Č. 811

.
Okresní samospráva (Čechy): Neschválením zamýšlené zápůjčky k úhradě části rozpočtového schodku nezasahuje zemský výbor do sebeurčení okresu, i když v důsledku neschválení toho je okres nucen zvýšiti okresní přirážky.
(Nález ze dne 12. dubna 1921 č. 4500.)
Prejudikatura: nál. č. 810.
Věc: Okresní správní komise v Jáchymově proti zemskému správnímu výboru v Praze stran okresního rozpočtu na rok 1920.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Okres jáchymovský byl koncem roku 1919 dlužen na lombardní půjčku, kterou byl uzavřel za účelem upisování půjček válečných, na kapitále 733318 K a na úrocích 26241 K. Zúročení a umoření této lombardní zápůjčky vyžaduje na rok 1920 částky 62941 K. Částka tato nebyla do okresního rozpočtu na rok 1920 vložena. Za účelem úhrady jinakého schodku okresního rozpočtu zažádala okresní správní komise u zemského správního výboru za povolení okresní přirážky 38 proc.
Zemský správní výbor žádost tu vynesením ze 17. května 1920 vrátil k doplnění rozpočtu a k opětnému usnesení o přirážce okresní a poukázal na svůj oběžník z 9. dubna 1920. V tomto oběžníku byly všechny okresy upozorněny, že úroky a umořovací splátky ze zápůjček učiněných za účelem upisování rakouských válečných půjček sluší vložiti do okresního rozpočtu, a současně byly okresy vyzvány, by se v tomto smyslu zachovaly již při sestavování okresního rozpočtu na rok 1920, zejména aby se postaraly o řádnou úhradu této výdajové položky a přihlížely k ní při stanovení výše okresní přirážky.
Okresní správní komise v Jáchymově vyhověla sice výzvě, aby do rozpočtu vložila úroky a umořovací splátky svého lombardního dluhu, usnesla se však potřebu takto zvýšenou uhraditi zápůjčkou 63000 K a jen ostatní potřeby hraditi 38 proc. přirážkou okresní. Žádost za povolení této přirážky okresní a za schválení okresní zápůjčky vrátil zemský správní výbor naříkaným vynesením s doložením, že řečená zápůjčka schválena býti nemůže a že sluší tudíž rozpočet dle toho pozměniti a po opětném usnesení a opětné vyhlášce znovu předložiti. Proti tomu směřuje stížnost okresní správní komise v Jáchymově.
Žalovaný úřad vznesl proti stížnosti námitku věci rozhodnuté, poukázav na svůj výnos ze 17. května 1920, jemuž nebylo odporováno a jímž okresní správní komisi byla žádost za povolení přirážky okresní vrácena s vyzváním, aby ve smyslu oběžníku z 9. dubna 1920 učinila nové usnesení. Nejvyšší správní soud neuznal námitku tuto důvodnou, neboť ani jmenovaný výnos ani oběžník v něm citovaný neobsahuje konkrétního rozhodnutí o tom, že výdajová položka: »Zúročení a umoření lombardního dluhu okresního« smí býti uhrazena toliko zvýšenou přirážkou okresu a že rovnováha v rozpočtu okresním nesmí býti zjednána způsobem jiným. Jestliže tedy okresní správní komise, vyhovujíc vyzvání, doplnila okresní rozpočet vložením dotčené položky výdajové a usnesla se schodek z toho vznikající uhraditi zápůjčkou, nebyl zemský správní výbor oprávněn její žádost za povolení přirážky a zápůjčky okresní odmítnouti s poukazem na předchozí svůj výnos, nýbrž byl povinen žádostí věcně se zabývati, což ostatně sám skutečně učinil, neboť o povolení zápůjčky 63000 K věcně rozhodl.
Stížnost béře toto rozhodnutí v odpor jednak pro nezákonnost, jednak pro neúčelnost a spatřuje nezákonnost v tom, že žalovaný úřad svým výrokem zasáhl do práva sebeurčení okresu příslušejícího.
Nejvyšší správní soud jest dle §§ 2 a 7 zák. o správ. soudě povolán zkoumati ke stížnosti legitimované strany, zdali naříkané rozhodnutí neb opatření správní odpovídá zákonu. Nenáleží mu však zkoušeti účelnost naříkaného rozhodnutí.
Nejvyššímu správnímu soudu nebylo tedy možno zabývati se námitkou stížnosti, která obrací se proti tomu, že žalovaný úřad nutí okresní správní komisi k opatření hospodářsky neúčelnému. Správní soud musil se obmeziti toliko na druhou námitku stížnosti, která vytýká, že naříkaným rozhodnutím bylo nezákonně zasaženo do práva sebeurčení samosprávného okresu jáchymovského. Tento nezákonný zásah spočívá dle mínění stížnosti v tom, že zemský správní výbor nařídil zvýšiti přirážku okresní a změniti způsob úhrady rozpočtených vydání. Stížnost dovozuje, že jak zvýšení přirážek, tak určení způsobu úhrady přísluší výhradně okresní správní komisi, kdežto zemský správní výbor jest prý, nehledě k dohledu na neztenčené zachování kmenového jmění toliko oprávněn usnesenou přirážku okresní snížiti a zápůjčku okresní jen formálně schváliti, nikoliv však způsob úhrady a zvýšení přirážky okresní nařizovati a tímto způsobem položiti svůj rozkaz na místo svobodného rozhodnutí samosprávného okresu.
Nejvyšší správní soud nemohl vývody tyto uznati správnými. Žalovaný zemský správní výbor odepřel ovšem žádané schválení okresní zápůjčky a poukázal okresní správní komisi, aby učinila opatření, která stala se následkem toho nutnými. Avšak dle § 55 zákona o okresních zastupitelstvech potřebuje okresní zastupitelstvo, chce-li učiniti okresní zápůjčku nad míru v tomto § 55 stanovenou, přivolení výboru zemského. Již z pojmu přivolení však vyplývá, že nejde o pouhý akt formální, nýbrž o projev vůle a že tudíž zemskému výboru přísluší, aby sám se rozhodl, zdali žádané přivolení udělí čili nic. Pokud zemský výbor užívá jen tohoto svého práva, nemůže býti řeči o zkrácení práva sebeurčení okresu, neboť právo toto jest na tolik obmezeno, pokud sahá vliv úřadu dozorčímu zákonem přikázaný. Zákon nestanovil žádných direktiv, podle kterých zemský výbor při svých schvalovacích aktech má postupovati, a jest tedy ponecháno jeho volnému uvážení rozhodnouti o tom, zda zápůjčka okresním zastupitelstvem usnesená má býti schválena. Tato volnost úvahy nerovná se ovšem neobmezené libovůli, nýbrž volné uvažování zemského výboru musí zůstati v oněch mezích, které vytčeny jsou účelem a úmyslem ustanovení zákonného, jímž disposice okresního zastupitelstva byla schválení nadřízeného úřadu podrobena (srovnej zdejší nález ze dne 20. ledna 1919 č. 191, Boh. č. 13). Účel a úmysl zákona směřuje však zřejmě k tomu, aby zemský výbor pečoval o racionelní hospodářství okresu, a jest tedy povinen při svých úvahách říditi se toliko motivy hospodářskými. Pokud zemský výbor setrvá v těchto mezích, jichž překročení stížnost ostatně ani nevytýká, není možno viniti jej z nezákonného zásahu do práva okresu na sebeurčení.
Není tedy možno viděti takový zásah v tom, že zemský správní výbor shledav úvěrní operaci okresní správní komisí zamýšlenou za nepřípustnou s hlediska hospodářských zájmů okresu, odepřel žádané schválení okresní zápůjčky v částce 63000 K. Přímého rozkazu zvýšiti přirážku okresu, kterýž by právo okresu na sebeurčení zkracoval, nelze však v naříkaném rozhodnutí nalézti.
Okresní správní komisi není bráněno od zvýšení okresní přirážky upustiti, je-li možno potřebu okresní zmenšiti nebo úhradu opatřiti jiným přípustným způsobem. Není-li však ať z právních, ať z hospodářských důvodů takovéto možnosti, pak ovšem nelze se vyhnouti přiměřenému zvýšení přirážky okresní. Nutnost tato jest však způsobena danými právními závazky a hospodářskými poměry okresu, nikoli však rozkazem zemského výboru.
Ježto tedy v naříkaném rozhodnutí nebylo lze shledati v žádném směru nezákonného zásahu do práva sebeurčení okresu jáchymovského, bylo nutno stížnost jako bezdůvodnou zamítnouti.

Citace:

č. 811. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 460-462.