Čís. 1276.

»Násilným vztažením ruky« (§ 81 tr. zák.) jest každý útok a každý odpor vynaložením tělesné síly, kterým má býti přivoděno zmaření úředního výkonu.
Hajný, ustanovený úředně pro určitý revír, nepožívá ochrany §u 68 tr. zák. v revíru jiném, třebas byl majitelem tohoto revíru zmocněn, by stihal pytláctví.
(Rozh. ze dne 1. října 1923, Kr I 584/22.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. února 1922, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem veřejného násilí dle §u 81 tr. zák., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc nalézacímu soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Dovolávajíc se důvodů zmatečnosti čís. 9 a) a 10 §u 281 tr. ř. namítá stížnost, že prý nelze shledávati násilné vztažení ruky ve smyslu §u 81 tr. zák. v tom, když obžalovaný pušku, již mu hajný Josef T. uchopil, chtěje mu ji odejmouti, z ruky hajného vykroutil, vyškubl a s ní utekl. V tomto ohledu je stížnost bezdůvodná. Slovům zákona »násilné vztažení ruky« nelze rozuměti jinak, než že jimi míněny jsou jakékoli činy pachatelovy, které staví vrchnostenskou osobu před volbu, by buď od úředního výkonu upustila neb odpor přemohla přiměřeným násilím. Před tuto volbu staví odpor pachatelův vrchnostenskou osobu bez rozdílu, zdali se dotýká vrchnostenské osoby přímo a bezprostředně, či jen nepřímo tím způsobem, že činnost pachatelova zasahuje přímo osobu neb věc, kterou vrchnostenský orgán uchopil a drží a která se takto s tělem vrchnostenského orgánu octla v bezprostředním spojení; nelzeť činiti věcně ani rozdílu mezi tím, když pachatel uchopí a odtrhne ruku vrchnostenského orgánu od osoby neb věci, kterou tento rukou drží, a tím, když pachatel uchopí a z rukou vrchnostenského orgánu vytrhuje tuto věc neb osobu. Dle toho stačí k naplnění pojmu »násilného vztažení ruky« každý útok nebo každý odpor vynaložením tělesné síly, kterým přivoděno býti má zmaření úředního výkonu. Odůvodněna jest však stížnost, pokud tvrdí, že v tomto případě není bezpečně prokázána další pojmová náležitost skutkové povahy zločinu dle §u 81 tr. zák., totiž, že hajný Josef T. byl u výkonu služby. Rozsudek béře za prokázáno, že hajný T. přistihl obžalovaného, jak stál na hrázi rybníka, patřícího velkostatkáři Sch-ovi, s puškou v ruce, připravenou k výstřelu, a hleděl do vody a že měl za to, že se jedná o pytláka rybního a že proti němu jako hajný, mající chrániti majetek svého zaměstnavatele, zakročit; okolnost, že rybník není v honitbě Sch-ově, nýbrž v honitbě učitele В-a a že tudíž hajný T. zakročil v revíru, pro který nebyl vzat do přísahy, prohlásil nalézací soud pro přiznání ochrany dle §u 68 tr. zák. za nerozhodnou; bylť prý hajný T., jak soud vzal za prokázáno, jednak oprávněným a dožádaným dozorčím orgánem v revíru učitele В-a, jednak také sch-ským rybničným hajným a jako takový měl prý právo i povinnost proti obžalovanému služebně zakročiti a to jako úřední osoba v §u 68 tr. zák. chráněná. Naproti tomu uplatňuje stížnost právem, že obžalovaný byl v revíru z-ském a že v tomto revíru hajný T. vůbec hajným není. Řídící učitel Jakub B. splnomocnil ho sice, by každou z pytláctví podezřelou osobu v jeho honitbě stihal, avšak toto zmocnění osobou soukromou nepropůjčovalo o sobě ještě hajnému T-ovi ochranu dle §u 68 tr. zák. i pro honební revír B-ův; nebylť pro tento revír příslušným veřejným úřadem jako hajný autorisován, totiž okresní politickou správou potvrzen a vzat do přísahy, jak to žádá zákon ze dne 16. června 1872 čís. 84 ř. zák. a nebyl tudíž, když zakročoval v revíru tomto, v mezích té působností, která mu jakožto přísežnému hajnému sch-skému byla přikázána. Co se týče druhého důvodu, o nějž nalézací soud opírá ochranu hajného T-а dle §u 68 tr. zák., nelze ani tento uznati toho času bezvadným. Nalézací soud béře za prokázáno, že hajný T. byl také sch-ským rybničním hajným a že jako takový měl právo a povinnost proti obžalovanému služebně zakročiti. Leč pro předpoklad soudu, že T. byl i rybničním hajným, nelze nalézti ve spisech dostatečného podkladu. Dle záznamů protokolu o hlavním přelíčení předložil hajný T. certifikát, vystavený okresní politickou správou v T. ze dne 20. června 1916, jímž jest ustanoven za zřízence honebního. Hajný T. udal dále, že jest hajným na statcích sch-ských již po 18 let, za kteréžto doby byl prý již několikráte do přísahy vzat a sice pravidelně při přechodu z jednoho revíru do jiného. Proti obžalovanému zakročil proto, poněvadž prý byl přesvědčen, že jde o pytláka rybního a že jako hajný sch-ský má hájiti majetek svého pána. Leč ani citovaným obsahem předloženého certifikátu ani výpovědí svědkovou není podán spolehlivý důkaz o tom, že svědek byl též hajným rybničním a že jako takový byl ve smyslu zákona ze dne 16. června 1872 čís. 84 ř. zák. okresní politickou správou potvrzen a vzat do přísahy. Správno je, že jako služebník svého pána měl právo a povinnost, chrániti majetek svého pána, avšak tato skutečnost jedině nemůže dle zákona tvořiti o sobě podklad pro přiznání zvláštní ochrany dle §u 68 tr. zák., která může býti propůjčena jen zmocněním příslušného úřadu. Za tohoto stavu věci vyžaduje otázka, zda byl hajný Tomáš též rybničným hajným, nového šetření a zkoumání, takže nelze rozhodnouti ihned ve věci samé, ale jest nezbytno, rozsudek ve výroku o vině ve směru §u 81 tr. zák., jakož i ve výroku o trestu zrušiti a věc v rozsahu zrušení vrátiti soudu prvé stolice k opětnému projednání a rozhodnutí.

Citace:

č. 1276. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 373-375.