Čís. 4163.

Tím, že manžel zrušil manželské společenství a odstěhoval se do jiného bytu, není ještě odůvodněn nárok manželky na výživné dle §u 382 čís. 8 ex. ř., není-li ochotna následovati manžela do nového bytu.
(Rozh. ze dne 23. září 1924, R I 756/24.)
Návrh manželky, by jí bylo až do pravoplatného skončení sporu o placení výživného proti manželi povoleno prozatímní opatření placením výživného soud prvé stolice zamítl, rekursní soud návrhu vyhověl.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Dle §u 389 ex. ř. má strana ohrožená osvědčiti okolnosti, o které opírá návrh na povolení prozatímního opatření, a sice buď ihned připojiti potřebná písemná osvědčení, nebo k žádosti soudu osvědčení ta provésti (§ 274 с. ř. s.). Žalobkyně nenabídla o svém tvrzení, že jest churava а k výdělku neschopna vůbec žádného osvědčení, a nabídla pouze osvědčení o zlomyslném opuštění manželem korespodencí, svědkem Františkem N-ou a výslechem stran. Dle §u 274 c. ř. s. lze tvrzené okolnosti osvědčiti všemi průvodními prostředky, vyjímajíc důkaz výslechem stran. Nabídnuté korespondence vůbec nepředložila a svědkem Františkem N-ou byl spíše osvědčen opak toho, co žalobkyně tvrdí. Dle něho neopustil žalovaný, jak se k svědku vyjádřil, společný byt zlomyslně, nýbrž proto, by sobe a manželce vynašel jiný byt, poněvadž chtěl učiniti přítrž domácím různicím a nešvarům, jež vyvolávala tchýně, u níž bydlili. Neprávem soud rekursní má za to, že nárok žalobkyně na prozatímní opatřeni placením výživného jest osvědčen již ustanovením §u 91 obč. zák. a že jsou tu předpoklady opatření dle §u 382 čís. 8 ex. ř. již proto, že žalovaný zrušil proti předpisu §u 93 obč. zák. manželské spolužití a odstěhoval se do jiného bytu a výživného neplatí. Dle §u 91 obč. zák. jest sice manžel povinen poskytovati své manželce dle svého jmění slušnou výživu, naproti tomu jest však manželka dle §u 92 obč. zák. povinna svého manžela do jeho bydliště sledovati a v domácnosti dle sil svých mu pomáhati a jen za těchto podmínek náleží jí nárok na poskytování výživy manželem. Manželka, bydlící fakticky odděleně, má sice též nárok na výživné, avšak jenom tehdy, je-li ochotna muže svého do jeho bytu následovati. Františkem N-ou jest však osvědčeno, že žalobkyně prohlásila vůči manželu, žádajícímu, aby ho do nového bytu následovala, jak manžel mu sdělil, že nechce, že od matky nepůjde. Osvědčení zlomyslného opuštění manželky manželem a výdělečné nezpůsobilosti manželčiny touto tudíž neprovedeno. Právem proto první soudce její návrh na prozatímní výživné zamítl pro nedostatek osvědčení zákonných podmínek prozatímního opatření podle §u 382 čís. 8 ex. ř.

Citace:

č. 4163. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 273-274.