NPD documents search: Váž. civ., 20 (1938)

Č. 11222.

Zaměstnanci veřejní: * Přiznání činovného podle působiště delimitační komise nemá samo o sobě právní relevance pro nárok na t. zv. delimitační diety ve smyslu usnesení min. rady z 26. listopadu 1920 a z 20. ledna 1921.
(Nález ze dne 19. dubna 1934 č. 8074.)
Věc: Ing. Josef N. a spol. v D. (adv. Dr. Vlád. Pitra z Prahy) proti ministerstvu veřejných prací o diety (delimitační požitky).
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem zem. fin. ředitelství v Praze z 28. února 1931 bylo min. prací sděleno, že učiněno bylo opatření, aby měřičským úředníkům ze stavu měřičských úředníků pro obvod zem. fin. ředitelství v Praze, konajícím službu u delimitační komise, bylo od 1. března 1931 vypláceno činovné podle dosavadního sídla delimitační komise.
Podáním z 11. prosince 1931 domáhali se st-lé, kteří jako měřičtí úředníci konali službu u delimitační komise, »poukázání indemnit« za dobu od 1. do 25. března 1931, které jim na základě výnosu zem. fin. ředitelství v Praze z 28. února 1931 byly dnem 1. března 1931 zastaveny, a poukazovali na to, že jim výnos tento byl doručen dne 25. března 1931, a že tedy do dne doručení výnosu toho nároku na požitky ty nepozbývají.
Nař. rozhodnutím bylo vysloveno, že diety příslušejí zaměstnancům delimitačních komisí i v roce 1931 — ježto min. rada usnesením z 23. dubna 1931 schválila diety a ošacovací příspěvek úředníků a zaměstnanců při delimitačních komisích v rozsahu a výši stanovené vládním usnesením z 10. ledna 1930 i pro rok 1931 — ale za předpokladu stanoveného usnesením min. rady z 26. listopadu 1920 (intimovaného výnosem presidia min. rady z 29. listopadu 1920) a z 20. ledna 1921 (intimovaného výnosem presidia min. rady z 21. ledna 1921), totiž že delimitační komise sídlí mimo stálé úřední místo zaměstnance. Ježto však st-lům bylo od 1. března 1931 přiznáno činovné podle dosavadního sídla čsl. delegace mezistátní komise, příslušejí jim diety jen do 1. března 1931, do kdy jim také skutečně byly vypláceny. Okolnost, že shora uvedený výměr zem. fin. ředitelství v Praze byl st-lům intimován dne 25. března 1931, je tudíž — jak se v nař. rozhodnutí dále praví — bez právního významu a nemůže odůvodniti nárok na požadované diety za dobu od 1. do 25. března 1931.
O stížnosti uvažoval nss následovně:
Na sporu jest jen otázka, zda st-lům příslušejí diety za dobu od 1. do 25. března 1931, kdy jim byl sdělen obsah výnosu zem. fin. ředitelství v Praze z 28. února 1931.
Podle usnesení min. rady z 26. listopadu 1920, jehož se dovolává nař. rozhodnutí, platí diety, povolené podle přípisu presidia min. rady z 2. a 30. září 1920, místo normálních diet a jako náhrada případných representačních výloh a příslušejí jen za dny, jež státní zaměstnanec, přidělený delimitační komisi, ztráví ve službách této komise mimo své stálé úřední místo, po případě bydliště... Předpokladem přiznání těchto diet je tedy, J. že běží o státního zaměstnance přiděleného delimitační komisi, a 2. že zaměstnanec tento koná službu pro tuto komisi mimo své stálé úřední místo (po případě mimo své bydliště).
Další usnesení min. rady z 20. ledna 1921, jehož se nař. rozhodnutí rovněž dovolává, upravuje jen výši těchto diet a stanoví, že pokud rozhraničovací komise sídlí ve stálém úředním místě po případě bydlišti zaměstnance, bude zaměstnancům, konajícím službu při rozhraničovacích pracích...vyplácena zvláštní remunerace, resp. representační přídavek. Ačkoli toto usnesení min. rady se na daný případ přímo nevztahuje (nejde totiž ani o výši diet ani o zmíněnou remuneraci nebo o representační přídavek), přece je i z něho patrno, že pro přiznání sporných diet je směrodatným předpoklad svrchu sub 2. uvedený. Ježto pak, jak výše řečeno, diety, o něž jde, platí místo normálních diet a jako náhrada representač- ních výloh, je zřejmo, že, ať již běží o diety stanovené při úředních cestách, či o diety substituční nebo jiné, jde o služební činnost mimo stálé služební místo a že — ježto pro účely stanovení státních hranic ve smyslu zák. č. 245/1921 Sb., resp. ve smyslu mírové smlouvy mezi mocnostmi spojenými a sdruženými a Německem z 28. června 1919 zvláštní samostatné úřady čsl. ve smyslu §§ 89 a 90 úst. listiny zřízeny nebyly — »stálým úředním místem« zaměstnance »přiděleného delimitační komisi« ve smyslu usnesení min. rady z 26. listopadu 1920 jest rozuměti ono úřední místo v rámci organisace státních úřadů čsl. zřízené, které státnímu zaměstnanci jest určeno, aby tam trvale konal službu. Má tedy cit. usnesení min. rady pod »stálým úředním místem« na mysli ona pravidelná úřední místa státních zaměstnanců, k nimž tito bez ohledu na činnost v delimitační komisi jsou trvale přikázáni, a která tedy s činností delimitační komise nemají nic společného.
Jde tedy ještě o to, zdali skutečností, že st-lům výměrem zem. fin. ředitelství v Praze z 28. února 1931 bylo od 1. března 1931 přiznáno činovné podle dosavadního sídla delimitační komise, se dočasné sídlo delimitační komise stalo stálým úředním místem zaměstnanců, o něž běží, ve smyslu shora uvedeném. Státi by se tak mohlo jedině tenkráte, kdyby st-lům bylo bývalo propůjčeno v sídle delimitační komise systemisované služební místo ve smyslu § 6 zák. plat. č. 103/26 Sb., nebo kdyby st-té na služební místo v sídle delimitační komise byli bývali přeloženi (§ 67 služ. pragm. č. 15/1914 ř. z.). Z výměru zem. fin. ředitelství v Praze z 28. února 1931 však nic takového neplyne, ježto i když se činovné podle § 12 plat. zák. vyměří...podle obce, ve které je trvalé úřední působiště úředníkovo, nemůže jedině z té okolnosti, že se státnímu úředníku vyměří činovné podle určité obce, býti dovozováno, že tím bylo zároveň úředníku tomu v obci té stanoveno jeho trvalé úřední působiště. Trvalé úřední působiště úředníkovo je předpokladem pro stanovení činovného a nikoli naopak. Tím méně může žal. úřad ve svém odvodním spise hájiti právní stanovisko, že přiznáním činovného podle obce sídla delimitační komise byli st-lé postaveni na roveň úředníkům, jichž úředním působištěm bylo tehdejší sídlo čsl. delegace mezistátní komise pro úpravu hranice československo-německé a že přiznání tohoto činovného se rovnalo přeložení st-lů do tohoto místa; neboť pouhé přiznání činovného podle určité obce nemůže samo o sobě po zákonu jeviti účinků, jež se mu žal. úřad snaží přikládati.
Nemá tedy otázka přiznání činovného pro tvrzený nárok na diety ve smyslu výše cit. usnesení min. rady právní relevance a je pak pro posouzení nároku na tyto diety úplně nerozhodno, od kterého dne činovné ono st-lům bylo přiznáno. Nař. rozhodnutí nemá proto opory v zákoně.

Citace:

Č. 11222. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 879-881.