Č. 3027.

Závodní výbory: Rozhodčí komisi přísluší rozhodovati o tom, zda mzdovým opatřením správy závodu provedeným bez projednání věci se závodním výborem, byla porušena práva závodního výboru.
(Nález ze dne 27. prosince 1923 č. 22138.)
Věc: Závodní výbor zřízenců Akciové společnosti strojírny dříve Breitfeld a Daněk v Praze (adv. Dr. Ad. Dušek z Prahy) proti rozhodčí komisi dle zák. o závodních výborech v Praze (za zúčastněnou firmu adv. Dr. Veleslav Wahl z Prahy) o spolupůsobení závodního výboru při snížení platu zřízencům.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Záv. výbor zřízenců v závodě akciové společnosti strojíren dříve Breitfeld, Daněk a spol. v Karlíně, stěžoval si u rozhodčí komise v Praze, že správa závodu snížila všem úředníkům plat o 10%, případně o 2 1/2% za současného prodloužení pracovní doby o tři hodiny týdně, aniž poskytla dříve záv. výboru možnost věc projednati, nýbrž oznámila prostě dne 17. listopadu 1922 zástupcům záv. výboru toto své opatření a ještě téhož dne vyrozuměla o něm veškeré své úředníky.
Poněvadž prý záv. výboru přísluší právo hájiti a povzbuzovati hospodářské a kulturní zájmy zaměstnanců, mezi něž patří také placení ujednané mzdy a dodržování smluvené pracovní doby, musí mu býti poskytnuta příležitost, by o každé zamýšlené změně mzdy a pracovní doby předem se dověděl, aby mohl zkoumati důvodnost této změny a zaujmouti k ní své stanovisko. To se však nestalo a záv. výboru byl znemožněn výkon jeho práv.
Vzhledem k tomu navrhl záv. výbor, aby bylo rozhodnuto, že postup zaměstnavatelky spočívající v tom, že s opomenutím projednání věci se záv. výborem doručila zřízencům přípisy oznamující redukci platů o 10% a rozšířila vyhláškou dobu pracovní, jest nezákonný, a že se proto jako neplatný zrušuje.
O této stížnosti vydala rozhodčí komise dne 27. ledna 1923 usnesení, kterým stížnost pro věcnou nepříslušnost rozhodčí komise odmítla. — —
O stížnosti uvážil soud takto:
Nař. rozhodnutím prohlásil úřad, že není kompetentním k řešení sporu na něho vzneseného, poněvadž jde o spor služební, jenž dle § 1 zák. z 27. listopadu 1896 č. 218 ř. z. patří před soud živnostenský. Dle toho
Bohuslav, Nálezy správní. V 148 může býti předmětem úvah nss-u toliko kompetence žal. úřadu, která jedině došla svého řešení v řízení správním.
Za tím účelem třeba si především uvědomiti, jakého obsahu byl petit záv. výboru, o němž komise odepřela rozhodovati pro svoji nepříslušnost.
Záv. výbor ve svém podání na rozhodčí komisi vytýkal správě závodu, že mu tato neučinila předem oznámení o zamýšlené redukci platů úřednictva a zvýšení pracovní doby a že mu neposkytla příležitost, aby k těmto změnám pracovní smlouvy mohl zaujmouti své stanovisko a vykonati práva, jež jsou v té příčině zákonem záv. výborům zajištěna.
Z důvodu toho žádal záv. výbor, aby bylo rozhodčí komisí uznáno, že postup zaměstnavatele spočívající v tom, že s opomenutím projednání věci záv. výborem doručil zřízencům přípisy oznamující redukci platů o 10% a rozšířil vyhláškou dobu pracovní, je nezákonný a že se proto jako neplatný zrušuje.
Z uvedeného patrno, že záv. výbor neuplatňoval zde práv zřízenců ze smlouvy služební nebo pracovní, jak za to má žal. úřad, nýbrž se domáhal uznání svých vlastních práv a výroku, že práva ta byla v daném případě správou závodu porušena.
Rozhodování o tom, jaká práva příslušejí záv. výboru dle zák. z 12. srpna 1921 č. 330 Sb., a nastalo-li porušení práv těch se strany zaměstnavatele, nemůže však rozhodčí komise odmítati pro svoji nepříslušnost, neboť dle § 26 cit. zák. povolány jsou rozhodčí komise mimo jiné také k tomu, aby rozhodovaly s konečnou platností spory vzniklé mezi podnikatelem a závodním výborem z důvodu činnosti závodního výboru, tedy zajisté také, aby řešily spory o tom, jaký jest zákonný rozsah této činnosti, zejména zda činnost ta zaujímá v sobě také výkon práva, jež v tomto případě reklamuje pro sebe záv. výbor.
Z toho plyne, že rozhodčí komise neměla stížnost záv. výboru odmítati pro nepříslušnost, nýbrž měla o ní rozhodnouti ve své vlastní působnosti.
Poněvadž tak neučinila, bylo rozhodnutí její zrušiti dle § 7 zák. o ss, aniž bylo soudu možno již nyní vysloviti se o tom, zda záv. výboru vůbec přísluší právo, na něž činí si nárok, a pakli ano, bylo-li právo to správou závodu porušeno, neboť o těchto otázkách není zde dosud rozhodnutí žal. úřadu, jež by soudem mohlo býti přezkoumáváno (§ 5 zák. o ss).

Citace:

č. 3027. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 1287-1288.