NPD documents search: Váž. civ., 4 (1922)

Čís. 1674.

Zákon ze dne 5. března 1869, čís. 27 ř. zák. o ručení železnic.
Jest »příhodou v dopravě«, bylo-li zábradlí k nástupišti vytaženo dříve, než se vlak úplně zastavil.
(Rozh. ze dne 17. května 1922, R I 496/22.)
Na stanici T. byl peron opatřen pohyblivým zábradlím, jež bylo vždy po příjezdu vlaku vytaženo. V den úrazu žalobkyně bylo zábradlí vytaženo ženo dříve, než-li vlak ve stanici zastavil a žalobkyně byla nastupujícím davem stržena pod vlak a utrpěla poranění. Žalobu na náhradu škody proti dráze procesní soud prvé stolice zamítl, maje za to, že úraz žalobkyně byl přivoděn jednáním osob třetích, za něž dráha neručí. Odvolací soud napadený rozsudek zrušil a nařídil prvému soudu, by, vyčkaje pravomoci, věc znovu projednal a rozhodl. Důvody: Žaloba opírá se o okolnost, že závora, uzavírající nástupiště stanice, byla zdvižena ještě před zastavením vyjíždějícího vlaku. Dle posudku znalců neměla závora peronu, která slouží za výstražné znamení a měla účel pojistný, býti vytažena, než se zastaví vjíždějící vlak. Skutečnost, žalobkyní k odůvodnění prosby žalobní přednesená, která dle tvrzení žalobkyně přivodila její zranění, jeví se jako případ mimořádný a tudíž jako příhoda v dopravě ve smyslu § 1 zák. o ručení a odůvodňuje použití tohoto zákona. Nestačí však k použití zákona o ručení, že tu jde o příhodu v dopravě, nýbrž musí býti příhoda v příčinné spojitosti s poraněním člověka. Rozhodující jest tedy, zda poranění, které žalobkyně utrpěla, povstalo příhodou, t. j. zdvižením závory perónové před zastavením vjíždějícího vlaku, jinými slovy, zda poranění by se bylo nestalo, kdyby závora peronu byla zdvižena teprve, když vlak již stál. Bylo tedy nutno vysvětliti a zjistiti, zda poranění žalobkyně vlakem vjíždějícím, zejména poranění na noze, bylo způsobeno točícími se koly vozu, a jelikož v tomto směru údaje slyšených svědkyň a výpověď žalobkyně nesouhlasí, bylo posudkem znalců zjistiti, zda z povahy poranění může býti vyvozováno s úplnou určitostí, zda zejména poranění na noze mohlo snad povstati skřípnutím kolem, které se již nepohybovalo, pročež měly býti připuštěny otázky znalcům v tom směru kladené. Kdyby se zjistilo, že zranění bylo žalobkyní způsobeno, když vlak již stál, byl by výsledek týž, jako kdyby závora byla zdvižena teprve po zastavení vlaku a nebylo by příčinné souvislosti mezi poraněním a zdvižením závory za jízdy vlaku, poněvadž závorou má býti zabráněno poranění cestujících pohybujícím se vlakem.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Rekurs žalované strany odporuje správnosti právního názoru vysloveného odvolacím soudem, a tvrdí, že předčasné vytažení zábradlí na nástupišti nebylo mimořádnou příhodou a nemohlo zavdati podnět k příhodě v dopravě dle § 1 zák. o ručení železnic. Přes to je však názor odvolacího soudu správný. Nezáleží ani na tom, že zábradlí ono je opatřením výstražným a ne ochranným, a že ho vůbec není třeba. Pro posouzení sporné otázky rozhodna je pouze skutečnost, že nástupiště v T. opatřeno je zábradlím, jež má býti spuštěno, pokud vlak do stanice vjíždějící se nezastavil. Spuštěné zábradlí značí při nejmenším zákaz přiblížiti se k vlaku. Naproti tomu pokládá obecenstvo, čekající na nástup do vlaku, vyzdvižení zábradlí ne-li za vyzvání aspoň za dovolení k vlaku přistupovati. To platí zejména o osobách tísnících se za velkého návalu za předními řadami a nemajících proto přehledu a možnosti posouditi, zda skutečně nastala vhodná chvíle k nástupu do vlaku. Tu rozhoduje více psychický vliv odklizení uvedené překážky na čekající obecenstvo, než její technická způsobilost. Z toho vyplývá, že zábradlí má býti zdviženo teprve, když není více nebezpečno přiblížiti se ke vlaku, t. j. když vlak se zastavil. Jen v tom případě, že nástupiště podobným zařízením opatřeno není, je na obecenstvu, by samo posoudilo, kdy se může k vlaku přiblížiti.

Citace:

č. 1674. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 494-496.