NPD documents search: Váž. civ., 7 (1925), sv. 1

Čís. 4975.

Povolení zajišťovací exekuce podle §u 370 ex. ř. není odvislo od určitých počinů dlužníkových, nýbrž je přípustno i tehdy, jde-li jenom o objektivní ohrožení věřitelovy peněžité pohledávky; stačí, že nemajetný dlužník přišel výkonem trestu o místo.
(Rozh. ze dne 28. dubna 1925, R I 342/25.)
Soud prvé stolice povolil zajišťovací exekuci, rekursní soud návrh zamítl. Důvody: Dle §u 370 ex. ř. může býti zajištěno vymáhání pohledávky, osvědčí-li se soudu, že by jinak vydobytí pohledávky bylo zmařeno, nebo značně stíženo. Navrhovatelka uvedla, že prvý povinovaný byl odsouzen na tři měsíce do žaláře, že jest tudíž bez místa a nemajetným, a že druhá povinovaná mimo nábytku a oděvu nemá majetku, takže při nezaměstnanosti manželově jest nebezpečí, že by se mohla zbaviti tohoto jediného aktiva. Vymáhající věřitelka neuvedla však žádného důvodu, který by poukazoval k uskutečnění tohoto úmyslu povinovaných. Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Rekursní soud rozhodl o návrhu vymáhající strany na povolení zajišťovací exekuce podle §u 370 ex. ř. zamítavě z toho důvodu, poněvadž vymáhající strana neuvedla ničeho, z čehož by se dalo souditi, že povinná strana zamýšlí zbaviti se jediného svého majetku, záležejícího v bytovém zařízeni a oděvu. Z toho vyplývá poznatelně právní názor soudu druhé stolice, že předpokladem povolení zajišťovací exekuce podle §u 370 ex. ř. jest jenom subjektivní ohrožení vymáhaného nároku věřitelčina dlužníky, tedy jenom nějaký počin dlužníkův, jenž by ospravedlňoval úsudek, že bez povolení navrhované exekuce bude vydobytí soudně přisouzené pohledávky peněžité zmařeno, nebo podstatně stíženo. Tento právní názor rekursního soudu nelze sdíleti potud, pokud rekursní soud náležitost exekuce podle §u 370 ex. ř. stotožňuje s náležitostmi povolení prozatimního opatření podle §u 379 ex. ř. Doslov zákona nasvědčuje tomu, že zajištěním podle §u 370 ex. ř. má býti věřitel chráněn nejen proti neoprávněným činům dlužníka nebo třetích osob, nýbrž také proti jakýmkoliv jiným okolnostem vnějším, čímž vším by budoucí úkoj věřitelův mohl býti zmařen nebo podstatně stižen. Není tedy povolení exekuce podle §u 370 ex. ř. odvislo jedině od určitých, shora uvedeným způsobem kvalifikovaných počinů dlužníkových, nýbrž naopak je exekuce přípustnou i tehda, když jde jenom o objektivní ohrožení věřitelovy pohledávky peněžité, třeba jakkoli utvářené a neobmyslné chování dlužníkovo, nebo neoprávněné, chování třetích osob, neb o zcela náhodné okolnosti, je-li tím budoucí vydobytí pohledávky ohroženo. Ježto v tomto případě měl soud prvé stolice potvrzením obecního úřadu osvědčeno, že byl dlužník odsouzen ku tříměsíčnímu žaláři, že pozbyl toho času svého zaměstnání a že kromě bytového zařízení a oděvu nemá nijakého jmění, sluší sdíleti úsudek soudu prvé stolice, projevený povolením exekuce na tomto skutkovém základě, že by se za tohoto stavu mohla povinná strana zbaviti svého jediného, k úkoji vymáhající strany upotřebitelného aktiva, což sluší považovati za ohrožení podle §u 370 ex. ř. Z toho vyplývá dále, že byla soudem prvé stolice zajišťovací exekuce povolena právem.

Citace:

č. 4975. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 820-821.