NPD documents search: Váž. tr., 5 (1923)

Č. 8996.

Jazykové právo. — Živnostenské právo: živnostenská společenstva jsou veřejnoprávními korporacemi ve smyslu § 3 jaz. zák.
(Nález ze dne 19. ledna 1931 č. 1240/29.) Věc: Společenstvo řezníků a uzenářů v T. proti ministerstvu obchodu o jazykovou úpravu stanov.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Osp v T. vrátila výměrem z 22. června 1927 stěžujícímu si společenstvu stanovy, které předložilo, a nařídila mu, aby oznámilo, jsou-li jeho členy Češi, a aby v tomto případě podle čl. 93 vl. nař. č. 17/26 vyhotovilo své stanovy též v jazyku státním. Výměr ten byl nař. rozhodnutím v pořadí instančním potvrzen s odůvodněním, že »stanovy pro živn. společenstva a jednoty společenstvevní jakožto veřejnoprávně korporace nutno považovati za úřední tiskopisy, které jako takové byly vydány i pro společenstvevní korporace, sdružující živnostnictvo menšinových národností, pouze s textem dvojjazyčným a musí již proto, nehledě k ustanovením čl. 25 jaz. nař., stanovy takových společenstev vyplněny býti vždy dvojjazyčně, t. j. nejen v jazyku té které menšiny, nýbrž i v řeči státní.«
O stížnosti na toto rozhodnutí nss uvážil:
Žal. úřad prohlásil v nař. rozhodnutí živn. společenstva za veřejnoprávní korporace. Ježto bylo na sporu jazykové právo živn. společenstva, měl zřejmě na mysli veřejné korporace po rozumu § 3 jaz. zák. Z toho také vychází stížnost. Ta však namítá, že živn. společenstvo není veřejnoprávní korporací po rozumu § 3 jaz. zák., aniž toto svoje stanovisko odůvodňuje, resp. uvádí, jak k tomu názoru dospěla. Nemá zřejmě pravdu.
§ 3 jaz. zák., mluvě v 1. odst. o »samosprávných úřadech, zastupitelských sborech a veškerých veřejných korporacích ve státě«, nepodává definice pojmů zde uvedených. Nutno proto pojem veřejné korporace podle § 3 a stejně také podle § 8 odst. 1 jaz. zák. bráti v obvyklém smyslu; tu pak rozumí se podle panujících názorů »veřejnou korporací« taková »korporace«, t. j. sdružení osob za účelem sledování určitého účelu v té formě, že takovým sdružením vznikne samostatný právní subjekt, jemuž přísluší právo na účast ve veřejné správě (srovn. Slovník veř. práva čsl., svazek 2., sešit 16. str. 370 a násl. a literaturu tam uvedenou). Tyto pojmové znaky jsou dány u živn. společenstev, zřízených podle 7. hlavy živn. řádu jako nucená sdružení zájmová. Ostatně i panující názor, projevený v literatuře, uznává všeobecně t. zv. zájmové korporace a mezi nimi především živn. společenstva jako nucené svazky za korporace veřejnoprávní (srovn. Slovník veř. práva čsl., svazek 2. str. 376).
Stížnost namítá dále, že, i kdyby živn. společenstvo bylo veřejnoprávní korporací, nemohly by jeho povinnosti s hlediska jazykového práva stanoveny a rozšiřovány býti přes meze § 3 jaz. zák. Podle něho bylo by pouze povinno přijímati podání učiněná v jazyku čsl. a je vyřizovati, jakož i dovoliti, aby ve shromážděních bylo tohoto jazyka užíváno. Nějaké další povinnosti nejsou prý veřejnoprávním korporacím zákonem uloženy. V čl. 93 jaz. nař. jest ustanovení o jednací řeči veř. korporací, a má-li společenstvo jednací řeč výhradně německou, nemůže mu býti bráněno, aby mělo stanovy sepsány výhradně v této řeči. S názorem tím souhlasiti nelze. Jsou-li živn. společenstva, jak bylo uvedeno, veřejnoprávními korporacemi ve smyslu § 3, resp. 8 jaz. zák., a vztahují-li se na ně normy tam obsažené, plyne z toho, že vztahuje se na ně zmocnění dané státní moci výkonné, v § 8 jaz. zák., aby v duchu tohoto zákona upravila užívání jazyků pro veř. korporace, a to i nad meze, stanovené §em 3 jaz. zák.
Nař. rozhodnutí prohlásila, že stanovy pro živn. společenstva a jednoty společenstevní nutno považovati za úřední tiskopisy. Úřad měl tu patrně na mysli formuláře vzorných stanov živn. společenstev a jejich anexních institutů, vytištěné ve státní tiskárně pro potřebu živn. společenstev. Formuláře tyto tak, jak se ze státní tiskárny dodávají, jsou ovšem tiskopisy, nejsou však stanovami živn. společenstev, nýbrž pouhou pomůckou pro zdělání jich. 1 když tyto formuláře vzorných stanov byly snad vypracovány min. obch., nemají povahu všeobecně závazné právní normy, zejména ne vl. nař. ve smyslu §§ 55 a 84 úst. listiny. Nemůže proto žal. úřad z té okolnosti, že řečené formuláře vzorných stanov byly pro živn. společenstva, jejichž členy jsou příslušníci národních a jazykových menšin, vydány v jazyku státním a v jazyku národní menšiny, dovozovati zákonitost příkazu, daného osp-ou stěžujícímu si společenstvu, aby vyhotovilo své stanovy též v jazyku státním.
Poukaz na čl. 25 jaz. nař. jest nemístný, poněvadž podle čl. 93 odst. 1 tohoto vl. nař. řídí se živn. společenstva, co se týče užívání jazyka, obdobně předpisy, jež platí pro obce. Ty jsou obsaženy v hlavě 14. jaz. nař., kdežto čl. 25 je obsažen v hlavě 3. téhož nař.
Nař. rozhodnutí, opřené jen o skutečnost, že řečené formuláře vzorných stanov byly vydány pro živn. společenstva, postrádá zákonné opory a bylo je proto zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 8996. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 233-235.