NPD documents search: Boh. adm., 8 (1926), sv. 1

Čís. 14331.

Oprávněný podle § 471 obč. zák. může vymoci pohledávku, pro kterou věc zadržuje, exekucí na zadrženou věc, i když věc ta nepatří tomu, na jehož účet byl náklad učiněn. Žaloba vlastníka věci podle § 37 ex. ř. tu nemá místa.
(Rozh. ze dne 25. dubna 1935, Rv I 2398/33.)
Žalobce František K. prodal Čeňku P. auto s výhradou práva vlastnického až do úplného zaplacení. Na autu tom provedl žalovaný Otakar T. z příkazu Čeňka P. různé opravy a vymáhá exekučně pohledávku, jež mu tím vznikla proti Čeňku P. V exekuci té bylo zabaveno auto Čeňku P. prodané, jež bylo v době výkonu exekuce v držbě vymáhajícího věřitele, který k němu uplatnil retenční právo podle § 471 obč. zák. Námitku, že k zabavenému autu má právo retenční, uplatnil i proti vylučovací žalobě Františka K. Prvý soud žalobu zamítl, odvolací soud uznal podle žaloby. Důvody: Žaloba vylučovací jest prostředkem k odstranění exekuce, která postihla majetek, nepatřící dlužníku, a právě proto nemá sloužiti k ukojení vymáhajícího věřitele. Pro nedostatek vlastnického práva nemůže ve skutečnosti takové právní jednání vyvolati skutečný účinek. Jest nerozhodné, nabyl-li žalovaný k předmětu tomu, tedy cizímu, práva retenčního, nehof účinek tu proti vlastníku nenastal. Ustanovení § 456 obč. zák. týká se jednak zastavení, nikoliv zabavení, jednak je povahy výjimečné, takže je nelze analogicky rozšiřovati na právo retenční podle § 471 obč. zák., když textace tohoto § 471 obč. zák. se o ustanovení § 456 obč. zák. nezmiňuje. Naopak nutno přiznati tomu, kdo má právo retenční, jen právo, které mu soud výslovně poskytuje. Nezáleží ani na poctivém držení na straně žalovaného. Konečně i po stránce teoretické nutno přiznati, že právo vlastnické jest povahou svou silnější nežli právo retenční i zástavní (srov. rozh. čís. 10583 sb. n. s.). Jest tudíž žaloba vylučovací, opírající se o zjištěné vlastnictví žalobcovo, opodstatněna.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu. Důvody:
Žalovanému přísluší zadržovací, právo podle § 471 obč. zák. k nákladnímu automobilu pro náklady, pro které žalovaný jej exekučně zabavil. Zákon v § 471 obč. zák. dává zadržovateli právo, že nemusí nikomu věc vydati, dokud mu nebudou zaplaceny náklady na ni vynaložené. Retenční právo podle § 471 obč. zák. je tedy dáno věřiteli, aby dosáhl zaplacení svých nákladů na zadržovanou věc vynaložených (srov. materiálie k III. dílční novele k občanskému zákonu str. 200—201). Má-li tohoto účelu býti dosaženo, nelze zajištění pohledávky zadržovacím právem obmeziti na to, že věřitel může zadržením věci vykonati na toho, kdo chce dosíci vydání věci, nátlak, aby zaplatil náklad na ni učiněný, nýbrž věřiteli, přísluší-li mu právo zadržovací, musí býti poskytnuto oprávnění, aby si vymohl svou pohledávku vedením exekuce na zadrženou věc, i, když nepatří tomu, na jehož účet byl náklad učiněn. Neplatil-li náklad na věc učiněný ani ten, na jehož účet náklad byl učiněn, ani vlastník věci, musel by věřitel, kdyby vlastníku příslušelo právo odporovati exekuci věřitelem k vydobytí nákladů na věc vedené podle § 37 ex. ř. na základě svého vlastnictví, buď zadržovati věc po případě na dobu nedohlednou a nechati tak narůsti další náklady s uschováním spojené, nebo musel by věc vydati, čímž by pozbyl svého zadržovacího práva vůbec. To by byla šikána, kterou právní řád nesmí podporovati, a nebylo by to prospěchem, jejž § 471 obč. zák. chtěl žalovanému poskytnouti, nýbrž zřejmou škodou. Dokud žalobce nezaplatí žalovanému náklady, pro které § 471 obč. zák. přiznává žalovanému retenční právo, nemůže dosíci nejen vydání auta, nýbrž ani prohlášení exekuce, vedené na auto to pro tyto náklady, za nepřípustnou.

Citace:

Čís. 14331. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 364-365.