Čís. 6235.

K § 85, písm. a) tr. zák.
Výše škody způsobené poškozením věci se rovná majetkové újmě, dané rozdílem mezi hodnotou, jakou měla věc před poškozením, a hodnotou, jakou má po něm.
Při zjišťování těchto hodnot a jejich rozdílů (škody) je vycházeti z obecné ceny věci před poškozením a po něm. Je při tom bez významu, že se poškozený s pachatelem dohodl o výši škody, nebo že se zřekl náhrady škody, po případě že žádá menší částku.
(Rozh. ze dne 28. června 1938, Zm I 477/38.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl zmateční stížnost obžalované do rozsudku krajského soudu, jímž byla stěžovatelka uznána vinuou zločinem veřejného násilí zlomyslným poškozením cizího majetku podle § 85, písm. a) tr. z. a přestupkem proti veřejné mravopočestnosti podle § 516 tr. zák.
Z důvodů:
Zmateční stížnosti, která napadá rozsudek nalézacího soudu pouze v části, odsuzující obžalovanou pro zločin podle § 85, písm. a) tr. z., a to z důvodů zmatečnosti podle § 281, čís. 3, 4, 9 a), správně 10 tr. ř., nelze přiznati úspěch. S hlediska zmatku podle § 281, čís. 10 tr. ř. namítá stížnost, že škoda, způsobená obžalovanou tím, že do skloněných výkladních tabulí poškozených vyryla diamantem, resp. úlomkem tvrdé oceli necudné obrazce a jinak je poškrábala, nepřesahuje 2000 Kč a že proto jde pouze o přestupek zlomyslného poškození cizího majetku podle § 468 tr. z. Uvádí, že znalec určil výši škody, způsobené na výkladní tabuli V. částkou 447 Kč 40 h, kdežto soud že ji stanoví částkou 467 Kč 25 h;
že si poškozená E. určila výši své škody částkou 602 Kč, která jí byla zaplacena;
poškozená Spořitelna města P. že prohlásila, že neutrpěla škodu, ježto chce poškrabané tabule užívati tak, že ji obrátí a poškrabanou část zakryje barvou, takže pro ni má tabule stejnou cenu jako dříve, že jenom žádala o záruku za to, že tabule při obracení nepraskne, že tabule byla bez závady obrácena, že však potom praskla neopatrností dělníka, což žalované nelze přičítati;
že si poškozená K. sama ocenila svoji škodu částkou 500 Kč a poškozený J. že si ji ocenil částkou 250 Kč a oba že prohlásili, že je těmito částkami jejich škoda vyrovnána, a že nežádají-li poškození sami jinou částkou, nelze určovati výši škody abstraktním výpočtem, bez ohledu na konkrétní případ.
Zmateční stížnosti nelze ani tu přisvědčiti.
Výše škody, kterou pachatel způsobil poškozením věci, se rovná majetkové újmě, dané rozdílem mezi hodnotou, jakou měla věc před poškozením, a hodnotou, jakou má po něm (rozhodnutí čís. 1348, 6052 Sb. n. s.). Pomůckou při jejím výpočtu může býti zejména výše nákladů, jichž je třeba, aby poškozená věc byla uvedena ve všech směrech (zejména i co do pevnosti a trvanlivosti) do téhož stavu, v jakém byla předtím.
Při zjišťování hodnoty, jakou měla věc před poškozením, a hodnoty, jakou má po něm, a jich rozdílu — škody — je vycházeti z obecné ceny věci před poškozením a po něm (§ 304, věta prvá, § 306 obč. zák.). Obecnou cenou je tu rozuměti cenu, k jaké se dospěje, odhadne-li se věc podle užitku, který se zřetelem k době a místu obvykle a všeobecně skýtá.
Při tom je, ježto jde o veřejnožalobní trestný čin (§§ 33, 259 tr. z., § 1384 obč. z.), a vzhledem k zásadě, vyplývající z ustanovení § 4 tr. z. bez významu jak pro trestnost pachatele, tak pro výši škody ve smyslu § 85, písm. a) tr. z., že pachatel škodu nahradil nebo se o její výši dohodl s poškozeným, že se poškozený náhrady škody vzdal nebo ji nežádá, necítě se poškozen a chtěje poškozené věci dále užívati tak, jak je, nebo že žádá náhradu menší, byť i tyto okolnosti byly rozhodné pro určení náhrady škody podle práva soukromého.
Vychází-li se z těchto právních zásad, nelze napadenému rozsudku důvodně vytýkat právní mylnost, vypočítává-li škodu ve smyslu § 85, písm. a) tr. z. jako rozdíl mezi hodnotou tabulí před činem obžalované a po něm a béře-li za základ tohoto výpočtu obecné ceny tabulí a zlomů (které zbyly po odříznutí poškozené plochy), jak jí zjistil na základě souhlasného posudku obou slyšených znalců bez ohledu, na to, jak si ocenili škodu poškození (z nichž K. a J. ostatně prohlásili, že od zaměstnavatele obžalované přijali uvedené částky na vyrovnání své škody jen proto, že je obžalovaná nemajetná a že by od ní nedostali ničeho) a bez ohledu na údaj znalce K., že by za zlomy tabule V. zaplatil (vzhledem k možnosti zlomy odbýti) částku 135 Kč, tedy o 20 Kč více, než činí objektivní cena zjištěná soudem na základě souhlasného posudku obou znalců.
Ježto na tabuli náležející spořitelně města P. vznikla škoda v rozsudku uvedená již činem obžalované, je pro posouzení věci s hlediska § 85, písm. a) tr. z. bez významu, zda tabule později praskla a čím zaviněním.
Poněvadž škoda zjištěná rozsudkem podle uvedených zásad přesahuje 2000 Kč, byla obžalovaná právem odsouzena pro zločin podle § 85, písm. a) tr. z.

Citace:

č. 6235. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1939, svazek/ročník 20, s. 310-312.