Čís. 16064.

Byl-li komisionář podle smlouvy povinen po uplynutí šestiměsíční lhůty buď vrátiti neprodané zboží komitentovi vyplaceně, a to bez vyzvání, nebo na svůj účet je převzíti a hotově zaplatiti, nedošlo k prodloužení šestiměsíční lhůty na neurčito tím, že komitent neodpověděl na návrh komisionářův na prodloužení lhůty.
(Rozh. ze dne 28. dubna 1937, Rv II 592/35.) —545
Podle objednacího listu ze dne 29. března 1928 převzal žalovaný od žalující firmy do komise na konsignační sklad stroje tam popsané a zavázal se vrátiti je žalobkyni bez vyzvání anebo převzíti je na vlastní účet a hotově je zaplatiti. Žalovaný však v řečené lhůtě strojů žalující firmě zpět nezaslal. Tvrdíc, že oprávněně vyúčtovala stroje žalovanému na pevno zažalovanou částkou po srážce příslušného rabatu, domáhá se jejího zaplacení. Proti žalobě namítl žalovaný mimo jiné, že žalobkyně nežádala po uplynutí lhůty ani vrácení strojů, ani zaplacení, takže lhůta byla mlčky prodloužena, že na jeho opětovnou žádost, aby stroje si převzala nebo snížila cenu, neobdržel odpovědi. Nižší soudy uznaly podle žaloby, odvolací soud z těchto důvodů: O prodloužení šestiměsíční lhůty smluvené nemůže býti řeči, a to ani na základě dopisů žalovaného z 28. ledna 1931 a 14. září 1931, neboť tehdy smluvená šestiměsíční lhůta už dávno uplynula a oba dopisy obsahují pouze jednostrannou nabídku, která by musela býti přijata, ale nestalo se tak ani mlčky, ani výslovně, neboť nedala-li žalující firma odpovědi, neznamená to, že návrh přijala a zejména na dopis z 26. ledna 1931 nepotřebovala odpovídali, se zřetelem na to, co již uvedeno, t. j. se zřením na dávno uplynulou šestiměsíční lhůtu. Proto nepotřeboval žalovaný nic jiného podnikati, leda podle smlouvy vrátiti stroje po uplynutí šestiměsíční lhůty, Neučinil-li tak, jest ho pokládali ve smyslu písemné smlouvy za kupce strojů daných mu původně do komise. Než i kdyby bylo pravda, že šestiměsíční lhůta trvání komisního poměru v příčině dodaných strojů byla prodloužena ať už na základě dohody výslovné s Arpadem W. dne 8. května 1929, anebo již dříve mlčky, nemá to pražádného významu už proto, že žalovaný až do ukončení sporu strojů vůbec nevrátil, jak již prvý soud zjistil. Žalovaný myslí patrně, že prodloužená lhůta šestiměsíční měla jíti do nekonečna. Ale v té příčině jest na omylu, neboť i při prodloužení šestiměsíční lhůty musela býti dodržena další šestiměsíční lhůta, která dávno zase uplynula do dne vyúčtování, t. i. do 9. října 1931.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Žalovaný upustil již v dovolání od námitky, že šestiměsíční lhůta, stanovená při komisním zboží, je pouhou formalitou, uznává ji za smluvní podmínku platnou mezi stranami rozepře, avšak snaží se pod dovolacím důvodem právní mylnosti (§ 503 č. 4 c. ř. s.) dovoditi, že tato smluvená lhůta byla mlčky a výslovně prodloužena vůlí stran na dobu neurčitou. Bezvýznamnost vývodů těch vyvrátil již odvolací soud a stačí dovolatele odkázati na příslušné důvody napadeného rozsudku, a k vývodům dovolání se jen dodává: Žalobkyně nepotřebovala odpovídati na návrhy žalovaného, učiněné v jeho dopisech ze dne 26. ledna a 14. února 1931, poněvadž platila mezi stranami smluvní podmínka objednacího listu, podle něhož byl komisionář povinen po uplynutí šestiměsíční lhůty neprodané zboží vyplaceně jí zpět do továrny bez vyzvání vrátiti anebo na svůj účet je převzíti a jí hotově zaplatiti. Pouhé mlčení obchodníka není za pravidelných poměrů ani souhlasem, ani vzdáním se práva, však nabývá toho významu tam, kde se měl obchodník ozvati, nesouhlasí-li, a kde jednotlivosti případu nedopouštějí důvodně pochybovati o tom, že by obchodník nebyl mlčel, kdyby nebyl souhlasil. Neodpověděla-li žalobkyně na návrhy, učiněné v řečených dopisech dovolatelových, nemohl žalovaný důvodně usuzovati ve smyslu § 863 obč. zák., že žalobkyně souhlasila s prodloužením šestiměsíční lhůty na dobu neurčitou a že se byla vzdala smluvního práva v tom směru. Žalobkyně nebyla smluvně povinna, aby žalovaného vyzvala k vrácení zboží do určité doby, naopak povinnost vrátiti žalobkyni neodprodané zboží vyplaceně po uplynutí šestiměsíční lhůty, a to bez vyzvání, stíhala dovolatele, a nezachoval-li se podle smluvených podmínek, musí nésti toho důsledky.

Citace:

č. 16064. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 576-578.