Čís. 1413.
Ujednané sudiště (§ 104 j. n.) není po samém zákonu výlučným. To muselo by býti zřejmo z úmluvy stran anebo ze zvláštních okolností.
(Rozh. ze dne 10. ledna 1922, R II 476/21.)
Pachtovní smlouva stanovila v čl. 24: »V rozepřích, jež by z této
smlouvy vznikly, podrobují se obě strany soudu v Opavě«. Žalobu na vyklizení propachtované nemovitosti zadala propachtovatelka, bydlící v Opavě, u okresního soudu v Benešově ve Slezsku, v jehož obvodě žalovaný pachtýř bydlel. Žalovaný vznesl námitku místní nepříslušnosti, jíž soud prvé stolice vyhověl a žalobu odmítl, maje za to, že úmluvou ve smlouvě založena byla výlučná příslušnost soudu opavského. Rekursní soud změnil napadené usnesení a přikázal prvému soudu, by o žalobě jednal a rozhodl. Důvody: Zařazení ujednaného sudiště mezi sudiště na výběr (§§ 86—104 j. n.) jest dokladem, že zákonodárce mínil ujednané sudiště učiniti sudištěm na výběr. Doslov čl. 24. pachtovní smlouvy odpovídá obvyklému ujednání o příslušnosti; kdyby strany byly chtěly vyloučiti řádné sudiště, byly by to musely určitě vyjádřiti. Tak tomu zde však není, a, i kdyby úmysl stran v tomto směru byl pochybným, dlužno vzhledem na povahu sudiště jako sudiště na výběr ponechati stranám na vůli, zda chtějí se dovolati ujednaného či obecného sudiště. K tomu přistupuje v tomto případě ještě, že ujednání sudiště stalo se v zájmu propachtovatelky, bydlící v Opavě, a nepoužila-li žalobkyně této výhody, nemůže se tím mníti stiženým žalovaný, bydlící v obvodu dovolaného soudu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolací rekurs není odůvodněn. Nejvyšší soud sdílí právní názor
druhé stolice a poukazuje stěžovatele na správné důvody
napadeného usnesení, jež nebyly vyvráceny dovolacím rekursem. K jeho vývodům se připomíná, že přes dohodu o příslušnosti nejen propachtovatelce, nýbrž i pachtýři přísluší právo dovolávati se buď sudiště dle § 83 j. n. v Benešově nebo smluveného sudiště v Opavě, kde dle jeho vlastního tvrzení projednávání sporu je spojeno s menší ztrátou času a s menším nákladem, než v Benešově. Nelze tedy mluviti o tom, že dohodou o příslušnosti stěžovatel vzal na sebe nepoměrně velké břímě. Z doslovu § 104 j. n. nelze dovozovati, že strany dohodnuvše se o příslušnosti, pozbývají práva, dovolávati se po případě i zákonného sudiště a proto musí výlučná příslušnost smluveného sudiště býti zřejmou buď z úmluvy samé anebo ze zvláštních okolností toho kterého případu. Doslov odstavce XXIV. pachtovní smlouvy ze dne 25. dubna 1910 neopravňuje k závěru, že strany měly na mysli takovou dohodu, a proto nutno za to míti, že sudiště v Opavě není výlučným, to tím méně, jelikož zde není zvláštních okolností, nasvědčujících úmluvě takového sudiště. (Viz Dr. Neumann Komentář k j. n. а k c. ř. s. str. 284 a Dr. Hans Speri, Vereinbarung der Zuständigkeit, str. 130 a násl.). Vším právem tedy rekursní soud námitce nepříslušnosti nevyhověl.