NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

č. 3710.

Obecni přirážky:* Vzejde-li spor o otázku, v jaké výši je nutno stanoviti v rozpočtu obecní přirážky, jichž je třeba k tomu, aby obecní výdaje byly kryty, není pro řešení jeho rozhodným jediné poslední předpis daňový.
(Nález ze dne 7. června 1924 č. 10196).
Věc: Firma P. na K. V. (adv. Dr. Jos. Jozífko z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze o schválení obec. rozpočtu města K.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Odvolání st-lky z usnesení ob. zastup, města K. z 27. ledna 1922, kterým byl schválen rozpočet pro rok 1922 a usneseno k hrazení schodku vybírati 100% ní přirážku k dani domovní a 454%ní přirážku k dani pozemkové, výdělkové a důchodové, bylo osk-í v K. dne dne 1. března 1922 zamítnuto, načež st-lka podala další odvolání k zsv-u.
Usnesením z 27. listopadu 1922 změnilo pak ob. zastup, v K. své rozhodnutí ohledně výše přirážek a usneslo se, aby byla k hrazení schodku vyměřena 100%ní přirážka k dani činžovní a 674%ní přirážka k daním ostatním.
Odvolání st-lky podané z tohoto usnesení bylo usnesením osk z 20. listopadu 1922 zamítnuto. Dalšímu odvolání st-lky nevyhověl zsv nař. rozhodnutím a uznal rozpočet za správný.
O stížností uvážil nss toto: žal. úřad vyslovil ve svém rozhodnutí mimo jiné, že nemůže vzíti zřetele k přiznání výměry daně výdělkové na r. 1921, předložené st-lkou, a to proto, poněvadž přiznání to není možno pokládati za úředně oznámený daňový předpis, a pro stanovení výše přirážky v obci může býti jen tento poslední předpis vzat za základ. St-lka dovolávala se v řízení správním onoho přiznání na důkaz toho, že dle něho daňová povinnost její jeví se pro rok 1922 vyšší než pro rok minulý, takže následkem toho nebude potřeba, aby procentuální výše přirážek obecních stanovena byla cifrou tak vysokou, jak se stalo v rozpočtu.
Stížnost, která tvrdí, že názor ten neodpovídá zákonu, jest důvodná.
Neexistuje žádný zákonný předpis, který by ustanovoval, že by při sdělání rozpočtu musel býti vzat za základ daňový předpis za minulá léta a také z povahy věci neplyne, že by bylo nutno tak učiniti, když při stanovení výše přirážky jde jen o přibližný odhad výše příjmu, kterého obec může v rozpočtovém roce vzhledem k hospodářským a daňovým poměrům očekávati. Takovýto přibližný odhad nevylučuje však, aby pro výpočet očekávaného výnosu přirážky byla použita také jiná pomůcka než poslední úřední předpis daně.
Otázkou, zda podaným prostředkem lze provésti důkaz o této přibližné výši, jako předpisem daňovým, soud se nemohl zabývati. Shledal toliko, že není nutno — jak za to má žal. úřad, — aby byla okolnost tato doložena daňovým předpisem. Bude věcí úřadu, aby o tom rozhodl, zda onen vhodný prostředek k tomu nutný poskytuje také fase, která byla podána pro poslední rok.
Když však žal. úřad vycházel z názoru, že pro stanovení výše přirážek může býti jen úředně oznámený poslední předpis daňový vzat za základ, dal se vésti názorem, jenž v zákoně nemá opory.
Bylo proto z těchto důvodů nař. rozhodnutí zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 3710. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 29-30.