NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 1

Čís. 4844.

Ustanovení §u 24 zákona ze dne 27. května 1919, čís. 318 sb. z. a n. platí i o závazku svěřenském, pokud byla přejímací cena na soudě složena před účinností zákona o zrušení svěřenství.
Nejen přejímací cena, nýbrž| pohledávka na vydání této ceny jest vyloučena z exekuce.
(Rozh. ze dne 26. března 1925, R I 242/25.)
Vymáhajícímu věřiteli byla ku vydobytí peněžité pohledávky povolena exekuce zabavením a přikázáním k vybrání pohledávky dlužníkovy proti schovacímu úřadu civilních soudů v Praze, jež příslušela dlužníku z důvodu složení přejímacích cen za pozemky, jichž se dostalo dle zákona ze dne 27. května 1919, čís. 318 sb. z. a n. drobným pachtýřům od svěřenských velkostatků H. a K. Návrh dlužníka, by exekuce byla zrušena, soud prvé stolice zamítl, rekursní soud návrhu vyhověl. Důvody: Soud rekursní sdílí právní náhled stěžovatelův, že exekuci jest zrušiti z důvodu §u 39 čís. 2 ex. ř., třebaže vymáhající strana se zrušením nesouhlasila, neboř úředním potvrzením jest zjištěno, že přejímací ceny za pozemky podle zákona ze dne 27. května 1919, čís. 318 sb. z. a n. drobným pachtýřům od velkostatků postoupené a uschovacímu úřadu v Praze uložené, jsou náhradou za postoupené pozemky svěřenské a následkem toho náležejí ku kmenovému jmění svěřenskému a tvoří podstatu svěřenskou. Na majetek svěřenský, a movitý ať hotovost a pohledávky, může býti vedena exekuce pouze vnucenou správou a nemohou kapitály svěřenské (pohledávky) býti zabaveny a přikázány k vybrání (§ 642 obč. zák. a § 97 ex. ř.). Takové náhradní kapitály jsou součástí kmenového majetku svěřenského a jsou z exekuce takové vyloučeny, neboť na podstatu samotnou exekuce taková vedena býti nemůže. Zákonem ze dne 3. července 1924, čís. 179 sb. z. a n. byla sice ustanovení o svěřenství — tedy i § 642 obč. zák. — zrušena, avšak zákon tento nabyl platnosti teprve dnem 14. listopadu 1924 dle §u 19 cit. zák. tak, že na přejímací ceny, které uloženy byly před platností zákona toho, zákon teil se vztahovati nemůže. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Rekursní soud posoudil věc správně po právní stránce. § 24 zákona o zajištění půdy drobným pachtýřům ze dne 27. května 1919, čís. 318 sb. z. a n. praví výslovně, že přejímací cena a části její u soudu složené (§21) vstupují v příčině práv a závazků na odepsaných pozemcích váznoucích na místo těchto pozemků a nemohou proto bez svolení oprávněných osob vydány býti majiteli. Ustanovení to platí i o závazku svěřenském, a nelze proto nabýti exekučního práva zástavního ani vzhledem к přejímací ceně ani к nároku na tuto cenu. Tvrzení dovolacího rekursu, že jde též o pozemky zpupné, jest nejen neurčité, nýbrž i opožděné, a nelze k němu přihlédnouti. Záleželo na vymáhající straně, by již v exekučním návrhu vytkla, o jaké pozemky jde. Zabavení pohledávky stalo se ještě před účinností zákona o zrušení svěřenství, a nelze proto podle tohoto zákona posuzovati přípustnost exekuce, ježto nepůsobí zpět. Rekursní soud právem k němu nepřihlédl. V dalších svých vývodech přehlíží stěžovatelka, že podle usnesení povolujícího exekuci nabyla doručením zápovědi poddlužníkovi zástavního práva na pohledávce povinné strany na vydání přejímací ceny, a že domáhá se i přikázání zabavené pohledávky к vybrání. Ježto však přejímací cena jest věc vyloučená z exekuce podle §u 39 čís. 2 ex. ř., platí totéž i o pohledávce (nároku) na vydání této ceny, neboř účelem i této exekuce jest uspokojení vymáhajícího věřitele z přejímací ceny samotné.

Citace:

č. 4844. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 601-602.