NPD documents search: Váž. civ., 14 (1932), sv. 2

Čís. 11989.

Proti usneseni, jímž byl zamítnut návrh na přerušení sporu podle § 8 konk. ř., jest rekurs přípustný.
Oprávnění vnuceného správce nemovitosti vésti i na dále spor o výpovědi dané jím ze spravované nemovitosti zůstává nedotčeno uvalením konkursu na jmění majitele nemovitosti. Spor ten nelze přerušiti podle § 8 konk. ř.
(Rozh. ze dne 14. října 1932, Rv I 1595/32.)
František K., vnucený správce domu pronajímatelky, dal žalovanému soudní výpověď z bytu. Námitkám. žalovaného procesní soud prvé stolice nevyhověl a ponechal soudní výpověď v platnosti. Odvolací soud nevyhověl návrhu žalovaného, by bylo řízení přerušeno; ve věci samé napadený rozsudek potvrdil V onom směru uvedl v důvodech: Pokud se týče usnesení, jímž byl zamítnut návrh žalované strany, by řízení bylo přerušeno, ježto na jmění pronajímatelky uvalen byl po zahájení vnucené správy konkurs, vychází odvolací soud z názoru, že při této vnucené správě jde o oddělné právo, které podle § 12 konk. ř. konkursním řízením není dotčeno. Prohlášením konkursu, k němuž došlo v měsíci červenci 1931, kdežto vnucená správa byla povolena již v únoru 1931, není tedy v souzeném případu dotčen rozsah práva vnuceného správce, a dání výpovědi odpovídá působnosti vnuceného správce podle § 109 ex. ř.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání a uvedl v otázce, o niž tu jde, v
důvodech:
Nesprávné právní posouzení Spatřuje dovolatel v tom, že odvolací soud zamítl návrh na přerušení řízení podle § 8 konk. ř. V té příčině jest dovolání vlastně rekursem, jenž jest sice přípustný, avšak není oprávněný. Především bylo se zabývati otázkou, zda předpis § 192 druhý odstavec cřs. nečiní opravný prostředek proti tomuto rozhodnutí nepřípustným, an odvolací soud vyřkl, že se řízení nepřerušuje. Avšak již z doslovu § 192 druhý odstavec c. ř. s. plyne, že se tento předpis nevztahuje na přerušení upravené velícím předpisem § 8 konk. ř. Podle tohoto zákonného ustanovení musí nastati v každém období sporu přerušení, jakmile jsou k tomu předpoklady v tomto paragrafu uvedené. Proto bylo lze usnesení odvolacího soudu napadnouti. Leč usnesení to jest věcně správné, poněvadž v souzeném případě není předpokladů § 8 konk. ř. Žalobu nepodala úpadkyně, nýbrž František K. jako vnucený správce jejího domu. Ač tento dům náleží úpadkyni, nepodal František K. výpověď jako její zmocněnec, nýbrž jest sám stranou v procesním smyslu (§ 571 druhý odstavec cřs.), a to mocí svého úřadu, jemu jako vnucenému správci exekučním soudem uděleného (§§ 109, 111 ex. ř.). I když výsledek žaloby materielně bude míti vliv na obsazení jednoho bytu v domě, tvořícím až dosud část majetku úpadkyně, jest přece vnucený správce formálně úplně samostatnou procesní stranou. Tato okolnost jest pro otázku přerušení sporu jedině rozhodna. Není-li úpadkyně procesní stranou, nelze tento spor podle § 8 konk. ř. přerušiti. Správce konkursní podstaty, jsa jen oprávněn za úpadkyni vstoupiti do sporu, nemohl by tak učiniti za Františka K-a, jehož oprávnění k podání a k dalšímu vedení tohoto sporu nebylo prohlášením konkursu na jmění majitelky domu dotčeno.

Citace:

č. 11989. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/2, s. 312-313.