Čís. 17331.

Stát neodpovídá podle předpisů zákona o motorových vozidlech za škodu, která byla způsobena provozem motorového vozidla při manévrovém cvičení vojska, třebas dal příkaz k opatřením odporujícím předpisům o jízdě vozidly (jízda po silničním banketu, noční jízda bez světel) a třebas bezpečnostní opatření, nařízená na dobu manévrových cvičení správními úřady, nebyla dostatečná.
(Rozh. ze dne 7. června 1939, Rv I 108/39.)
Žalobce domáhá se na žalovaném státu náhrady škody za úraz, jejž utrpěl na silnici vojenským autem, které jej zachytilo při nočním vojenském cvičení, když prý jelo při samém okraji silnice se zastřenými světly. Žalovaný stát namítl proti žalobě mimo jiné, že při nočním cvičení se zastřenými světly bylo nařízeno též autokoloně dělostřeleckého pluku č..., aby v úseku Písková L., kde k nehodě došlo, jela rovněž se zastřenými světly. Tímto příkazem byly suspendovány předpisy silničního řádu (automobilového zákona). Šlo o výkon veřejné moci státní a obyvatelstvo bylo vyhláškami a vybubnováním uvědoměno o průjezdu vojska. Bylo také nařízeno, aby občanstvo v kritické době po vozovce nechodilo. Silnice byla střežena četnickými hlídkami. I kdyby však k nehodě došlo nedostatečným uzavřením silnice, neručí stát za škodu žalobci způsobenou dle § 92 úst. listiny. Nižší soudy neuznaly žalobní nárok důvodem po právu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolatel má za to, že stačilo prokázati, že škoda mu byla způsobena zaviněním provozovatele jízdy (žalovaného státu), a to tím, že dal příkaz k opatřením odporujícím předpisům o jízdě automobily. Jakmile prý se dovolateli podařilo prokázati, že auto nejelo správně po vozovce, nýbrž po banketu, stačila prý již tato okolnost sama, aby žalovaný jako provozovatel byl uznán povinným k náhradě škody, zejména když žalovaný nařídil jízdu bez světel a nepostaral se o to, aby provoz po silnici, kudy se autokolona pohybovala, byl znemožněn. Bylo však zjištěno, že auto, jímž se nehoda stala, v kritické době nehody po zastavení stálo asi 1 až 1 1/2 m od příkopu a že bylo obyvatelstvu obce Písková L. vyhláškou nařízeno, aby v době vojenského cvičení po vozovce nechodilo a nepřecházelo z důvodů bezpečnostních. Nebylo-li tedy zjištěno, jak za to má dovolatel, že auto jelo v kritické době po banketě, po němž žalobce šel, a bylo-li naopak prokázáno, že bylo učiněno opatření, aby v obci Písková L. v době, kdy se uvedenou obcí po silnici autokolona pohybovala, po vozovce nechodilo, musejí se už z tohoto důvodu shora řečené vývody dovolatelovy minouti s úspěchem. Pokud pak dovolatel dovozuje, že žalovaného stihá výhradná vina proto, že vydaná bezpečnostní nařízení byla nesprávná, když, jak uvádí, »byla nařízena jízda po banketu, tedy v místě pro jízdy autem, nezpůsobilém a nedovoleném, resp. vyhrazeném pro chodce a že bylo vydáno nařízení k jízdě aut bez světel a nebylo postaráno o to, aby provoz po silnici byl znemožněn«, tu jest uvážiti, že šlo v souzeném případě podle zjištěného stavu věci, za kterého žalobce, přišel k úrazu, o manévrové vojenské cvičení se zastřenými světly, a tedy o výkon veřejné moci. K jeho provedení byla vydána nařízení jednak za účelem bezpečnostních zajištění, jednak za účelem výcviku vojska, ale i civilního obyvatelstva. V takovém případě není zákonného předpisu, podle něhož by stát ručil za to, že správní úřady neučinily dostatečných opatření za manévrových cvičení. Nebylo by tedy předpokladu pro ručení žalovaného státu, i kdyby v souzeném případě učiněná opatření se neměla považovali za dostatečná. Nižší soudy uznaly správně a ve shodě s judikaturou nejvyššího soudu (viz rozh. č. 10384 Sb. n. s. a tam uvedená další), že podle § 92 ústavní listiny ručí stát za škodu, kterou způsobí jeho orgány nezákonným výkonem veřejné moci, jen, je-li tu zvláštní zákon, který mu ručební povinnost ukládá, a že takového zvláštního zákona v oboru vojenské správy dosud není.

Citace:

č. 17331. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 367-368.