Č. 665.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí (Čechy): I. Výlohy právního zastupování vzniklé při nabytí nemovitosti lze připočísti k nabývací ceně (hodnotě) jen v rozsahu stanoveném v § 9 č. 2 česk. řádu dávk., i když by paušál nestačil na úhradu všech výloh tam zmíněných. — II. Odměnu za zprostředkování prodeje nemovitosti nelze připočísti k ceně nabývací ani dle č. 1 ani dle č. 2 § 9 česk. řádu dávk. — III. Právní zásada jako při č. 24.
(Nález ze dne 12. ledna 1921 č. 219.)
Prejudikatura: ad II. srovn. nál. č. 6 a 256.
Věc: Josef S. v Praze a Gustav a Marie J. v Hodkovičkách (adv. Dr. Karel Pík z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze o dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí.
Výrok: Stížnosti se zamítají jako bezdůvodné.
Důvody: Stěžovatel Josef S. nabyl a zcizil domy a sice: dům čp. 1977 v Praze II. smlouvou z 31. března 1919 za 107000 K, který prodal smlouvou z 29. dubna 1919 za 138500 K, dům čp. 2006 v Praze II. smlouvou z 14. června 1919 za 220000 K, který prodal smlouvou z 11. července 1919 za 255000 K a dům čp. 1745 v Praze II. smlouvou z 28. prosince 1918 za 274000 K, který prodal smlouvou z 24. února 1919 za 410000 K. Mimo to koupil za 395000 K od manželů Gustava a Marie J. smlouvou ze dne 23. září 1919 dům čp. 1718 na Král. Vinohradech, jejž oni nabyli kupní smlouvou ze dne 15. října 1918 za 342000 K, a zavázal se, že dávku z přírůstku hodnoty sám zaplatí.
V přiznáních k dávce z přírůstku hodnoty bylo žádáno, aby mimo jiné připočítány byly k cenám nabývacím: a) zprostředkovatelské provise částkami skutečně zaplacenými, b) peníze zaplacené právnímu zástupci za zdělání kupních smluv a jejich vložení do knih.
Při vyměření dávek z přírůstku hodnot bylo vedle investic účtovaných k nabývacím cenám dle § 9 dávk. ř. připočítáno pouze 5 proc. nabývacích cen a odvolání uplatňující nárok na připočítání palmárů za vyhotovení kupních smluv a vložení jejich do knih pozemkových, pak na připočtení odměn za práce zprostředkovatelské byla zamítnuta, což stížnosti naříkají jako zákonu odporující.
Nejvyšší správní soud uvážil o nich toto:
Především uplatňuje strana nárok na to, aby připočteny byly dle § 9 česk. dávk. ř. k cenám nabývacím palmární účty za právní zastoupení, vzešlé jednak zděláním kupních smluv o nabytí zcizených nemovitostí tím kterým stěžovatelem, jednak vkladem smluvených práv do pozemkových knih.
Dávkový řád připouští zásadně v § 9 č. 2 započtení výdajů způsobených dřívějším nabytím k ceně nabývací, zejména i honoráře právního zastoupení, o nějž tu skutečně jde, avšak nečiní tak bez obmezení jako v § 9 č. 1, podle kteréhož ustanovení veškeré náklady učiněné k trvalému zvýšení hodnoty nemovitosti jest připočísti, nýbrž činí tak jen úhrnkovým poměrným dílem 5 proc. z nabývací ceny (hodnoty).
Příčí se tudíž zákonu nárok zastávaný stížností, aby palmární účty připočteny byly k nabývací ceně (hodnotě) plnou částkou úhrnkových 5 proc. převyšující.
Poukazuje-li stížnost k tomu, že úhrnková částka tato ve výši 5 proc. z nabývací ceny dnes již nestačí, aby hradila všecky výlohy v § 9 č. 2 zahrnuté, nemůže stížnost z toho vyvoditi nárok na připočtení výloh těch částkou vyšší, dokud platí dávkový řád a tudíž i § 9 č. 2, jenž náhradu výloh těch stanoví úhrnkovou částkou 5 proc. Změna byla by mohla po této stránce nastati pouze změnou zákona, která však také nenastala, ježto zůstalo i pro všecky nové případy převodů, uskutečněné počínaje 5. říjnem 1919, při starém ustanovení (§ 8, č. 2 nař. ze dne 23. září 1920 č. 545 sb. z. a n.).
Pokud pak jde o přípočet zprostředkovatelských provisí, dlužno nejprve vytknouti dle správních spisů i výslovného prohlášení stěžovatelova při ústním veřejném jednání, že jde o provise zaplacené vždy zcizitelem při zcizení domů, jež zavdalo podnět k vyměření dávky. Stížnost domáhá se pak, aby připočteny byly k nabývací ceně buď dle č. 1 nebo dle č. 2 §u 9 česk. dávk. ř., avšak neprávem.
Nejvyšší správní soud neshledal, že by bylo lze kvalifikovati zprostředkovatelskou provisi jako náklad na trvalé zvýšení hodnoty nemovitosti, jejž jest dle § 9 č. 1 připočísti k ceně nabývací.
Nejvyšší správní soud vyslovil v nálezu ze dne 1. února 1920 č. 694 (Boh. č. 24), na nějž se po rozumu § 2 zákona o nejvyšším správním soudě a § 44 j. ř. poukazuje, že nákladem k trvalému zvýšení hodnoty lze rozuměti jen takový náklad, který se vtělil v nemovitost prodávanou a měl v zápětí, že podstata nebo jakost její se na tolik zlepšila, že náklad ten dochází výrazu ve zvýšené její hodnotě hospodářské. To ovšem nelze říci o výlohách spojených s prostředkováním prodeje, ježto s výlohami těmito nenastala změna nemovitosti ani v její podstatě, ani v její jakosti a nelze proto mluviti o tom, že by byly učiněny k trvalému zvýšení hodnoty.
Domáhá-li se stížnost připočtení jich v rámci § 9 č. 2 k ceně nabývací, stačí prostě poukázati k tomu, že toto č. 2 má na mysli výdaje způsobené někdejším nabývacím právním jednáním, kdežto sporné provise jsou výlohami jednání zcizovacího, z kteréhož důvodu není již třeba obírati se otázkou, zda provise mohou býti připočítány samostatně vedle paušálu 5 proc. z nabývací ceny, či jsou-li již v něm zahrnuty .......
Bylo tudíž zamítnouti stížnost jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 665. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 102-104.