Čís. 1323.

Skutková podstata krádeže nevyhledává vždy ziskuchtivosti aniž vyžaduje, by pachatel nebo spoluvinníci měli na zřeteli svůj vlastní zisk.
(Rozh. ze dne 27. října 1923, Kr II 629/22.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Brně ze dne 27. června 1922, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem krádeže dle §§ 171, 173, 174 II a), 175 II a), 176 II a) tr. zák.
Důvody:
Zmateční stížnost, dovolávajíc se důvodu zmatečnosti §u 281 čís. 9 a) tr. ř., uvádí, že stěžovatel neodňal brambory pro svůj užitek t. j. v úmyslu, by si zjednal nezákonný přírůstek svého jmění, nýbrž jen z útrpnosti se spoluobžalovaným H-em, kterému daroval všechny odcizené zemáky, takže prý tu není skutkové podstaty krádeže ve smyslu §§ 171, 173, 174 II a), 175 II a) tr. zák. Stížnost jest neodůvodněna. Skutková podstata krádeže nevyhledává vždy ziskuchtivosti aniž, aby pachatel nebo spoluvinníci měli na zřeteli svůj vlastní zisk. Stačí, když odnětí věci z cizího držení stalo se v úmyslu, nakládati cizí věcí movitou jako svou vlastní ve prospěch vlastní nebo cizí. Jest tedy lhostejno, zda zamýšlel stěžovatel odciziti zemáky pro svou vlastní potřebu, zda jednal v úmyslu ziskuchtivém, čili nic. Užitek jeho spočívá v tom, že mohl odcizené zemáky darovati jako své vlastní obžalovanému H-ovi, by tím, jak tvrdí, ukojil svou zášť proti lichvářským rolníkům. Nehledíc k tomu, jest odpovědným za krádež již jako spolupachatel, zvláště když ani nepopírá, že věděl, že jeho společníci odcizili zemáky pro svou vlastní potřebu, tedy pro svůj užitek.

Citace:

č. 1323. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 442-443.