NPD documents search: Váž. civ., 17 (1935)

Čís. 14639.

Účinek konkursu na spor.
Upadl-li žalovaný za sporu v konkurs a nepřihlásil-li žalobce pohledávku v konkursu, může dalším sporem domáhati se jen zaplacení jejího ze jmění konkursu nepodléhajícího.
(Rozh. ze dne 24. října 1935, Rv I 1272/35.) Podle tvrzení žalobkyně zrušilo žalované družstvo služební poměr s ní sjednaný bezdůvodně bez výpovědní lhůty a domáhá se proto žalobkyně na něm zaplacení služebních požitků, připadajících na dobu, kdy by byl služební poměr její skončil řádnou výpovědí. Za řízení upadla žalovaná do konkursu a bylo tudíž ve sporu, do něhož vstoupil správce konkursní podstaty, pokračováno k návrhu žalobkyně. Prvý soud (pracovní) uznal podle žatoby. Odvolací soud ve věcech pracovních nevyhověl odvolání, upravil však rozsudkový výrok tak, že žalované družstvo je povinno plniti podle toho, jak dostačí konkursní masa.
Nejvyšší soud uložil odvolacímu soudu nové jednání a rozhodnutí.
Důvody:
V souzené věci bylo za sporu usnesením krajského soudu v L. ze dne 3. dubna 1933 na jmění žalovaného družstva zavedeno konkursní řízení. Prohlášením konkursu byl spor přerušen (§ 8 konk. ř.) a bylo v něm pokračováno k návrhu žalobkyně. Spor přerušený podle § 8 konk. ř. zůstává i po znovuzahájení (§ 115 konk. ř.) touž rozepří, ovšem uzpůsobenou předpisům úpadkového řádu. Návrh na znovuzahájení sporu zahrnuje již sám v sobě návrh na úpravu žalobní žádosti ve smyslu úpadkového řádu, návrh na plnění přeměňuje se v návrh určovací a změna uskutečňuje se sama sebou, bez formálních předpokladů § 235 c. ř. s. (čís. 4548, 10292). Odvolacímu soudu nelze tedy vytýká ti právní mylnost (čís. 4 § 503 c. ř. s.) proto, že se snažil opravou podle § 419 c. ř. s. uzpůsobiti původní žalobní žádost ustanovením konkursního řádu. Ovšem nepostupoval odvolací soud v tomto směru důsledně a správně, ježto nevyslovil v rozsudku, že se ve sporu pokračuje proti správci konkursní podstaty, a že za řízení úpadkového nelze dosíci rozsudku na plnění, nýbrž že se návrh na plnění proměňuje v návrh určovací (§ 112 konk. ř.) Mylně má odvolací soud i za to (čís. 4 § 503 c. ř. s.), že nesejde na tom, zda žalobkyně přihlásila zažalovanou pohledávku v konkursu. Ustanovujeť § 104 (1) konk. ř., že pohledávky konkursních věřitelů jest přihlásiti v konkursu a to i tenkráte, když byli o nich zahájen spor. Že žalobkyně náleží ke konkursním věřitelům, nemůže býti pochybno vzhledem k ustanovení § 3 odst. 3 konk. ř. Nepřihlásila-li žalobkyně svou pohledávku podle předpisu úpadkového řádu, nemůže k ní býti přihlíženo v konkursu a pohledávka nemůže býti ani zjištěna podle předpisů §§ 107 a násl. konk. ř., tedy ani likvidační žalobou (§§ 112 a násl. konk. ř.). Za konkursního řízení nemůže věřitel nepřihlášenou konkursní pohledávku vymáhati ani jiným způsobem proti podstatě, nýbrž jen proti dlužníku ze jmění konkursu nepodléhajícího, což však žalobkyně neučinila, ana ne obmezila žalobní žádost v tomto směru a navrhla, by bylo ve sporu pokračováno proti správci konkursní podstaty. Odvolací soud tedy pochybil (čís. 2 § 503 c. ř. s.), nevyhověl-li návrhu na vyžádání konkursního spisu a nezjistil-li z něho, zda žalobkyně nárok, jehož se domáhá sporem, přihlásila v konkursu žalovaného společenstva.

Citace:

Čís. 14639. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 736-737.