NPD documents search: Váž. civ., 15 (1933), sv. 2

Čís. 13115.

Vyrovnací řád.
Vyzval-li vyrovnací komisař vyrovnacího dlužníka, by zapravil upravené poplatky do určité lhůty, připojiv neprávem doložku »po právoplatnosti tohoto usnesení« a vyrovnací dlužník se držel tohoto usnesení, nemůže to býti na újmu při rozhodování o otázce, zda mu má býti odepřeno potvrzení vyrovnání z důvodu § 58 (1) čís. 4 vyr. ř.
Totéž platí o vyzvání vyrovnacího komisaře se lhůtou ku předložení výkazu o zaplacení poplatku a útrat vyrovnacího řízení a o dalším jeho usnesení, jímž byla prodloužena lhůta ku předložení tohoto výkazu. Řídil-li se vyrovnací dlužník podle toho a předložil-li ve lhůtě takto soudem určené a prodloužené doklady o zaplacení poplatků, nemůže mu důvodně býti odpíráno potvrzení vyrovnání z důvodu § 58 (1) čís. 4 vyr. ř.
Vyrovnací komisař určí, zda všichni nebo kteří ze zástupců právnické osoby mají vykonati vyjevovací přísahu. Uznal-li na vyjevovací přísahu jen jednoho z jednatelů společnosti s r. o., vyhověl zákonu a nebylo důvodu k postupu podle § 65 (1) vyr. ř.
(Rozh. ze dne 16. prosince 1933, R I 994/33.)
Vyrovnací soud potvrdil vyrovnání společnosti s r. o. Rekursní soud odepřel vyrovnání potvrditi.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a vrátil věc rekursnímu soudu, by řízení doplnil a znovu o rekursu rozhodl. V otázkách, o něž tú jde, uvedl v důvodech:
Rekursní soud odepřel změnou usnesení soudu prvé stolice potvr- diti vyrovnání proto, a) že vyrovnací dlužnice nezapravila, pokud se týče nezajistila včasně útraty řízení a poplatky z vyrovnacího řízení (§ 58 (1) čís. 4 vyrov. ř.), b) že nevykonal jednatel a zároveň majitel podílů dlužnice Rudolf F., ani další její jednatel Arnošt F. vyjevovací přísahu. Dovolacímu rekursu nelze upříti oprávnění. K odstavci a). Je zřejmo ze spisu, že vyrovnací komisař v usnesení ze dne 29. dubna 1932 vyzval vyrovnací dlužnici k zaplacení upravených poplatků do osmi dnů, s připojením doložky »po pravoplatnosti tohoto usnesení«. Jestliže se vyrovnací dlužnice držela tohoto usnesení —, ač ona doložka nebyla ve shodě se zněním předpisů § 58 (1) čís. 4 vyr. ř. — pokud se týče § 191 (1) konk. ř. a § 70 vyr. ř., nemůže jí to býti na újmu. Stejně je tomu i ve příčině vyzvání vyrovnacího komisaře podle usnesení ze dne 3. června 1932 s lhůtou patnáctidenní k předložení výkazu o zaplacení poplatků a útrat vyrovnacího řízení, a též podle usnesení ze dne 18. června 1932, jímž byla prodloužena lhůta k předložení výkazu o zaplacení těchto poplatků. Řídila-li se vyrovnací dlužnice dle toho, a předložila-li ve lhůtě takto soudem jí určené a prodloužené doklady o zaplacení poplatků, nemůže jí důvodně býti odpíráno potvrzení vyrovnání z důvodu § 58 (1) čís. 4 vyr. ř. K odstavci b). Jednatelé vyrovnací dlužnice Rudolf F. a Arnošt F. se nedostavili. k roku dne 11. dubna 1932, předloživše lékařská vysvědčení ze dne 7. dubna 1932, potvrzená úředním lékařem o delší jejich chorobě, soud prvé stolice uznal na vyjevovací přísahu jen jednatele Waltera F-a, nikoli ostatních jednatelů, kteří jsou nemocni. V otázce, zda všichni, či kteří zástupci právnické osoby, za niž jest považovat! i vyrovnací dlužnici, mají vykonati vyjevovací přísahu, nemá vyrovnací řád zvláštní ustanovení, a proto platí tu podle § 70 vyr. ř. podpůrně předpis § 101 konk. ř., podle něhož určí konkursní komisař, zda všichni nebo kteří ze zástupců právnické osoby mají vykonati vyjevovací přísahu. Uznal-li soud prvé stolice na vyjevovací přísahu jen jednoho jednatele Waltera F., vyhověl zákonu, a nebylo proto důvodu k postupu podle § 65 (1) vyr. ř., jak mylně za to má rekursní soud.

Citace:

Čís. 13115. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 651-652.