— č. 9777 —
447
č. 9777.
Řízení správní. — Dávka z přírůstku hodnoty
nemovitostí: 1 Může nadřízený úřad z moci úřední zrušiti rozhodnutí — č. 9777 —
448
úřadu nižšího, kterým povoleno straně navrácení v předešlý stav pro zmeškání lhůty k podání odvolání ve věci dávky z přírůstku hodnoty? — 2 Je zemský inspektorát oprávněn podati jménem obce jako příjemce dávky odvolání z rozhodnutí uvedeného obsahu? — 3 Spadá fiskální zájem obce jako příjemce dávky pod pojem zájmu veřejného?
(Nález ze dne 24. března 1932 č. 4577.)
Věc: Miroslav a Růžena F. v L. (adv. Dr. Jaromír Basch z Prahy) proti zemskému úřadu v Praze o dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost. Důvody: Smlouvou trhovou ze 6. listopadu 1929 prodali st-lé pozemky č. kat. . . v L. za 2800800 Kč; při tom smluveno právo předkupní na další nemovitosti k usedlosti čp. . ., patřící st-lům, za 500.000 Kč. Platebním rozkazem z 23. dubna 1930 vyměřena dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí částkou 800568 Kč 80 h.
Odvolání okresní úřad, jednaje na zákaldě ustanovení vl. nař. č. 186/29, zamítnul rozhodnutím z 8. června 1930 jako neodůvodněné a platební rozkaz potvrdil. Výměrem z 2. září 1930 okresní úřad na základě § 84 správ. ř. č. 8/28 povolil st-lům na jejich žádost navrácení v předešlý stav pro zmeškání lhůty k podání rekursu do rozhodnutí okr. úřadu z 8. června 1930. Z výměru toho odvolal se zemský inspektorát pro zemské dávky v Praze v zastoupení obce L.
Na to vydal žal. úřad nař. výměr tohoto obsahu: »Zemský úřad z podnětu tohoto odvolání zrušuje podle § 83 správ, řízení výměr okr. úřadu, jímž povoleno bylo navrácení v předešlý stav, z moci úřední pro příkrou kolisi jeho s veličím předpisem usilujícím o jistou ochranu veřejného zájmu a pro naprostou vadnost rozhodnutí. Zmeškáním lhůty ku podání odvolání proti výměru okr. úřadu z 8. června 1930 stal se platební rozkaz zem. inspektorátu pravoplatným a obci, v jejíž prospěch dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí plyne, vzešlo subj. právo na dávku vyměřenou tímto platebním rozkazem. Povolením restituce jest právo toto ohroženo a dotčen jest tudíž veřejný zájem obce. Ostatně navrácení v předešlý stav lze povoliti v případě, o který jde, jestliže strana osvědčí, že jí bylo nepředvídatelnou nebo neodvratitelnou událostí bez její viny znemožněno, aby dodržela lhůtu (§ 84 č. 1 správ. řízení). Strana nejen že okolnosti tyto vůbec neosvědčila (pouhé tvrzení v jejím podání nelze pokládati za osvědčené), a i kdyby tomu tak bylo, nenastala žádná z okolností, pro které restituci lze povoliti. Okolnost, že právní zástupce strany musil odcestovati v zájmu jiného svého klienta za hranice a po svém návratu ještě byl zaměstnán záležitostí jiného svého klienta, nelze pokládati za nepředvídanou a zejména ne neodvratitelnou událost. Ani okolnost, že kancelář právního zástupce strany opomenula lhůtu k podání odvolání řádně zaznamenati, nelze považovati za opodstatněný důvod k povolení restituce podle § 34 č. 1 správ. řízení. Právní zástupce odpovídá za zavinění způsobená zaměstnanci své kanceláře, strana pak nese následky zavinění právního zástupce, kterého — č. 9777 —
449
si zvolila, tak jako by zavinění sama způsobila«. K tomu podotknuto, že tím vyřízeno jest současně shora zmíněné odvolání zem. inspektorátu pro zemské dávky v Praze.
O stížnosti podané na toto rozhodnutí nss uvážil:
Zemský úřad »z podnětu odvolání«, jež podal zemský inspektorát pro zemské dávky v Praze v zastoupení obce L.., zrušil výměr okr. úřadu z 2. září 1930, kterým dnešním st-lům povolena restituce pro zmeškanou lhůtu, »z moci úřední«. Nař. rozhodnutí presentuje se tedy docela jednoznačně nikoliv jako instanční rozhodnutí o zmíněném odvolání, nýbrž jako opatření učiněné z moci dozorčí. Za tohoto stavu netřeba uvažovati, zda samostatné odvolání z výměru okr. úřadu povolujícího restituci bylo vůbec přípustno, ani zda odvolání podané v zastoupení obce zem. inspektorátem bylo by dostatečným procesním předpokladem pro výkon instanční kontroly, a dlužno se tázati pouze, byl-li zem. úřad oprávněn zrušiti výměr okr. úřadu z moci úřední.
Zemský úřad dovolává se § 83 spr. ř. Předpis ten praví, že »dosavadní právo úřadu rušiti nebo měniti pravoplatné rozhodnutí z moci úřední, zůstává nezměněno«. Nedává tedy úřadu žádné nové kompetence, nýbrž odkazuje na dosavadní právní stav, a dlužno tedy odpověď na hoření otázku hledati v předpisech ddosavadních. Nějaké výslovné normy, která by zem. úřadu dávala právo rušiti nebo měniti výměry okresního úřadu, z nichž vzešlo straně právo ať materielní, ať procesní, mimo rámec instanční kontroly z moci úřední na újmu strany bez jejího souhlasu, v dosavadním našem právním řádu není. Žal. úřad se také žádné takové normy nedovolává, nýbrž odůvodňuje svůj zákrok tím, že 1.) výměr je v příkrém rozporu s velícím předpisem usilujícím o jistou ochranu veř. zájmu, kterýžto zájem shledává žal. úřad v zájmu obce na tom, aby nebyla dotčena procesní posice obce jako strany, nabytá z pravoplatného platebního příkazu, 2. rozhodnutí okr. úřadu je naprosto vadné, kteroužto vadu spatřuje — jak vidno z dalšího odůvodnění — v tom, že okr. úřad povolil restituci, ač tu po názoru zem. úřadu nebylo předpokladů restituce, stanovených v § 84 správ. ř.
Pokud se týče tohoto druhého důvodu, spočívá tedy v podstatě v tom, že nebylo tu skutkových předpokladů pro povolení restituce, resp. že po názoru žal. úřadu skutečnosti, o něž okr. úřad svůj výměr opřel, nezakládají skutkovou podstatu normovanou v § 84 správ. řádu. Nesprávné právní hodnocení daných skutečností zakládá ovšem nezákonnost správního aktu, nikoli však jeho zmatečnost; pouhá nezákonnost aktu ne- opravňuje však nadřízený úřad, aby takový akt, nabyla-li z něho strana práva, z moci úřední zrušil, není-li tu výslovné positivní normy, která takový oficiosní zásah do právní posice strany dovoluje. Takové normy ani všeobecné ani specielní tu však není.
Pokud se týče prvého důvodu, dlužno sice přiznati, že praxe sporadicky připouští jednostranné odvolání resp. zrušení správ, aktů i bez výslovné positivní normy k tomu zmocňující tam, kde aktem tím byl založen stav ohrožující veřejný zájem. Nss nemusel se však zabývati blíže ani otázkou, ie-li praxe ta ve shodě s právním řádem, ani otázkou, bylo-li by možno fiskální zájem percipienta veř. dávky subsumovati pod
Bohuslav, Nálezy správní 14 29 — č. 9778 —
pojem zájmu veřejného. Žal. úřad shledává totiž onen veř. zájem, na jehož ochranu pokládá se oprávněným zakročiti ex offo, v zájmu obce na tom, aby nebyla dotčena procesní posice její jako strany, nabytá z pravoplatného plat. příkazu. Nechť se však jakkoli definuje pojem »veř. zájem«, tolik jest jisto, že se tím vždy rozumí pouze materielní zájmy obecné, nikoli však procesní výhody resp. práva účastníků správního řízení, byť i účastníkem tím byla veř. korporace.
Selhává tedy i tento prvý důvod, a bylo proto nař. rozhodnutí jako nezákonné zrušiti.