NPD documents search: Váž. civ., 11 (1929), sv. 2

Č. 12846.

Chudinství: Podle domov. zákona č. 105/1863 ř. z. může obec pobytu žádati na domovské obci jen náhradu podpory, které chudý nevyhnutelně potřebuje a která tedy je pro domovskou obec nejméně tíživá.
(Nález z 6. dubna 1937 č. 11649/37.) Prejudikatura: Boh. A 9360/31.
Věc: Hlav. město Praha (vrch. mag. komisař Dr. Vratislav Stöhr) proti rozh. zem. úřadu v Praze z 14. dubna 1934 (za zúč. obec Močerady adv. Dr. František Podvinec z Prahy) o náhradě léčebného.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Okr. úřad v Horšovském Týně výměrem z 14. září 1933 nevyhověl žádosti magistrátu hlav. města Prahy z 30. prosince 1931, aby obec Močerady jako domovská obec Ladislava B. byla přinucena zaplatiti za něho na ošetřovacích nákladech, vzniklých ošetřováním jeho v městské infekční nemocnici na Bulovce v Praze VIII., částku 1000 Kč, a vyslovil, že obec Močerady není povinna tuto částku městu Praze nahraditi.
Žal. úřad nař. rozhodnutím nevyhověl odvolání, které stěžující si rada hlav. města Prahy podala, a potvrdil v odpor vzatý výměr v podstatě s odůvodněním, že stěžující si obec jako obec pobytu, umístivši ošetřovaného Ladislava B. v infekční soukromé nemocnici na Bulovce, odňala domovské obci jeho možnost uplatniti výhody § 21 zákona č. 77/1927 Sb. Stěžující si obec byla by mohla jmenovaného umístiti v řečené nemocnici, kdyby rozhodného dne, t. j. 7. října 1930, byla bývala jedinou pražskou nemocnicí způsobilou k přijetí nemocného dítka do ošetření; než stěžující si obec měla možnost umístiti řečené dítě v německé dětské nemocnici, v kterémžto případě byla by obec domovská bývala zbavena povinnosti zaplatiti požadovanou náhradu za ošetřování. Vytčeno bylo, že stěžující si obec nedbala ustanovení § 29 dom. zákona, podle něhož obec pobytu, ošetřujíc cizího přespolního chudého, byla povinna svědomitě zachovávati zájmy jeho domovské obce a měla tedy voliti takový způsob ošetření, který by, šetře předpisů zdravotně-policejních, byl co nejméně nákladný a obec domovskou při uplatnění regresního nároku zatížil co nejméně, případně, který by jí vůbec výloh nezpůsobil. Než obec pobytu nesplnila ani formální požadavek § 30 domovského zákona, neučinivši o provedeném opatření bezodkladné oznámení obci domovské a je tedy také z tohoto důvodu práva ze zmíněné škody, která tím obci domovské vzešla. Ačkoli dodání osoby onemocnělé infekční chorobou do nemocnice náleží do působnosti obce pobytu, má tato obec povinnost, chtějíc se později podle předpisů dom. zákona domáhati náhrady vzniklých nákladů ošetřováním a léčením, učiniti takové opatření, jehož náklady by obec domovskou co nejméně zatěžovaly a o opatření tom obec domovskou bezodkladně vyrozuměti.
Nss nemohl stížnosti přisvědčiti.
Podle § 28 domovského zákona č. 105/1863 ř. z. nesmí obec ani cizím příslušníkům v případě okamžité potřeby odepříti nutnou podporu s výhradou náhrady, kterou může žádati podle své volby buď na domovské obci nebo na osobách k tomu povinných podle civilního práva nebo jiných zákonů. Podle § 29 má obec pobytu za téže výhrady tak dlouho pečovati o cizí chudé, kteří v jejím obvodu onemocní, pokud nemohou býti z ošetřování propuštěni bez újmy na svém nebo jiných osob zdraví. Z toho plyne, že péče obce pobytu o onemocnělé cizí chudé příslušníky záleží jen v poskytování nutného ošetření (podpory). Nutnou podporou chudinskou je podle § 26 cit. dom. zákona a podle § 1 zákona č. 59/1868 z. z. čes. rozuměti jen to, čeho chudý nevyhnutelně potřebuje. § 7 tohoto zákona, jehož se i stížnost dovolává, normuje pak právo obce pobytu, není-li státními smlouvami nebo zákonem jinak stanoveno, (§§ 28, 38 a 39 dom. zákona), aby žádala náhradu tohoto nákladu na obci domovské. I z ustanovení posléz uvedeného, zvláště pak z toho, že se dovolává také § 28 dom. zákona, plyne, že obec pobytu může žádati na obci domovské jen náhradu nutné podpory, jejíž pojem byl shora definován, to jest takové podpory, které chudý nevyhnutelně potřebuje a která tedy pro domovskou obec je nejméně nákladnou (srov. Boh. A 9360/31).
Ale pak žal. úřad měl oporu v uvedených předpisech dom. i chudin. zákona pro svůj názor, že zásadou chudinského práva jest, že obec pobytu, ošetřujíc podle předpisu § 29 dom. zákona cizího přespolního chudého, je povinna svědomitě zachovávati zájmy jeho domovské obce a tedy voliti takový způsob ošetření, který by — šetře předpisů zdravotně-policejních — byl co nejméně nákladný a obec domovskou při uplatnění regresního nároku zatížil co nejméně, příp. který by jí vůbec výloh nezpůsobil. Že by skutkový základ žal. úřadu, z kterého vycházel v nař. rozhodnutí při aplikaci uvedeného právního názoru, byl stižen některou z vad, uvedených v 2. odst. § 6 zákona o ss, stížnost nevytýká. Nař. rozhodnutí o tento právní názor opřené je ve shodě se zákonem. —

Citace:

Č. 12846. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19, s. 469-471.