Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní, 73 (1934). Praha: Právnická jednota v Praze, 700 s.
Authors:
= Právní prakse, 2 (1937-38)
PDF

Glosy a aktuality.


Ručení manželky dle § 1409 obč. z.


Advokát Dr. Arnošt Wald, Prostějov, zaslal nám toto dosud neuveřejněné rozhodnutí n. s. ze 17. listopadu 1937, Rv I 1590/37:
Manželka ručí za obchodní dluhy manželovy podle § 1409 ob. z. obč. a § 187 III. dílčí novely v plné výši i když nepřevzala viditelné aktivum. Stačí, provozuje-li živnost v týchž obchodních místnostech a téhož druhu, jako její manžel. Okruh zákaznictva a dodavatelstva je také »jmění« ve smyslu shora citovaných ustanovení zákona.
Okresní soud zamítl žalobu, která byla podána z titulu převzetí obchodu podle § 1409 ob. z. obč. a § 187 III. dílčí novely.
Důvody:
Žalovaná strana prokázala, že nepřevzala od svého manžela J. Š. žádné jmění nebo podnik. J. Š. provozoval sice živnost střížním zbožím před žalovanou v týchž místnostech, které se nacházely v domě žalované a odhlásil živnost téhož dne, kteréhož jeho manželka — žalovaná — svou živnost téhož druhu ohlásila, prodal však sklad zboží jistému Františku K-ovi z Prahy, tedy třetí osobě. Tento Frant. K. chtěl sice zboží převzíti, avšak po dohodě se žalovanou svěřil jí toto zboží do komisního prodeje. Žalovaná nepřevzala tudíž obchod po svém manželi a neručí podle zákona za jeho dluhy.
Odvolací soud změnil rozsudek I. soudu tak, že žalobě vyhověl. Důvody odvolacího soudu:
František K. nebyl ve skutečnosti ničím jiným, nežli financiérem celé transakce. K odevzdání skladu zboží ve smyslu § 427 ob. z. obč. nedošlo, neboť při takovém by bylo nutno, aby se to stalo znameními, ze kterých každý by jasně mohl poznati, že zboží bylo předáno Š ... m K ... ovi. To však nebylo prokázáno. Pro posouzení věci jest směrodatným, že zboží Š ... ovo zůstalo v těchže místnostech, že v těchže místnostech do 23. října 1934 Š. obchod provozoval a že od téhož momentu, kdy on obchodu se vzdal, tamže ohlásila živnost žalovaná. Skutečnou přejímatelkou všeho zboží byla tudíž žalovaná a tato je dle § 1409 ob. z. obč. zavázána zaplatiti dluh svého manžela, který jako jeho manželka nejen že znáti musela, nýbrž jistě také znala.
Nejvyšší soud potvrdil rozsudek odvolacího soudu z důvodů:
Žalovaná převzala od svého manžela okruh zákaznictva a provozovala v týchž obchodních místnostech jako její manžel živnost téhož druhu, jak sama tvrdí, již od 3. VII. 1934, tedy ještě před tím, než-li její manžel živnost odhlásil.
Z toho jest nepochybné, že žalovaná převzala od svého manžela takovou část aktiv jeho podniku, která tvoří také podklad pro poskytování obchodního úvěru. Jde tedy o soubor hospodářský, nikoli nepatrný, o určitou hospodářskou jednotku, která byla podkladem osobního úvěru dosavadního majitele. Již převzetí této hospodářské jednotky odůvodňuje použití § 1409 ob. z. obč. Není proto třeba zabývati se správností napadeného odvolacího rozsudku v otázce převzetí zboží Františkem K ... em nebo žalovanou. Zasilatel tohoto rozhodnutí k tomu poznamenává:
Náš nejvyšší soud již několikráte v dřívějších rozhodnutích vyslovil právní zásadu, že se pod pojmem jmění, resp. podnik po rozumu § 1409 ob. z. obč. ve znění III. dílčí novely nerozumí jen hmotné věci, nýbrž také ony části jmění nebo podniku, které spolu s jinými tvoří soubor hospodářsiký, určitou hospodářskou jednotku a jsou podkladem pro osobní úvěr dosavadního majitele. Tak (ku př. rozhodnutí Vážný čís. 5416 a mnohá jiná.
V dřívějším případě považoval nejvyšší soud za dostačující pro vznik ručení za dluhy převzatého podniku, že žalovaná provozuje dále v týchž obchodních místnostech živnost stejného druhu a převzala tím okruh zákaznictva svého manžela, ačkoliv se obchodní místnost nachází v jejím vlastním domě. Podnik nepozůstává právě jen z bilančních aktiv, nýbrž je již jako takový, to znamená firma, organisace, okruh zákaznictva a dodavatelů, velmi důležitý podklad pro poskytování úvěru. Ježto jak dle názoru vědy tak i dle názoru judikatury (viz mezi jinými Ehrenzweig II/1, str. 280 a násl.), nemusí býti převzat celý podnik nebo jmění, aby nastalo ručení, nýbrž stačí převzetí i jen části majetku, tvoří-li tento podklad pro osobní úvěr majitele, jest hořejší rozhodnutí jen důsledným provedením těchto úvah.
Pozn. redakce: Ovšem převzatá část majetku musí býti hodnotná; v tom směru rozhodl nejv. soud dne 6, října 1937 sb. n. s. č. 16363: »Nejde o převzetí závodu nebo jmění podle § 1409 ob. z. obč., je-li převzatý majetek tak nepatrné ceny, že jej nelze pokládati ani za hospodářskou jednotku, ani za majetkový soubor, s nímž by bylo možno hospodařiti nebo podnikati. Kdo převzal pouze část krámského zařízení nepatrné ceny, neručí za dluhy souvisící s obchodem předchůdcovým, třebas najal tutéž místnost, kterou měl najatu předchůdce a vyprodával v ní zboží, koupené v exekuční dražbě proti předchůdci. V takovém případě nezáleží ani na tom, že tu byl nepatrný okruh zákazníků a že se na celém provozu po vnější stránce až na změnu jména nic nezměnilo.« — Přehledný rozbor zákona a judikatury k § 1409 ob. z. obč. nejnověji podává Dr. Josef Prunar v článku: Ochrana věřitelů při převzetí podniků (Hosp. politika, roč. 1938, str. 17 a n.).
Citace:
Z Právnické jednoty v Praze. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1934, svazek/ročník 73, s. 320-320.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).