Čs. 17436.

Zamlčení již zřízené zástavy (§ 107, odst. 2, knih. zák.) nemá v zápětí neplatnost zápisu zástavního práva; knihovní vlastník není oprávněn z toho důvodu se domáhati výmazu zástavního práva.
(Rozh. ze dne 26. října 1939, Rv I 756/39.)
Žalobce přednesl, že žalovaná prodala trhovou smlouvou ze dne 7. června 1936 Dru Karlu Z. 3/4 velkostatku, zapsaného ve vložce č. 651 zemských desk českých spolu se 3/4 nemovitostí rustikálních, zapsaných ve vložkách č. 12, 38 a 125 pozemkové knihy pro kat. území J. a s jednou polovinou nemovitostí rustikálních, zapsaných ve vložkách č. 70 pozemkové knihy pro kat. území J., č. 81 a 142 pozemkové knihy pro kat. území V. a č. 72 pozemkové knihy pro kat. území C. za celkovou kupní cenu 1,800000, při čemž kupující převzal na srážku z této trhové ceny hypotekární závazky na 200000 K a 500000 K, dalších 200000 K zaplatil hotově a pro zbývající nedoplatek kupní ceny 900000 K svolil k zastavení koupených nemovitostí. Žalobce se domáhá mimo jiné zjištění, že zástavní právo zřízené a váznoucí na uvedených rustikálních nemovitostech pro tuto udánlivou pohledávku žalované jest od původu neplatné a, že jest žalovaná povinna svoliti k jeho výmazu. Tvrdí k opodstatnění žalobního nároku, že při vkladu tohoto zástavního práva v oněch vložkách nebylo žalovanou v žádosti uvedeno a soudem vyznačeno, že jde o společnou hypotéku se zástavním právem zřízeným dříve již ve vložce č. 651 českých desk zemských. Prvý soud uznal podle žaloby. Odvolací soud zamítl žalobu. Důvody: Podle § 107 knih. zák. jest povinen věřitel, jenž žádá o rozšíření zástavního práva váznoucího již pro jeho pohledávku, oznámiti zástavu pro tuto pohledávku již zřízenou, aby byl poznamenán společný závazek. Škodu povstalou zamlčením již zřízené zástavy ponese věřitel. Nebyl-li společný závazek z jakéhokoliv důvodu poznamenán, může hypotekární dlužník požádati za jeho poznámku. Náklady tím způsobené nahradí věřitel, postihuje-li ho v tom nějaké zavinění. Shledá-li knihovní soud, povoluje vklad anebo záznam zástavního práva pro pohledávku, že je zapsáno zástavní právo pro tuto pohledávku v jeho knihách anebo v knihách jiného knihovního soudu, má k tomu přihlížeti z úřední povinosti a pokládati vložku, ve které jest právo zapsáno, za hlavní vložku a zpraviti o tom knihovní soudy, v jejichž knihách jest již pohledávka zapsána. Z té okolnosti, že žalovaná porušila povinnost v odst. 1 cit. paragrafu jí uloženou, že totiž při rozšíření zástavního práva — pro její pohledávku ve vložce č. 651 zemských desk českých již zřízeného — na vložky rustikální nežádala o poznamenání společného závazku s vložkou č. 651 zemských desk českých, nemůže však žalující jako hypotekární dlužník se domáhati toho, aby bylo zjištěno, že zástavní právo na rustikálních nemovitostech zřízené jest neplatné, že bylo zřízeno pro zdánlivou pohledávku a, že žalovaná strana jest povinna svoliti k jeho výmazu. Předpis § 107 knih. zák. ani jiný zákon pro porušení zmíněné povinnosti hypotekárního věřitele nestanoví neplatnost takového vkladu zástavního práva. Aby zástavní právo vzniklo platně, jest třeba, aby tu byla pohledávka, která podle ustanovení právních může býti zajištěna právem zástavním (arg. §§ 447 a 449 obč. zák.), aby tu byl způsobilý předmět práva zástavního (§ 448) a, aby se vyskytly takové skutečnosti, které podle zákonných ustanovení vedou ke vzniku zástavního práva. Pokud jde o prvou podmínku, tu se žalobce ani nepokusil tvrditi, že by pohledávka nedoplatku trhové ceny 900000 K, pro kterou bylo zástavní právo podle trhové smlouvy vloženo, neexistovala nebo, že by nemohla býti zajištěna zástavním právem. Žalobce netvrdí, že by nemovitosti, o něž jde, nemohly býti způsobilým předmětem zástavního práva. Nepopírá též, že došlo mezi žalovanou jako dřívější vlastnicí nemovitostí a Drem Karlem Z. jako nabyvatelem oněch nemovitostí k jednání, nesoucímu se ke zřízení zástavního práva, k němuž přistoupil i zápis zástavního práva v pozemkových knihách, a to jeho vklad (§ 451 obč. zák. a §§ 4, 40 knih. zák.). Okolnost, že podle obsahu jednání obsaženého v trhové smlouvě a podle ustanovení §§ 106 a násl. knih. zák. měla býti zřízena společná hypotéka, avšak vinou žalované jako věřitelky nebyla vyznačena v pozemkových knihách, pokud jde o vložku č. 651 českých desk zemských na jedné a vložku rustikální na druhé straně, nestačí k tomu, aby mohlo býti zástavní právo v rustikálních vložkách zřízené považováno od původu za neplatné a, aby žalovaná byla proto povinna svoliti k jeho výmazu. K tomu jest dodati, že prvý soud neprávem se odvolává k odůvodnění svého názoru na rozhodnutí nejvyššího soudu č. 9477 Sb. n. s. V něm bylo již vyloženo, že pro touž pohledávku nelze nabýti několika zástavních práv na této věci. Avšak nemovitosti, zapsané ve vločce č. 651 českých desk zemských a nemovitosti, zapsané ve vložkách č. 12, 38, 70 a 125 pozemkové knihy pro kat. území J., č. 81 a 142 pozemkové knihy pro kat. území V. a č. 72 pozemkové knihy pro kat. území C., i když snad tvoří celek společně obhospodařovaný, nelze považovati za jednu a touž věc. S hlediska právního pokládá se podle ustanovení § 3 knih. zák. každé knihovní těleso za celek. Práva k takovému knihovnímu tělesu lze nabýti jen zápisem v příslušné vložce knihy (§ 4 knih. zák.). Proto vklad práva zástavního pro nedoplatek trhové ceny jednak ve vložce č. 651 zemských desk, jednak ve vložkách rustikálních nelze považovati za vklad několika zástavních práv v téže vložce. Skutečnost, že nebylo při zatížení knihovních těles zapsaných, a to ve vložce č. 651 desk zemských na jedné straně a ve vložkách rustikálních na straně druhé vyznačeno simultánní právo zástavní, nemůže býti považována za zřízení několika zástavních práv na téže věci, nýbrž jen za zřízení téhož zástavního práva na několika věcech bez vyznačení, že zástavní právo slouží k zajištění téže pohledávky. Z těchto příčin je žaloba, pokud se domáhá zjištění neplatnosti zástavního práva v rustikálních vložkách a jeho výmazu, podle zákona neodůvodněna.
Nejvyšší soud nevyhověli dovolání.
Důvody:
V souzeném případě jde o společnou hypotéku ve smyslu § 15 knih. zák., jejíž knihovní zápis nebyl náležitě proveden podle předpisů §§ 106 a násl. knih. zák. Žalovaná, žádajíc o vklad zástavního práva pro 900000 K na rustikálních pozemcích, byla podle § 107, odst. 1 knih. zák. povinna oznámiti soudu, že pro tuto pohledávku jest již zřízeno zástavní právo ve vložce č. 651 českých desk zemských. Toto zamlčení zřízené již zástavy má sice v zápětí, že žalovaná jest povinna nésti škodu tím snad povstalou (§ 107, odst. 2 knih. zák.), avšak nemá za následek neplatnost zápisu zástavního práva na rustikálních pozemcích.

Citace:

Čís. 17436. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 546-548.