NPD documents search: Váž. civ., 13 (1931), sv. 2

Čís. 10910.

Rozhodčím výrokem, na jehož neúčinnost lze žalovati podle § 596 c. ř. s., může býti jen rozhodnutí sporné věci, nikoliv jiné rozhodnuti rozhodčího soudu, na př. o námitce nepříslušnosti.
(Rozh. ze dne 27. června 1931, Rv I 968/30.)
Žalobu, by bylo prohlášeno neúčinným rozhodnutí rozhodčího soudu, jímž byla zamítnuta námitka nepříslušnosti, procesní soud prvé stolice zamítl. Odvolací soud uznal podle žaloby.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu. Důvody:
Pokud jde o řízení rozhodčí (část šestá, oddíl třetí c. ř. s.), lze žalovati jen na zrušení rozhodčího výroku podle §§ 596, 597 a 595 c. ř. s. Co jest rozumčti rozhodčím výrokem, plyne z §§ 577 (arg. slova »rozhodnutí právní rozepře«), 587 (»rozhodcové mají, dříve než vydají rozhodčí výrok, strany slyšeti a příběh, o nějž spor se opírá zjistiti«), 594 (»rozhodčí výrok má mezi stranami účinek právoplatného soudního rozsudku«), hlavně pak § 595 čís. 5, 6, 7 c. ř. s. Rozhodčím výrokem, na jehož neúčinnost lze zažalovati podle § 596, může býti jen rozhodnutí sporné věci, nelze tedy žalovati na neúčinnost jiného rozhodnutí rozhodčího soudu. V tomto sporu je žalováno na neúčinnost usnesení ze dne 17. září 1929, kterým zamítnuta byla rozhodčím soudem námitka nepříslušnosti tohoto soudu. Žalobkyně předložila jako přílohu opis rozhodnutí toho nadepsaného »usnesení« a znějícího, že rozhodčí soud uznal o námitce nepříslušnosti přednesené zástupcem žalované strany takto právem: »Námitka nepříslušnosti rozhodčího soudu se zamítá«. Také ve skutkové povaze a v důvodech usnesení zabýval se rozhodčí soud jen svou příslušností. Toto rozhodnutí nelze podřaditi pod pojem rozhodčího výroku ve smyslu § 595 a násl. c. ř. s., a není žalobkyně oprávněna žalovati na jeho neúčinnost. Tomu nevadí další výrok rozhodčího soudu, že proti uvedenému jeho výroku lze použiti opravných prostředků podle §§ 595 a 596 c. ř. s., neboť řádné soudy nejsou vázány tímto právním názorem. Rozhodčí soud nebyl by vázán rozhodnutím řádného soudu o jeho příslušnosti a nemohlo by mu býti bráněno ani rozsudkem prohlašujícím sporné usnesení za neúčinné, by nerozhodl věcně spor naň vznesený. Teprve po rozhodnutí sporu samého bude moci strana, pokládající za splněnu některou z podmínek neúčinnosti podle § 595 c. ř. s., žalovati podle § 595. Naproti tomu nelze ani po zamítnutí této žaloby mluviti o pravomoci uvedeného usnesení rozhodčího soudu pro řádné soudy, neboť zákon přiznává ji jen výrokům majícím účinek právoplatného soudního rozsudku (§ 594), a ne usnesením, jimiž rozhodčí soud projevil názor o své příslušnosti.

Citace:

Čís. 10910. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 26-27.