NPD documents search: Boh. adm., 19 (1937)

Č. 12801

Živnostenské právo: Na právní povaze výčepní licence udělené podle zák. čl. XXV:1899 a na rozsahu oprávnění založených touto licencí nebylo nic změněno zákony č. 259/1924 Sb. a č. 96/1929 Sb.
(Nález z 26. února 1937 č. 10899/37.)
Věc: Ernestina Q. v Popradě (adv. Dr. Pavel Kafka z Prahy) proti rozh. min. obchodu v Praze z 12. dubna 1934 o hostinské a výčepnické koncesi.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Zem. úřad v Bratislavě rozhodnutím z 13. srpna 1930 nevyhověl na základě § 25 živn. zákona z 10. října 1924 č. 259 Sb. st-lčimě žádosti o udělení hostinské a výčepnické koncese s oprávněními podávati pokrmy, čepovati a prodávati v malém pálené lihové nápoje, podávati kávu, čaj, čokoládu a jiné teplé nápoje a občerstvení v Popradě č. 2 v ulici Hus-Davidově.
Nař. rozhodnutím nevyhověl žal. úřad odvolání podanému proti uvedenému výměru, vysloviv, že — jak v průběhu odvolacího řízení bylo zjištěno — místní potřeba v Popradě nevyžaduje udělení této koncese. Poprad má 4027 obyvatel, avšak i vzhledem k tomuto počtu obyvatel je místní potřeba obyvatelstva a dočasně se zdržujících cizinců trvajícími hostinskými a výčepnickými živnostmi více než dostatečně kryta.

Uvažuje o stížnosti podané na toto rozhodnutí, zabýval se nss nejprve námitkou, spatřující vadnost řízení, resp. nezákonnost v tom, že žal. úřad upírá st-lce žádanou koncesi přes to, že jde o přepis výčepní licence na koncesi, na který má st-lika právní nárok podle zákona č. 96/ 1929 Sb. a § 252 zákona č. 259/1924 Sb. Tato námitka je neodůvodněná.
Výčepní licence, na kterou se st-lka odvolává a kterou také v ověřeném opise připojuje ke stížnosti, byla jí vydána výměrem fin. ředitelství v Levoči ze 7. března 1924 a zní na výčep vína a piva v Popradě v ulici Hus-Davidově č. 2. Na právní povaze této výčepní licence a rozsahu oprávnění z ní plynoucího nebylo nic změněno zákonem č. 259/1924 Sb., jak je zřejmo z posledního odstavce § 253 tohoto zákona, podle něhož i pro zmíněnou licenci, jež byla udělena před účinností tohoto zákona, zůstal v platnosti zák. čl. XXV: 1899, takže i za platnosti cit. zákona živnostenského byla st-lka oprávněna na základě licence ze 7. března 1924 čepovati v domě č. 2 v ulici Hus-Davidově v Popradě jen víno a pivo. Mylně se odvolává st-lka na ustanovení § 252 zákona č. 259/1924 Sb., neboť toto zákonné ustanovení se vůbec netýká výčepních licencí, kdyžtě o těchto je v témže zákoně ustanovení zvláštní, a to ve zmíněném již § 253 odst. 3. Jde o to, jaký vliv měl na zmíněnou výčepní licenci st-lčinu zákon č. 96/1929 Sb. Podle § 8 tohoto zákona pozbyl platnosti dnem 4. července 1929 zák. čl. XXV:1899 a § 11 zákona č. 64/1918 Sb. Majitelé výčepních povolení udělených podle zák. čl. XXV: 1899 podrobují se podle § 1 odst. 1 zákona č. 96/1929 Sb. — pokud v tomto zákoně není ustanoveno jinak — předpisům živn. zákona č. 259/1924 Sb. Rozsah oprávnění majitelů povolení, kterých se týká § 1 odst. 1 zákona č. 96/1929 Sb., zůstal podle § 2 tohoto zákona nezměněn a je pro něj směrodatná výčepní listina, jak se ustanovuje v § 3 téhož zákona. Podle toho nebylo ani zákonem posléz uvedeným nic změněno na právní povaze výčepní licence udělené st-lce výměrem fin. ředitelství v Levoči ze 7. března 1924, změna nastala jen v tom, že st-lka jako majitelka této výčepní licence byla podrobena předpisům živn. zákona č. 259/1924 Sb. Nic nebylo změněno ani na rozsahu oprávnění, jež bylo pro st-lku založeno zmíněnou výčepní licencí, jak plyne z cit. § 3 zákona č. 96/1929 Sb., jenž ustanovuje, že stanoví-li výčepní povolení jiný rozsah oprávnění, než v jednotlivých ustanoveních § 2 tohoto zákona jest uvedeno, je pro rozsah oprávnění směrodatná výčepní listina. Je tedy zcela bez podkladu tvrzení stížnosti, že zákonem č. 259/1924 Sb. a zákonem č. 96/1929 Sb. byl pro st-lku založen právní nárok na přepis její výčepní licence na hostinskou a výčepnickou koncesi podle zákona č. 259/1924 Sb., tím méně na hostinskou a výčepnickou koncesi znějící nejen na výčep vína a piva, ale i na oprávnění další (podávání pokrmů, výčep lihovin, podávání kávy, čaje, čokolády a jiných teplých nápojů a občerstvení), jež v její licenci ze 7. března 1924 obsažena nejsou. Postupoval tedy žal. úřad zcela správně, když posoudil a projednal st-lčinu žádost z 18. ledna 1930 o rozšíření hostinské koncese v Popradě v ulici Hus-Davidově č. 2 o oprávnění uvedená v § 23 odst. b), d) a f) zákona č. 259/1924 Sb. jako žádost o udělení hostinské a výčepnické koncese podle předpisů tohoto zákona.
Další vadu řízení spatřuje stížnost v tom, že žal. úřad nevzal zřetele na tvrzení obsažené v odvolání, že stav licencí, resp. koncesí v Popradě se nezvýší rozšířením st-lčiny licence. Bylo již řečeno, že žal. úřad vyřídil st-lčinu žádost jako žádost o udělení hostinské koncese znějící nejen na oprávnění, jež st-lka smí provozovati na základě výčepní licence ze 7. března 1924, nýbrž také na oprávnění zcela nová. Tím však odpověděl na námitku obsaženou ve st-lčině odvolání, že stav licencí, resp. koncesí v Popradě se rozšířením st-lčiny licence nezvýší, neboť uděleni hostinské koncese s oprávněními, jež dosud provozována nebyla, sluší pokládati za zvýšení stavu dosavadních koncesí.
Brojíc proti odůvodnění nař. rozhodnutí, ve kterém bylo vysloveno, že o potřebu obyvatelstva je dostatečně postaráno, poukazuje stížnost na to, že úřad vydal v době od podání žádosti do jejího zamítnutí dalších 8 koncesí, a dovozuje z toho, že místní potřeba zde byla. Ani tato námitka stížnosti nemůže však otřásti zákonitostí nař. rozhodnutí, neboť pro otázku místní potřeby je rozhodnou doba, kdy úřad o udělení koncese rozhoduje, a nikoli doba, ve které byla podána žádost o udělení hostinské koncese; rozhodným je mimo to také místo, kde se má hostinská živnost provozovati, a celková povaha zamýšlené hostinské živnosti.

Citace:

Č. 12.801. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19, s. 366-368.