NPD documents search: Boh. adm., 13 (1931), sv. 1

Č. 9237.

Zaměstnanci veřejní. — Zdravotnictví: Výrok o pensionování městského fysika statutárního města podle § 11 zák. č. 332/20 a § 8 odst. 9 zák. č. 236/22 nepřísluší min. zdrav., nýbrž kompetentnímu orgánu města.
(Nález ze dne 2. května 1931 č. 6815.) Prejudikatura: Boh. A 7648/28.
Věc: MUDr. Tomáš V. v U. H. (adv. Dr. Jul. Karlický z Prahy) proti ministerstvu veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy o pensijní požitky.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Min. zdrav. oznámilo nař. výnosem st-li, městskému fysiku tehdy statutárního města U. H., že vzhledem k tomu, že nepodepsal služební smlouvu o převzetí do služeb státních ve smyslu § 8 zák. č. 236/22, ve znění upraveném zákonem č. 405/22, rozhodlo se přeložiti jej na trvalý odpočinek a přiznati mu v dohodě s min. fin. podle odst. 9 § 8 cit. zák. dnem 1. června 1924 počínajíc, na základě zák. z 27. prosince 1909 č. 98 z. z. mor. výslužné ročních 1489,60 Kč, t. j. 76% pensijní základny st-li příslušející ve výši 1960 Kč, na dobu života.
O stížnosti na toto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
St-l tvrdí na prvém místě, že žal. úřad považuje st-le za obvodního, resp. obecního lékaře, ačkoli st-l je ve skutečnosti městským fysikem statutárního města, které ve svém obvodu koná službu zdravotní příslušející osp-é; st-l namítá, že předpisu § 8 zák. č. 236/22 bylo proto ve st-lově případě použito neprávem.
Nss neshledal nutným zabývati se otázkou, zda st-l může býti počítán mezi obecní a obvodní lékaře ve smyslu zák. č. 332/20 a 236/22, neboť seznal, že ani se stanoviska, na němž stojí žal. úřad, nemůže nař. výrok obstáti.
Nss vyslovil již v nál. Boh. A 7648/28, že obecní a obvodní lékaři, kteří nebyli převzati státem, resp. kteří odepřeli sjednati se státem smlouvu služební podle § 8 zák. č. 236/22, nejsou v žádném služebním poměru ke státu, nýbrž zůstávají výlučně ve svém dosavadním služebním poměru, a že důsledkem toho a vzhledem k nedostatku nějaké jiné normy není k výroku o přeložení jich na odpočinek ve smyslu § 11 odst. 1 zák. č. 332/20, resp. § 8 odst. 9 zák. č. 236/22 příslušným stát, nýbrž jedině orgán podle dosavadního jejich služebního poměru k tomu kompetentní.
V době vydání nař. rozhodnutí spadalo v U. H. podle tehdy platného obecního statutu, vydaného zákonem z 9. května 1867 č. 18 z. z. mor. rozhodování o pensionování městských úředníků, jakým byl i městský fysik, do pravomoci zástupčích orgánů města (arg. §§ 70, 71 a 87 cit. měst. statutu). Min. zdrav. nebylo tudíž orgánem příslušným pensionovati městského lékaře (fysika) statutárního města U. H.
V nař. rozhodnutí vyslovilo žal. min. samo, že st-le dává na trvalý odpočinek. K výroku tomu nebylo však podle toho, co bylo shora uvedeno, žal. min. kompetentní a jest proto tento výrok jako akt úřadu nepříslušného nezákonným, takže jej nutno zrušiti podle § 7 zák. o ss.
Zrušením výroku toho pozbývá však podkladu i další výrok o vyměření odpočivných požitků, založený na předpokladu, že st-l je dán do výslužby. Z těchto úvah bylo celé nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss, aniž bylo nutno zabývati se jednotlivými námitkami stížnosti, směřujícími proti úpravě pensijních požitků.

Citace:

č. 9237. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 802-803.