Č. 8082.

Obecní dávky: Jest dávku ze zábav platiti také z částky, která se od účastníků zábavy vybírá paušálně »za šatnu«?
(Nález ze dne 28. června 1929 č. 12900.) Prejudikatura: Boh. A 8081/29.
Věc: Zemské hlavní město Brno (vrch. mag. r. Čeněk Spiruta) proti moravskému zemskému výboru v Brně (koncipista Dr. Lad. Kummer) o dávku ze zábav.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Platebním rozkazem městské rady v Brně ze 17. března 1927 byla Rudolfu S. vyměřena dodatečně dávka ze zábav pořádaných v jeho místnostech 2., 6., 13., 20. a 27. února 1927 částkou 1199 Kč 86 hal. a to proto, že bylo od návštěvníků až na několik výjimek vybíráno mimo vstupné 3 Kč také 2 Kč za šatnu bez rozdílu odevzdaných kusů, kterážto úplata je na úkor vstupného a dávky nepoměrně vysoká a lidovosti podniku neodpovídající.
Odvolání městské zastupitelstvo výměrem z 10. června 1927 zamítlo, ježto kontrolou bylo nesporně zjištěno, že se zpravidla vybírá pod názvem »za šatnu« zvláští úplata (2 Kč) za účastenství na zábavě, která úplata ve smyslu § 6 odst. 2 dávk. pravidel dávce podléhá.
Dalšímu odvolání žal. úřad nař. rozhodnutím vyhověl, ježto úplata za šatnu dávce ze zábav nepodléhá.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto :
Žal. úřad vyslovil, že ve smyslu § 6 odst. 2 pravidel o vybíráni obecní dávky ze zábav nelze do vyměřovacího základu pro dávku pojmouti úplatu za uschování šatstva.
Je sice pravda, že toto ustanovení nepřipouští, aby dávka byla vyměřena z úplaty za něco jiného než co je zábavou, neboť vztahuje se jen na vstupné do zábavních podniků a na úplatu za účastenství na zábavě, nikoliv však na to, co bylo za jiné úkony, které nepatří k zábavě, podnikateli zábav zaplaceno (§§ 1 a 7 dáv. prav.). Nemá tedy stížnost pravdu, uplatňuje-li, že vše to, co bylo placeno za uschování šatstva, mohlo býti podrobeno dávce ze zábav. Než nss nemohl přes to shledati výrok žal. úřadu zákonným.
Obec podrobila totiž úplatu za šatnu proto dávce, že úplata ta vlastně vzhledem k tomu, že byla nepřiměřeně vysokou, byla úplatou za zábavu. Žal. úřad vychází však z názoru, že okolnost, že určitý obnos byl vybírán podnikatelem zábavy z titulu uschování šatstva, vylučuje vůbec přezkoumání, zda skutečně vzhledem k nepřiměřenosti úplaty a jiným okolnostem nejde o přesun úplaty za zábavu. Vycházeje z tohoto nesprávného názoru (§§ 1 a 7 dáv. prav.), neuvážil žal. úřad, zdali dle okolností tohoto případu šlo skutečně o takový přesun za účelem dosažení menší dávky ze zábav. Pro tento nedostatek bylo nař. rozhodnutí zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

Č. 8082. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 78-79.