Authors:
= Boh. adm., 6 (1924), sv. 1
PDF

Č. 3078.


Školství: * Nucený nájem bytu pro správce neb učitele školy menšinové podle § 7 zák. č. 189/1919 jest přípustný nejen, když osoba učitelská vůbec bytu nemá, nýbrž i tehdy, je-li její byt nevhodný.
(Nález ze dne 9. ledna 1924 č. 63.)
Věc: Dr. Arnold H. a společníci v Opavě proti ministerstvu školství a národní osvěty o nucený nájem bytu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Aby se zabezpečilo vhodné bydlení pro učitele při české měšťanské škole v Opavě J. H., jehož byt byl malý a nedostačující, vyslovil žal. úřad v dohodě s min. vnitra nař. rozhodnutím podle § 7 zák. ze 3. dubna 1919 č. 189 a 9. dubna 1920 č. 295 Sb., pokud se týče podle § 2 zák. z 9. dubna 1920 č. 292 Sb. nucený nájem bytu v domě č. p. — v Opavě, v němž dosud bydlil ředitel zemského účtárenského oddělení Jan V.; zábor vysloven ode dne, kdy se ředitel V. vystěhuje; k tomu podotknuto, že k tomuto rozhodnutí vedla úvaha, že majitel domu ani učitel L., který tvrdí, že byt mu byl přislíben, nebudou ve svém bydlení ohroženi.
O stížnosti uvážil nss takto:
Stížnost vytýká především nezákonnost nař. rozhodnutí, poněvadž prý nebylo třeba zabezpečiti bydlení učitele H., jelikož tento bydlil již delší dobu jinde a v dostatečném bytě, sám uznal, že by o byt nebyl zakročil, kdyby mu ho úřad nebyl nabídnul, jelikož dále pro pouhé zlepšení bydlení učitele menšinové školy zákon č. 189/19 možnost vnuceného nájmu neposkytl.
Námitku tuto neshledal soud důvodnou. Jest ovšem pravda, že podmínkou nuceného nájmu bytu pro učitele menšinové školy podle § 7 zák. z 3. dubna 1919 č. 189 Sb. jest to, že jest nutno »zabezpečiti jeho bydlení«.
Stížnost vykládá tento předpis v ten smysl, že může prý nuceným nájmem býti opatřen byt jen pro učitele, který vůbec nebydlí. Tento názor není správný. Naopak plyne ze shora cit. všeobecné dikce a z účelu zákona, který chce usnadniti zakládání a udržování menšinových škol a získání zdatného učitelstva pro ně, že nucený nájem jest možný i tehdy, jestliže učitel menšinový sice již jiný byt má, který však není ze závažných ohledů vhodný.
Je-li či není-li tomu tak, a je-li nebo není-li tedy v takovémto případě nutno »zabezpečiti bydlení takového učitele, jest, jak nss-em opětně bylo vysloveno, otázkou skutkovou a může proto nss zodpovědění její žal. úřadem přezkoumati nikoliv meritorně, nýbrž toliko s hlediska II. odst. § 6 zák. z 22. října 1875 č. 36 ex 1876.
Žal. úřad měl pro svůj závěr, že bylo nutno zabezpečiti bydlení učitele H., podklad.
Další výtka, že řízení nebylo vedeno zákonitě, není blíže precisována.
Pokud stížnost míní tím snad pokusy, které se strany jednoho úředníka zsp-é se staly za účelem získání onoho bytu pro tohoto úředníka, pokud se týče pokusy, které prý podle tvrzení stížnosti činil referent zsp-é za tím účelem, aby získal bytu pro důstojníky a pod., tedy nelze z toho dovozovati vadnost řízení, poněvadž v případě onoho úředníka zemské politické správy Dr. S. byl by býval získán jiný (jeho dosavadní) byt pro menšinové učitelstvo a poněvadž referent zsp-é konal jen svou povinnost, snažil-li se získati byt pro učitele menšinové školy, důstojníka nebo jiného veřejného zaměstnance.
Z těchto úvah bylo stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.
Citace:
č. 3078. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 238-239.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).