1922, že s ohledem na smlouvy mezi žalovanou firmou »Rossitzer Bergbaugesellschaft in Segen Gottes bei Brunn« a někdejší bratrskou pokladnou Oslavanskou, jakož i někdejší spojenou bratrskou pokladnou podniků Rosické společnosti hornické, uzavřené ve formě spisů notářských de dto v Božím Požehnání z 24. září 1899, není žalovaná firma »Rossitzer Bergbaugesellschaft in Segen Gottes bei Brůnn« oprávněna kromě řádných měsíčních příspěvku oro provisní pokladnu spojené pokladny bratrské pro báňské a hutní pouniky Rosické báňské společnosti srážeti žalobci Janu Ž. pro touž provisní pokladnu 2-3 % mzdy jako mimořádný uhražovací příspěvek ke krytí jejího deficitu k 31. prosinci 1909 vypočteného, nýbrž že povinna jest za žalobce mimořádný tento příspěvek ve výši 2-3% jeho mzdy svrchu jmenované bratrské pokladně sama platiti a že jest žalovaná společnost povinna to uznati. Rozhodnutí odůvodněno takto:
»Nižší úřady správní postavily se na stanovisko, že obě smlouvy z 21. a 24. září 1898 měly za účel sanaci bratrských pokladen podniků Rosické báňské společnosti v Božím Požehnání a podniků kamenouhelných dolů Oslavanských, že bývalé c. k. horní hejtmanství sanaci v této formě neschválilo a že na místě toho vstoupila v platnost nová úřední opatření pojatá do nových stanov. Tím ovšem zneuznávají úřady tyto právní význam smluv uzavřených v pevné formě spisu notářského mezi členy bratrské pokladny a podnikem závodu.
»Zůstane nepopřeným, za účelem obou úředních smluv bylo mezi jiným též převzetí placení pojistných příspěvků pro případ dočasného schodku a to převzetí dobrovolné a bez nároku na náhradu. Smlouvy tyto uzavřeny byly mezi dvěma stranami a mohly by jenom tyto strany po .zájemné dohodě jednotlivá ustanovení smluvní měniti nebo je rušiti. Žádným však způsobem nemohou býti nuceně proti vůli smlouvajících se stran měněny nebo rušeny osobou třetí, třeba by osobou touto byl sám veřejný úřad, v daném případě úřad horní. Smlouvy tyto byly dále bez všeliké výhrady a nebyly změněny ani když se jednalo o nové znění stanov, na něž se rozhodnutí v odpor vzatá odvolávají. Tyto nové stanovy (v dodatku V.) v § 78 uvádějí znění § 77 ad II/2, z čehož usuzují oba nižší správní úřady, že tím jsou dotčena resp. zrušena smluvní ustanovení obsažená ve zmíněných spisech notářských.
»Názor tento sluší ovšem pokládati za mylný vzhledem k tomu, co shora uvedeno. Názor nižších stolic nemůže se ani opříti o ustanovení § 30 zák. o bratrských pokladnách, podle něhož se děje započítávání a zadržení kvóty příspěvkové na pojištěné připadající v určitých lhůtách, poněvadž na započtení nebo zadržení stanovené zákonem nebo stanovami nemůže míti vlivu zvláštní úmluva mezi členy pokladny a zaměstnavatelem, že příspěvky pojistné ponese sám a když by je přes to započetl nebo srazil na základě zákona nebo stanov, že je bude povinen vrátiti na základě zvláštní úmluvy se svými zaměstnanci jako členy bratrské pokladny učiněné.
»Nemůže proto býti usuzováno rozhodnutím v odpor vzatým, že členové bratrské pokladny a tedy též žalobce nemohou odvozovati z ustanovení řečených, ve formě notářských spisů uzavřených a horním hejtmanstvím odmítnutých návrhů sanačních nijakých nároků proti Rosické báňské společnosti. Neboť, mají-li správní úřady rozhodovati podle § 21 zák. o bratrských pokladnách o sporech z pojistných poměrů mezi majitelem dolů a členy bratrské pokladny, musejí použíti i těch soukromých ujednání, která byla mezi spornými stranami učiněna. Ze znění uvedených notářských spisů jest naprosto zjevným závazek žalované společnosti k výhradnému placení pojistných příspěvků, závazek ten jest dobrovolný, bezvýhradný, žádnou stranou neodvolaný a nezrušený a závazek, který zákonu o bratrských pokladnách nikterak neodporuje (arg. a contr. § 44); nezbývalo tudíž min. soc. péče než v odpor vzatá rozhodnutí zrušiti a uznati podle prosby žalobní.«
O stížnosti podané Rosickou báňskou společností v Zastávce do tohoto rozhodnutí, uvážil nss toto:
Především bylo se zabývati otázkou, zdali jest nss vůbec k řešení sporu, který jes+ předmětem stížnosti, kompetentní. Podnět k tomu podává námitka stížnosti, že spor není rázu veřejnoprávního, což dovozuje z okolnosti, že nárok žalobce Jana Ž. vyvozován jest výhradně z notářských smluv soukromoprávních. Stížnost nenamítá arciť, že by správní úřady k vyřízení žaloby Janem Ž. podané nebyly bývaly příslušný, spatřujíc v předpisu § 21 zák. o bratrských pokladnách z 28. července 1889 č. 127 ř. z. dostatečný podklad pro kompetenci jejich i k řešení soukromoprávního sporu vzniklého mezi majitelem hor a členem bratrské pokladny.
Kdyby byl názor stížnosti správný, pak by příslušnost nss-u k řešení vzneseného sporu byla vyloučena podle § 3 lit. a) zák. z 22. října 1875 č. 36 ř. z. z r. 1876 a § 105 ústavní listiny, jenž stanoví, že v případech, kde úřad správní podle zákonů o tom vydaných rozhoduje o nárocích soukromoprávních, je straně tímto rozhodnutím dotčené volno po vyčerpání opravných prostředků dovolávati se nápravy pořadem práva.
Avšak právnímu názoru hájenému stížností přisvědčiti nelze.
Jan Ž. založil petit své žaloby podle spisů na smlouvách uzavřených ve formě notářských spisů dne 24. září 1899 mezi stěžující si společností na straně jedné a zástupci bratrské pokladny pro kamenouhelné doly Oslavanské a spojených bratrských pokladnic podniků Rosické společnosti hornické na straně druhé. Ve smlouvách těch zavázala se stěžující si společnost jako majitelka hor mimořádnými příspěvky z vlastních příjmů přispívati bratrským pokladnám ke krytí deficitu a tak plný deficit sama uhraditi.
Jak jest patrno 2 notářských protokolů, sepsaných dne 21. září 1899 a připojených k řečeným smlouvám, měly smlouvy za účel sjednání sanačního plánu, aby bylo docíleno hospodářské rovnováhy u řečených pokladen bratrských. Předmětem smluv byl tedy sanační plán ve smyslu § 41 cit. zák. o bratrských pokladnách a ^mlouvy byly uzavřeny v rámci předpisů §§ 39 a násl., které s úmluvami takovými výslovně počítají. Neboť v případech, kdy jest nutno postarati se o zjednání hospodářské rovnováhy provisní pokladny, ukládá § 41 správě bratrské pokladny společně s majitelem hor, aby předložili báňskému hejtmanstí sanační plán, § 41 b) stanoví, co se státi má, když o zjednání hospodářské rovnováhy nedojde ke shodě mezi majitelem hor a pojištěnými, a § 44 vylučuje právní účinnost smluv toliko pokud by jimi byli poškozeni pojištěnci.
Má-li však důvod a obsah smluv o zjednání hospodářské rovnováhy řečených pokladen právní základ v předpisech zák. o bratrských pokladnách, pak jest i spor o tom, zdali a jaké právní účinky se k takovým smlouvám pojí, vždy otázkou práva veřejného, a jest i dána kompetence nss-u k rozhodování o stížnostech do rozhodnutí správního úřadu, který spor tento podle § 21 cit. zák. v řízení správním vyřešil.
Na právní povaze vzneseného nároku nemění pak nic forma, v níž došlo k dohodě mezi majitelem hor a správami bratrských pokladen, zejména forma notářských spisů, kterými se jen osvědčuje, že k takové dohodě došlo. —
Pravdu má však stížnost, pokud tvrdí, že Jan Ž. ze zmíněné smlouvy o sobě nemůže vyvozovati žádných nároků, ježto smlouva nebyla podle § 41 zák. z 28. července 1889 č. 127 ř. z. schválena.
Jde o smlouvu, která — jak bylo již shora řečeno — podle nazírání stran a úřadů měla býti podkladem sanančního plánu po rozumu § 41 cit. zák. Právní účinnost takového ujednání v rámci sanančního aktu jest však, jak vysvítá z § 41, odst. 2 a § 41 a, odst. 1 tohoto zák., podmíněna schválením báňského hejtmanství. Neboť o přípustnosti sanačního plánu ujednaného mezi správou bratrské pokladny a majitelem hor rozhoduje podle § 41, odst. 2 báňské hejtmanství; nedostane-li se však sanačnímu plánu schválení, stává se ujednání bezpředmětným a nastává pak správě pokladny společně s majitelem hor a, nedojde-li tu k dohodě, báňskému hejtmanství povinnost postarati se o zjednání rovnováhy v hospodářství provisní pokladny způsobem v § 41 a, odst. 2—4 podrobně předepsaným.
Smlouva, které se dovolává nař. rozhodnutí, byla báňskému hejtmanství ke schválení předložena, úřad tento ji však výměrem z 21. února 1900 schváliti odepřel a rozhodnutím z 15. července 1091, jež bylo v pořadí instancí ministerstvem orby dne 26. září 1901 potvrzeno, podle § 41 b) cit. zák. stanovil způsob sanace sám.
Za tohoto stavu věci nemůže se zřetelem k předpisům § 41 a násl. pro řešení vzniklého sporu podle § 21 sloužiti za základ řečená smlouva sama o sobě, nýbrž pouze výrok báňského hejtmanství, jímž sanační plán autoritativně byl stanoven, pokud se týče znění stanov v důsledku onoho výroku upravených a úředně schválených.
Jestliže žal. úřad, posuzuje spornou otázku, přihlížel toliko k řečeným notářským spisům, maje za to, že rozhodnou je toliko skutečnost, že se stěžující si společnost smlouvami ve formě notářských spisů uzavřenými zavázala, mimořádné příspěvky ke krytí zjištěného deficitu sama ze svého hraditi, a jestliže s tohoto hlediska uznal, že st-lka nebyla oprávněna srážeti Janu Ž. ze mzdy mimořádný příspěvek n.i uhrazení deficitu provisní pokladny, shledal nss, že nař. rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení, z kteréžto příčiny bylo je podle § 7 zák. o ss zrušiti.
Otázkou, zdali nárok Jana Ž. jest v souhlase s obsahem zmíněné sanační úpravy báňským hejtmanstvím stanovené, pokud se týče se zněním schválených stanov bratrské pokladny, nss se zabývati nemohl, protože po této stránce žal. úřad, veden nesprávným právním názorem, v nař. rozhodnutí se nevyslovil.

Citace:

č. 3272. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 633-637.