Čís. 15193.
Vrácení věna zřízeného bez notářského spisu a manželu odevzdaného lze žádati jen za předpokladů uvedených v §§ 1229, 1264, 1266 obč. zák.
(Rozh. ze dne 13. května 1936, Rv I 817/34.)
Žalobce žádá na žalovaném vrácení částky 20000 Kč, kterou vyplatil žalovanému dne 26. června 1930 jako část věna podle úmluvy ze dne 22. června 1930 za svou dceru C., tvrdě, že částka tato měla býti podle zmíněné úmluvy žalobci vrácena, kdyby v době 2 roků ode dne uzavření sňatku manželské společenství již právně či skutečně netrvalo; tento předpoklad nastal, neboť manželství bylo fakticky zrušeno. Nižší soudy uznaly podle žaloby.
Nejvyšší soud žalobu zamítl.
Důvody:
Ujednání ze dne 22. června 1930 je slib věna učiněný muži podle § 1218 obč. zák., jenž ovšem pro nedostatek formy notářského spisu je neplatný (srovn. rozhodnutí bývalého vídeňského nejvyššího soud. dvoru, repertorium nálezů č. 109, Gl. U. 9268 a důvody judikátu č. 239, Gl. U. n. ř. 7645). Že jde o ujednání ve smyslu § 1218 obč. zák., plyne z toho, že ujednání to bylo uzavřeno mezí žalobcem a žalovaným a nikoliv mezi žalobcem a jeho dcerou, sporná částka byla vyplacena žalovanému a nikoli dceři, a žalobce si vymínil, aby žalovaný vrátil věno jemu jako zřizovateli (t. zv. dos receptitia). Je proto bezvýznamné, že se v onom ujednání praví úvodem, že »moje dcera obdrží věnem 100000 Kč«. Když ujednání z 22. června 1930 je neplatné pro nedostatek formy notářského spisu co do hlavní úmluvy, je neplatné i co do úmluvy vedlejší o vrácení věna, která tvoří s hlavní úmluvou nedílnou součást, a nemůže se žalobce domáhati na základě něho vrácení částky 20000 Kč proto, že nastala smluvená rozvazovací podmínka, t. j. že manželství mezi jeho dcerou a žalovaným bylo již fakticky zrušeno. Žalovaný přijal ovšem částku 20000 Kč dotis causa od žalobce a bylo mu tedy věno sice neplatně přislíbeno, ale skutečně dáno. Toto odevzdání věna nevyžaduje formy notářského spisu (srovn. rozh. č. 10422 Sb. n. s.). Než tu platí o vrácení tohoto skutečně odevzdaného věna ustanovení občanského zákoníka a nikoliv to, co pro nedostatek formy neplatně si sporné strany ujednaly. Že by nastaly tyto zákonné předpoklady, aby mu věno bylo vráceno, žalobce netvrdí (§§ 1229, 1264, 1266 obč. zák.). Pokud žalobce tvrdí, že mu zažalovaný nárok přísluší též z důvodů kondikce sine causa, žalobci přisvědčiti nelze, protože k manželství mezi jeho dcerou a žalovaným skutečně došlo, a protože za trvání manželství věno bez zachování předepsané formy zřízené nelze vzhledem k ustanovení § 1432 obč. zák. požadovati zpět (srovn. rozh. č. 3746 Sb. n. s.).