Čís. 10009.


Žaloba podle § 35 ex. ř.
Všechny námitky, jež dlužník mohl přednésti v čase podání žaloby, musí býti uplatněny zároveň již v žalobě, jinak jsou vyloučeny; nestačí, byly-li tyto námitky vzneseny teprve za ústního jednání.
K tomu, že dlužník jest vyloučen s další námitkou, jest přihlížeti z úřadu.

(Rozh. ze dne 20. června 1930, Rv I 1434/29.)
Dlužník žaloval vymáhajícího věřitele žalobou podle § 35 ex. ř., by bylo uznáno právem, že vymáhaný nárok jest posečkáním staven. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Po právní stránce posoudil odvolací soud věc úplně správně. Při tom jest vycházeti ze skutkového zjištění soudů nižších stolic, že žalobcům nebylo povoleno poshovění a že poshovění jen předstírali a vymyslili, by získali odklad exekuce. K námitce dovolatelů, že pohledávka žalované jest již zapravena, právem nepřihlížely soudy nižších stolic podle § 35 ex. ř. Vyžaduje-li toto zákonité ustanovení výslovně, že všecky námitky, které dlužník mohl přednésti v čase, kdy podal žalobu, musí zároveň býti uplatněny, jinak jsou vyloučeny, nelze tomu jinak rozuměti, než že musí býti uplatňovány již v žalobě a nestačí, byly-li vzneseny teprve za ústního jednání (srov. rozh. sb. n. s. čís. 8309). Nesejde na tom, že žalovaná neuplatňovala, že dovolatelé jsou vyloučeni s další námitkou, neboť k tomu bylo přihlížeti z úřadu (srov. Neumann, komentář k § 35 ex. ř.).
Citace:
Čís. 10009. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 101-101.