Čís. 7148.

Pozemková reforma.
Byla-li na pozemek, při něm bylo poznamenáno obmezení, že ku zcizení jest třeba schválení Státního pozemkového úřadu, povolena exekuce vnucenou dražbou, jde o nezákonnost podle § 39 čís. 2 ex. ř., k níž dlužno hleděti z úřadu. — Čís. 7148 —
1034
Zákaz zcizení podle § 7 záb. zák. nový doslov, jest veřejnoprávním a nepodléhá proto omezením soukromoprávního zákazu zcizení. Dlužno ho dbáti, dokud jest zřejmým z pozemkové knihy, najmě i tehdy, byl-li pozemek jím stižený již exekučně vydražen.
(Rozh. ze dne 14. června 1927, R I 489/(27.)
Na pozemek, při němž bylo poznamenáno obmezení, že ku zcizení jest třeba schválení Státního pozemkového úřadu, byla vedena exekuce vnuceným zřízením zástavního práva a vnucenou dražbou. Souhlas k zcizení nebyl od Státního pozemkového úřadu vyžádán, aniž mu bylo doručeno usnesení povolující exekuci. Teprve po provedené dražbě bylo doručeno Státnímu pozemkového úřadu usnesení ze dne 13. září 1926. Státní pozemkový úřad dotázal se okresního soudu, oč jde, načež mu tento sdělil, že při pozemku exekučně prodaném vázla poznámka obmezení, že k dalšímu zcizení jest potřebí schválení Státního pozemkového úřadu. Obdržev dne 29. října 1926 toto sdělení, učinil Státní pozemkový úřad podáním ze dne 6. listopadu 1926 oznámení podle § 39 čís. 2 ex. ř., žádaje za zrušení exekuce. Soud prvé stolice zamítl návrh Státního pozemkového úřadu, ježto jednak nepodal rekurs do usnesení povolujícího exekuci, jednak není důvodu pro zrušení exekuce. Rekursní soud zrušil exekuci vnucenou dražbou. Důvody: § 22 zák. ze dne 27. května 1919, čís, 318 sb. z. a n. v doslovu zákona ze dne 15. dubna 1920, čís. 311 sb. z. a n. ustanovuje, že nabyvateli pozemku jest dovoleno jej zciziti mezi živými do 10 let jen se svolením Státního pozemkového úřadu. Ustanovení to nutno však vykládati extensivně a nikoliv restriktivně tak, že platí i při exekučních dražbách, tedy i v případech, kde nabyvatel sám nezcizuje, nýbrž bývá zcizováno i proti jeho vůli. Neboť, připustí-li se výklad, že ustanovení cit. § 22 platí pouze v případech dobrovolného (a contr. nuceného) zcizení, jest otevřena cesta pro obcházení tohoto předpisu tím, že nabyvatel sice sám přímo zcizení neprovede, nýbrž na jeho účet oklikou osoba třetí právě nucenou dražbou. To však nemohlo býti a také nebylo úmyslem zákonodárcovým a proto nutno poněkud úzké znění zákona vykládati tak, že není dovoleno žádné zcizení, tedy ani exekuční bez svolení Státního pozemkového úřadu. Věřitelům se tím křivda neděje. Neboť jednak nebyly dlouhodobé pachty zřízeny pro lepší uspokojení dřívějších věřitelů, jednak poznámkou obmezení zcizení ve veřejných knihách zapsanou byli novější věřitelé ihned upozorněni na nedostatek disposiční schopnosti nabyvatele takové půdy a na nutnost přivolení Státního pozemkového úřadu, takže nemohli býti ohledně těchto pozemků bezelstnými a s tím počítati museli, раk-li přes to na takovou nemovitost půjčovali, že eventuelně z ní uspokojení nedojdou. Tak i prakse Nejvyššího soudu. Na základě těchto vývodů nutno dojiti k tomu, že pozemek přidělený na základě zákona o dlouhodobých pachtech, pokud k jeho zcizení nedal Státní pozemkový úřad svolení a poznámka obmezení zcizení ve veřejné knize jest zapsána — jest věcí, která z vedení exekuce nucenou dražbou jest vůbec vyňata (§ 39 čís. 2 — Čís. 7148 —
1035
ex. ř.). V projednávaném případě Štátni pozemkový úřad nesouhlasil s prodejem, t. j. se vnucenou dražbou a proto měl soud prvé stolice, když ho došlo oznámení Státního pozemkového úřadu s návrhem na zrušení exekuce, ji zrušiti. jelikož prvý soud návrhu nevyhověl, bylo stížnosti se shora uvedených důvodů vyhověti podle § 39 čís. 2 a exekuci na pozemek zrušiti. Nic na věci nemění, že Státní pozemkový úřad nepodal včas proti doručenému povolujícímu usnesení stížnost. Neboť Státní pozemkový úřad podal na soud oznámení ve smyslu § 39 čís. 2 ex. ř., t. j. návrh na zrušení exekuce, sice nikoliv ve Ihůtě osmidenní, což jest však úplně nerozhodno, neboť takový návrh není v řádě exekučním žádnou lhůtou vázán (§ 39 ex. ř.). Je-li ke zcizení nemovitosti třeba souhlasu Státního pozemkového úřadu a není-li možno bez jeho svolení věc zciziti ani veřejnou dražbou, neměl soud prvé stolice ani po voliti exekuci vnucenou dražbou a když tak přece učinil, je usnesení to a celé řízení na jeho základě povolené zmátečným a ke zmatečnosti té je kdykoliv hleděti z úřadu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Poukazuje se na důvody rekursního soudu, z nichž se jen vylučuje předpoklad, jakoby šlo o akci drobných pachtýřů, a dále výrok, že usnesení prvého soudce, povolující dražbu pozemku, o nějž jde, je zmatečné, neboť není třeba, by k vůli tomu, by se exekuční prodej pozemku z úřední povinnosti zrušil, musila býti uznána zmatečnost (§ 477 a 514 druhý odstavec c. ř. s. a § 78 ex. ř.). Stačí úplně, že je protizákonné, ježto i k této protizákonnosti, vytčené v § 39 čís. 2 ex. ř., musí se podle předposledního odstavce tohoto § 39 přihlížeti z úřední povinnosti, i bez návrhu účastníků, a dokládá se k důvodům těm toto: Zákaz zcizení uložený ve smyslu § 7 záb. zák. nové znění není zákazem soukromoprávním, nýbrž veřejnoprávním, má svůj důvod v národohospodářských účelech pozemkové reformy, která jest akcí veřejnoprávní, a má tedy zákaz zcizení za účel, zabrániti každému počinu, jenž by účel a účinky pozemkové reformy mařil, zajistiti tedy pozemkové reformě zákonodárcem obmýšlený národohospodářský účinek. Proto, jak nejvyšší soud už jindy vyložil, nepodléhá omezením soukromoprávního závazku zcizení, tedy hmotněprávnímu omezení § 364 písm. c) obč. zák. a samozřejmě tím méně jeho omezením formálním, nýbrž působí pořád a proti každému především potud, pokud jest z knih zřejmým. V projednávaném případě zákaz posud v knihách jest a musí ho proto býti dbáno, bez ohledu na to, zdali by snad, kdyby to byl zákaz pouze soukromoprávní, byly z předpisů exekučního řádu možný námitky proti tomu, by ho šetřeno bylo ještě i po provedení dražby (§ 184 a násl. ex. ř.). Podotýká se dále stěžovateli vzhledem k obsahu stížnosti, že vývody jeho rozpadají se již z té jednoduché příčiny, že dle obsahu listiny a knihovní poznámky jest třeba schválení Státního pozemkového úřadu k dalšímu zcizení vůbec a ne pouze tehdy, bude-li zcizovati nabyvatel sám, doložka stylisována jest zcela objektivně.

Citace:

Čís. 7148. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 1059-1061.