NPD documents search: Váž. civ., 9 (1927), sv. 2

— Čís. 734 —
Čís. 7347.

Vznesl-li při prvém roku (§ 239 c. ř. s.) před okresním soudem žalovaný námitku nepříslušnosti a soudce nařídil ihned ústní jednání, aniž došlo k usnesení, by o námitce nepříslušnosti bylo jednáno odděleně od věci hlavní, a žalovaný nedostavil se k roku, při němž se mělo jednati jak o námitce nepříslušnosti tak i ve věci samé, jde o případ § 442, druhý odstavec, c. ř. s., nikoliv o případ § 442, prvý odstavec, c. ř. s. Na soudu v tomto případě jest, by nejprve jednal o námitce nepříslušnosti a teprve, kdyby ji zamítl, by přikročil k vyřízení návrhu na vydání rozsudku pro zmeškání.
(Rozh. ze dne 22. září 1927, R I 795/27.)
Soud prvé stolice (okresní soud) vynesl rozsudek pro zmeškání podle žaloby. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu s příkazem, by, vyčkaje pravomoci, dále jednal a vydal nový rozsudek. Důvody: Prvý soud o žalobě ze dne 29. dubna 1927 nařídil usnesením ze dne 29. dubna 1925 prvý rok na 17. května 1927. Při tomto prvém roku, kterýž ovšem určen byl podle § 259 c. ř. s. ku procesním úkonům v tomto zákonném ustanovení vytčeným, vznesla žalovaná strana námitku místní nepříslušnosti prvého soudu a popřela zároveň také žalobní nárok. Usnesením ze dne 17. května 1927 vyřídil prvý soudce prvý rok tím, že ustanovil ústní přelíčení na 17. — Čís. 7347 —
června 1927. K tomuto jednání dostavil se pouze zástupce strany žalující. Jak ze záznamu zjištěno, založil zástupce žalující strany závěrečný list ze dne 30. prosince 1925, aby jím vyvrátil námitku žalované strany při prvém roku, týkající se místní nepříslušnosti soudu, neboť podle obsahu závěrečného listu žaloby z této smlouvy musí býti podány u příslušného soudu v Praze, jemuž se obě strany podrobují. Když prvý soudce přijal na soud závěrečný list, dlužno v tomto jednání žalující strany shledávati doplnění žaloby. Jde o přednes strany, o kterémž měl podle § 207, 209, 217 c. ř. s. býti sepsán jednací protokol. Ve smyslu § 442 druhý odstavec c. ř. s. měl prvý soudce obsah tohoto nového přednesu žalující strany sděliti opisem jednacího protokolu straně žalované. Postup prvého soudce, jenž vydal k návrhu žalující strany rozsudek pro zmeškání podle § 442, prvý odstavec c. ř. s., neodpovídá zákonnému předpisu. Prvý soudce nerozhodl o námitce. Pokud jde o to, že při prvém roku popřela žalovaná strana i nárok žalobní, jest tato okolnost bez procesuálního významu. Uplatňuje za tohoto stavu věci vadnost řízení a důsledkem toho i nesprávné právní posouzení, činí tak odvolatel právem, a, protože podle § 496 čís. 2 c. ř. s. trpí řízení prvé stolice podstatnou vadou, jež zabránila důkladné vysvětlení a řádné posouzení rozepře, bylo napadený rozsudek zrušiti a věc podle § 496 c. ř. s. prvému soudu vrátiti, by dále jednal a přihlížel při rozhodnutí к útratám odvolacího řízení.
Nejvyšší soud potvrdil napadené usnesení s tou opravou, že se soudu prvé stolice přikazuje, by dále po zákonu jednal a v novém rozhodnutí, jež učiní, přihlížel i k útratám tohoto opravného řízení.
Důvody:
V tomto sporu konán byl prvý rok v technickém slova smyslu (§ 239
c. ř. s.), při němž žalovaný vznesl námitku místní nepříslušnosti. Na to
soudce nařídil ihned ústní jednání na 17. červen 1927; к usnesení, by
o námitce nepříslušnosti jednáno bylo odděleně od věci hlavní, nedošlo.
Žalovaný nedostavil se dne 17. června 1927 к roku, při němž podle vy-
líčeného stavu mělo se jednati jak o námitce tak i ve věci samé. Jde tedy
o případ^ § 442 druhý odstavec c. ř. s., nikoli o případ § 442 prvý od-
stavec, jak žalobce neprávem míní. Soud prvé stolice učinil při tomto
roku pouze rozsudkový záznam, aniž sepsal protokol, a vynesl hned roz-
sudek pro zmeškání. Správně poukazuje odvolací soud na to, že prvý
soudce nerozhodl o námitce nepříslušnosti, a právem spatřuje v tom
vadnost řízení podle § 496 čís. 2 c. ř. s.; bez předchozího rozřešení otázky
příslušnosti nelze přikročiti к vyřízení sporu ve věci hlavní (§ 260 a 261
c. ř. s.). Prvý rok v technickém slova smyslu není sice určen к jednání
ve věci hlavní, takže — jak odvolací soud správně uvádí, — nemá pro
spor procesuálního významu, že žalovaný popřel při prvém roku žalobní
nárok ve věci samé. Za to však prvý rok jest výslovně určen к tomu, by
při něm mohla býti ohlášena námitka nepříslušnosti soudu. Ohlásí-li ža-
lovaný tuto námitku, provede již procesní úkon potřebný к tomu, by — Čís,.7348 —
námitka tato byla účinnou. Následky zmeškání, jež žalovaného stihají v řízení před sborovými soudy podle § 398 a 399 c. ř. s. a v řízení před okresními soudy podle § 442 druhý odstavec a 399 c. ř. s. týkají se pouze rozhodnutí ve věci hlavní a nikoli též rozhodnutí o námitce nepříslušnosti. Proto § 398 prvý odstavec dovoluje žalobci pouze navrhnouti, by byl vynesen »rozsudek pro zmeškání ve věci hlavní«, v druhém odstavci pak upravuje řízení v těch případech, kde žalovaný vznesl při prvém roku námitky uvedené v § 239 c. ř. s., a nařizuje, že jest o nich rozhodnouti a že teprve při jich zamítnutí lze vydati rozsudek pro zmeškání ve věci hlavní. Totéž nařízeno jest v § 399 druhý odstavec c. ř. s. pro případ zmeškání podle odstavce prvého téhož §. Poukázati jest na Neumannův komentář k с. ř. s. (vydání III., str. 1245 a 1246), kdež se podrobně dovozuje, že jest v případech, kde se jedna strana k dalšímu roku nedostaví, o oněch při prvém roku řádně ohlášených námitkách jednati jen se stranou se dostavivší a o nich rozhodnouti a teprve po jejich zamítnutí přikročiti k vyřízení návrhu, by vynesen byl rozsudek pro zmeškání. Ježto soud prvé stolice o námitce nepříslušnosti dosud nerozhodl, právem byl odvolacím soudem zrušen rozsudek pro zmeškání. Ale odvolací soud neměl věc vrátiti výslovně za tím účelem, by byl vydán »nový rozsudek«, nýbrž příkaz ve zrušovacím usnesení odvolacím soudem soudu prvé stolice daný má zníti správně tak, že procesní soud má dále po zákonu jednati, ježto к vydání nového rozsudku nemusí vůbec dojíti, bude-li vyhověno ohlášené námitce.

Citace:

PKE.. Nepůjdeme spat až ráno v šest.... Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů. Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 1926, svazek/ročník 3, číslo/sešit 14, s. 169-169.