NPD documents search: Váž. civ., 16 (1934), sv. 2

Čís. 13968.

Ustanovení § 496 čís. 1 c. ř. s. se nevztahuje na návrhy, jež se týkají jen řízení a jeho postupu.
Odepřel-li prvý soud řízení přerušiti, není, i když se tak stalo jen v důvodech rozsudku, proti tomu opravného prostředku. Tím není však odvolacímu soudu zabráněno, by z úřadu nepřerušil odvolací řízení.
Otázku manželského původu dítěte nelze řešiti v jiném sporu jen jako otázku předurčující.
(Rozh. ze dne 23. listopadu 1934, R I 1317/34.)
Matka dítěte Emilie M-ová domáhala se v době, kdy manželský původ dítěte byl oduznán oběma nižšími soudy, avšak o dovolání nebylo dosud rozhodnuto, na žalovaném náhrady útrat slehnutí atd., tvrdíc, že žalovaný jest nemanželským otcem dítěte. Procesní soud prvé stolice žalobu pro tentokráte zamítl. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu, by, vyčkaje pravomoci, dále jednal a znovu rozhodl. Důvody: Žalující strana učinila již v žalobě návrh na přerušení sporu podle § 190 c. ř. s. z důvodu, že otázka, pro žalobní důvod předurčující, zda žalovaný je otcem dítěte žalobkyně, není dosud pravoplatně rozřešena. O tomto návrhu žalobkyně okresní soud vůbec nerozhodl a žalobu pro tentokráte zamítl. To, že otázkou přerušení řízení podle § 190 c. ř. s. se prvý soudce zabývá v důvodech napadeného rozsudku, nelze považovati za rozhodnutí o tomto návrhu, neboť důvody rozhodovací nenabývají právní moci. Rozhodnutí otázky, zda spor má býti přerušen až do pravoplatného rozhodnutí sporu o oduznání manželského otcovství k dítěti žalobkyně, je pro žalobkyni vzhledem k předpisu § 167 obč. zák. o promlčení jejího nároku obzvláštní důležitosti. Poněvadž návrhy žalující strany prvým soudem úplně vyřízeny nebyly, bylo podle § 496 čís. 1 c. ř. s. rozsudek prvého soudu zrušiti a věc vrátiti prvému soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a vrátil věc odvolacímu soudu s příkazem, by po případném dalším jednání o odvolání žalobkyně znovu rozhodl.
Důvody:
Odvolací soud zrušil rozsudek prvého soudu jen proto, že prý první soud nerozhodl o návrhu žalobkyně na přerušení sporu podle § 190 c. ř. s., takže prý nevyřídil úplně návrhy (§ 496 čís. 1 c. ř. s.). Při tom vychází odvolací soud z úvahy, že nestačí, že se první soud zabýval otázkou přerušení řízení v důvodech rozsudku. Rozhodnutí odvolacího soudu se týká tedy jen návrhu žalobkyně na přerušení řízení, o kterémž návrhu však bylo rozhodnuto prvním soudem již pravoplatně. Žalobkyně učinila totiž již v žalobě návrh na přerušení řízení podle § 190 c. ř. s. První soud zamítl žalobu pro ten čas a uvedl v důvodech, že pro návrh, aby řízení bylo podle § 190 c. ř. s. přerušeno, není zákonného podkladu. Rozhodl tudíž o návrhu, třebaže nikoliv formálním usnesením, nýbrž jen v důvodech. Tím však jeho rozhodnutí nepozbylo své pravé povahy jako usnesení (§ 425 odstavec prvý c. ř. s., srov. na př. rozhodnutí sb. n. s. čís. 9752, 10117 a j.). Jeho rozhodnutí bylo konečné, protože § 192 druhý odstavec c. ř. s. nepřipouští vůbec rekurs proti usnesení, jímž bylo odepřeno přerušení řízení. Měl tedy býti rekurs žalobkyně spojený s odvoláním odmítnut jako nepřípustný. Neprávem odkazuje odvolací soud k § 496 čís. 1 c. ř. s., jednak proto, že, jak řečeno, byl návrh na přerušení vyřízen, jednak proto, že § 496 čís. 1 c. ř. s. obsahuje předpis jen pro případ, že návrhy ve věci samé nebyly úplně vyřízeny. Týká se to jen návrhů, které se dotýkají předmětu sporu, t. j. žalobního návrhu, pak návrhů podle §§ 236 a 259 c. ř. s. a vzájemných pohledávek, nikoli návrhů, jež se týkají řízení a jeho postupu. Usnesení odvolacího soudu nemůže tedy obstáti a právem navrhuje stěžovatel mezi jiným také, by bylo zrušeno a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu jednání a rozhodnutí. Avšak tím, že první soud nevyhověl návrhu žalobkyně na přerušení řízení a že se toto usnesení stalo pravoplatným, není bráněno odvolacímu soudu, aby z úřadu nepřerušil odvolací řízení až do pravoplatného rozhodnutí zahájené již rozepře o manželský původ dítěte, ježto tuto otázku nelze řešiti v jiném sporu jen jako otázku předurčující, nýbrž lze ji řešiti jako otázku osobního stavu (statusovou) toliko k žalobě osob k tomu oprávněných a způsobem v zákoně předepsaným. (§§ 158 a 159 obč. zák., §§ 190 a 463 prvý odstavce c. ř. s.), V odvolacím řízení bylo by v takovém případě teprve pak pokračovati a napadený rozsudek i řízení prvního soudu v mezích odvolacích návrhů a důvodů (§ 462 prvý odstavec a § 467 čís. 3 c. ř. s.) přezkoumati a po případě podle § 496 čís. 2 nebo 3 c. ř. s. postupovati, až bude předurčující spor o manželský původ dítěte pravoplatně rozhodnut.

Citace:

Čís. 13968.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 389-391.