NPD documents search: Váž. tr., 13 (1931)

Čís. 4224.

Přestupku podle § 399 tr. zák. mohou se dopustiti jen živnostníci, kteří jsou oprávněni prodávati maso buď syrové nebo jakkoliv připravované (řezníci, uzenáři, hostinští, vyvářeči a pod., po případě jejich pomocníci v živnosti); jiné osoby (domkáři, rolníci, pachtýři selských pozemků) se přestupku toho dopustiti nemohou. Jest nutno, by se prodej stal oněmi osobami při provozování živnosti, která k prodeji masa opravňuje.
Dal-li domkář zabíti vepře ve svém hospodářství vypěstěného a rozprodal z něho maso a jaternice, aniž dal maso podle předpisu ohledati, nedopouští se ani přestupku § 399 tr. zák., ani soudně trestného činu podle zák. čís. 277/1900 ř. zák., ani správního přestupku (podle § 13 cit. zák.).
(Rozh. ze dne 2. července 1931, Zm I 461/31.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona právem: Rozsudkem okresního soudu ve Cvikově ze dne 19. února 1931, jímž byl obžalovaný Rudolf O. uznán vinným přestupkem § 399 tr. zák., byl porušen zákon v ustanovení úvodní věty § 399 tr. zák. Rozsudek ten se zrušuje jako zmatečný a obžalovaný Rudolf O. se podle § 259 čís. 3 tr. ř. z obžaloby zprošťuje.
Důvody:
V trestní věci T 64/31 okresního soudu ve Cvikově byl domkář Rudolf O. viněn, že 10. prosince 1930 v H. L. dal zabiti vepře ve svém hospodářství vypěstěného a rozprodal z něho maso a jaternice, nenechav maso podle předpisu ohledati. Záznamem o rozsudku ze dne 19. února 1931 byl proto Rudolf O. uznán vinným přestupkem § 399 tr. zák. Odsuzující rozsudek spočívá na právně mylném výkladu ustanovení úvodní věty § 399 tr. zák., jež zní: »prodá-li se při nějaké živnosti, která má právo prodávati maso syrové nebo jakkoliv připravované nebo svařené, něco z takového dobytčete ....« Podle tohoto doslovu mohou býti podmětem přestupku toho jen živnostníci, kteří jsou oprávněni prodávati maso buď syrové nebo jakkoliv připravované, tedy řezníci, uzenáři, hostinští, vyvářeči a pod., po případě jejich pomocníci v živnosti (srov. rozh. čís. 3030 sb. n. s.); jiné osoby se přestupku toho dopustiti nemohou. Dále jest nutné, by se prodej stal těmito osobami při provozování živnosti, ku prodeji masa opravňující. Domkář, rolník, majitel selské usedlosti, pachtýř selských pozemků, nejsou živnostníky ve smyslu § 399 tr. zák., neboť jejich »živnost« neopravňuje ku prodeji masa po živnostensku, což ostatně také potvrzuje připiš okresního úřadu v České Lípě ze dne 27. března 1931. Čin, který se klade obviněnému za vinu, nezakládá skutkovou povahu trestného činu soudy stíhatelného ani se stanoviska zákona ze 6. srpna 1909, čís. 177 ř. zák. (o zamezení a potlačení nakažlivých nemocí zvířecích). Neboť z trestných činů, spadajících podle § 68 cit. zákona pod pravomoc soudů a uvedených v §§ 64 až včetně 67 zákona, nepřichází v úvahui žádný, kdežto případné jednání proti předpisu § 13 podléhá ve smyslu §§ 68 a, 63 čís. 3 potrestání úřady politickými, nikoli soudy (srov. rozh. býv. vídeňského zruš. soudu sb. čís. 3695). Avšak ani o překročení předpisu § 13 nejde, takže není zapotřebí postoupiti spisy příslušnému okresnímu úřadu k úřednímu jednání. Nařizujeť § 13 citov. zákona všeobecné provádění ohledání jen ohledně dobytka velkého jatečního, nikoli však ohledně bravu (malého jatečního dobytka); ohledně tohoto jest předepsáno ohledání jen v živnostenských jatečných místnostech a pak podle třetího odstavce téhož § při porážení z nouze. O žádný z těchto případů tu nejde. Z toho, co uvedeno, plyne, že odsuzující výrok je zmatečný podle § 281 čís. 9 a) tr. ř.

Citace:

Čís. 4224. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1932, svazek/ročník 13, s. 372-374.