Zlatá měna v Československu.

Mnoho řečí a nemožných nápadů a závěrů se nadělalo, než guvernér Národní banky čsl. učinil oficielní prohlášení o otázce zavedení zlaté měny u nás. Lidé byli úplně pomateni. Nevěděli, mají-li kupovati či prodávati. Dělali proto všelijaké hlouposti, kterých ani bursa nebyla uchráněna a konec konců dověděli jsme se, co jsme už dávno věděli a na co jsme tedy nemusili býti ani zvědavi. To platí o té zlaté měně. Již před dvěma roky bylo zde upozorněno, že pevný poměr k zlatu máme. A zlatých zásob k směnitelnosti bankovek již vlastně se ani nepoužívá. Zůstávají reservovány zahraničním platům. Ostatně málokdo by o zlato stál a komu by na tom záleželo, může již dnes koupiti si na př. anglické libry a vyměniti si je v Londýně za zlato.
Se zavedením zlaté měny byla též spojena otázka splacení státovkového dluhu. Dr. Engliš v »Lid. Novinách« několika články v březnu 1929 již upozornil, že vlastně je tato souvislost umělá, poněvadž zlatá měna může býti zavedena bez splacení státovkového dluhu a dluh splacen bez zavedení zlaté měny. Není tu tedy nexus kausální, nýbrž příležitostný. Národní bance záleží a musí záležeti na tom, aby nebyla v peněžním trhu institucí papírovou a proto používá této příležitosti, aby svůj vliv s pomocí státu upravila. Ovšem jde o to, aby se tak stalo na prospěch celku a ne snad na výlučný prospěch prestiže Národní banky a na útraty ostatního hospodářského života, který konec konců jest rozhodující a vůči němuž i prestiž Národní banky jest okolností podřadnou. A o tom, zda by splacení státovkového dluhu bylo účelným se stanoviska veřejných financí a našeho hospodářství vůbec, byly proneseny vážné a důvodné pochyby, které nemohou býti vyváženy nejistým i když sebe více předpokládaným ziskem z posílení vlivu Národní banky na peněžní trh.
Vliv Národní banky závisí na ovládání peněžního trhu, t. j. oběživa v širším smyslu. Ovládání oběživa znamená, že cedulová banka má míti možnost a prostředky objem oběživa zúžovati a rozšiřovati. Tato možnost je dána tím, že k rozhodující částce tohoto oběživa má cedulová banka aktivní poměr, že totiž tato částka jest s cedulovou bankou obligačně spjata. Tohoto aktivního, poměru k peněžnímu trhu Národní banka nemá. Její eskont, který jest oběživem, kterým má vykonávati vliv na trh, je tak nepatrný, že nepřichází pro vliv na peněžní trh skoro v úvahu. Národní banka mohla by přirozeně posíliti svůj vliv tím, že by objem svého eskontu zvýšila. Ale reeskont u Národní banky jest velmi omezený. Prý proto, že předkládané směnky nejsou přijatelným materiálem. Ovšem na druhé straně zdá se nelogickým, že tento materiál funguje jinak bezvadně i při tak vysoké intensitě a složitosti hospodářského života, jaký jest u nás, a jehož požadavky na spolehlivost a bezpečnost peněžních forem jsou jistě aspoň tak naléhavé, jak předpokládá povaha reeskontu u cedulové banky. A tak zůstává tato cesta prozatím i na dále neschůdnou, ale přes to jest jisto, že jednou musí se Národní banka odhodlati se jí dáti.
Prozatím volila Národní banka cestu jinou, cestu umělého zásahu. Záminku dalo splacení státovkového dluhu. Peníze mají býti odňaty oběhu a vrátiti se přes Národní banku opět do oběhu. Tím by se uměle posílil resp. vytvořil obligační vztah Národní banky k peněžnímu trhu. Peněžní trh by stažené prostředky nutně potřeboval, ale dostal by je jedině od Národní banky. Ostatně i tento způsob posilování vlivu Národní banky se již prováděl, ale jeho tempo jest Národní bance příliš zvolné. Naléhá na jeho uspíšení. Toto zrychlení tempa vyžádalo by si však značné finanční oběti se strany státu a způsobilo by i vážný otřes v hospodářské stabilitě našich poměrů. Jest pochybilo, zda tyto druhořadé, nepříznivé účinky budou vyváženy prospěchem ze splacení státovkového dluhu. Tím oprávněnější jsou tyto pochybnosti, že není ani jisto, že účelu bude dosaženo vůbec anebo aspoň v míře odpovídající vynaloženým obětem. Vždyť byly již značné částky státovkového dluhu splaceny a přece vliv Národní banky na peněžní trh tím nijak úměrně nestoupl.
Lepař.

Citace:

Zlatá měna v Československu. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1929, svazek/ročník 10, číslo/sešit 8, s. 248-249.