Č. 3091.

Zdravotnictví: Je nezákonné, zakáže-li ministerstvo zdravotnictví prozatím všeobecný prodej lékárnických specialit na základě min. nař. č. 40 ř. z. z r. 1901 z toho důvodu, že zdravotně-technický prozkum jejich nemohl býti ve lhůtě 3 měsíců proveden.
(Nález ze dne 11. ledna 1924 č. 5698/23).
Prejudikatura: Boh. 1165 a 2886 adm.
Věc: Ph. Mg. Antonín Š v P. proti ministerstvu veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy o zákaz prodeje lékárnických přípravků.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-l ohlásil dne 23. října 1922 u osp-é v Plzni výrobu a všeobecný prodej lékárnických specialit »Bioferrol« a »Bioferrol arsen«, pak dne 15. září 1922 výrobu a prodej lékárnické speciality »Scabofon«. Opověď »Scabofonu« byla st-li k doplnění vrácena a jím dne 21. října 1922 u zmíněného úřadu znovu předložena.
Žal. úřad nař. rozhodnutím zakázal prozatím všeobecný prodej těchto přípravků, poněvadž technický prozkum jich nemohl býti dosud proveden.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Nař. rozhodnutí se opírá zřejmě o nař. min. vnitra ze 17. prosince 1894 č. 237 ř. z., a to o ustanovení č1. 6, jemuž se dostalo nového znění nařízením ze 16. dubna 1901 č. 40 ř. z. Tímto předpisem jest upraven výkon zdravotní policie, pokud jde o výrobu a prodej lékárnických specialit. V odst. 2. toho článku jest uložena držiteli neb odpovědnému správci lékárny povinnost ohlásiti polit, úřadu prvé instance výrobu každé nové farmaceutické speciality, jakož i převzetí cizozemských farmaceutických specialit do prodeje; v odst. 4. jest pak stanoveno, že ohlášený lékárnický výrobek smí býti prodáván, když uplynuly tři měsíce od ohlášky neb od jejího doplnění úřadem žádaného, leč že by před uplynutím 3 měsíců byla výroba, resp. prodej zapovězen.
St-l namítá, že neměla mu býti zakázána výroba a prodej lékárnického přípravku »Scabofon«, poněvadž specialita ta byla ohlášena dne 13. září 1922, kdežto zákaz by dodán st-li dne 20. ledna 1923, tudíž teprve po uplynutí zmíněné tříměsíční lhůty preklusivní, takže dlužno na tuto specialitu pozírati jakoby byla úředně povolena. Než tato ná- mitka jest bezdůvodná, neboť původní opověď z 15. září 1922 byla st-li vrácena, doplněná pak ohláška byla teprve 21. října 1922 znovu podána, takže zákaz, dodaný st-li dne 20. ledna 1923 stal se ještě v této lhůtě, již dlužno ve smyslu min. nař. počítati ode dne, kdy byla doplněná opověď znovu podána.
Pokud jde o další námitku, že důvod zákazu v nař. rozhodnutí uvedený příčí se zák., dlužno stížnosti přisvědčiti.
Nss vyslovil již v nál. Boh. 1165 adm. názor, že ustanovením 4. odst. čl. 6. cit. nař. měla býti straně poskytnuta ochrana, aby nebyla udržována v nejistotě o osudu své ohlášky déle, než je dle povahy věci nezbytně třeba a aby nebyla tak její podnikatelská činnost ochromována. Z toho plyne, že odporuje intenci nař., když úřad tuto tříměsíční lhůtu vymezenou pro zkoumání ohlášené výroby a všeobecného prodeje lékárnických specialit prodlouží. Prozatímní zákaz výroby a prodeje z toho důvodu, že zdravotně-technický prozkum nemohl býti ve lhůtě 3 měsíční proveden, není ničím jiným, než prodloužením lhůty vyměřené úřadu k prozkoumání lékárnické speciality.
Žal. úřadem udaný důvod zákazu není tedy čerpán z cit. nařízení, nýbrž odporuje čl. 6 nař. č. 40 ř. z. z r. 1901.
Bylo tedy nař. rozhodnutí zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 3091. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 260-261.