NPD documents search: Váž. tr., 3 (1921)

Čís. 637.

Předražování (cís. nařízení ze dne 24. března 1917, čís. 131 ř. zák.).
Ceny běžné nepřicházejí vůbec v úvahu při posouzení, zda požadovaná cena jest přemrštěnou.
(Rozh. ze dne 12. prosince 1921, Kr II 191/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku lichevního soudu při krajském soudu v Novém Jičíně ze dne 31. prosince 1920, pokud jím byl obžalovaný sproštěn dle § 259 čís. 3 tr. ř. z obžaloby pro přestupek § 20 čís. 1 cis. nařízení ze dne 24. března 1917, čís. 131 ř. z., napadený rozsudek zrušil a vrátil věc lichevnímu soudu při příslušném okresním soudě, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Zmateční stížnost napadá rozsudek prvé stolice pouze potud, pokud jím obžalovaný byl sproštěn z obžaloby pro přestupek předřazování § 20 čís. 1 cis. nařízení ze dne 24. března 1919, čís. 131 ř. z.; stížnost jest odůvodněna. Nalézací soud odůvodňuje sprošťující výrok tím, že ceny obžalovaným požadované nemohou býti označeny za zřejmě přemrštěné, ježto cena podobného zboží byla tehdy nejen právě taková, nýbrž ještě vyšší a ježto moravská intendance cenu tuto označila za výhodnou; ostatně prvý obžalovaný vedl K-ovi komisionářství jen z ochoty, naprosto nezištně a není tudíž myslitelno, že by se byl vydával v nebezpečenství, že bude stíhán, trestán a snad zbaven svého úřadu, kdyby byl i jen tušil, že jde o čin nezákonný. Zmateční stížnost jest odůvodněna, pokud uplatňuje, že nalézací soud dospěl k osvobozujícímu výroku nesprávným použitím zákona. Slovy »cena podobného zboží« míní rozsudek patrně ceny běžné, vždyť se v jiné části rozhodovacích důvodů zmiňuje o tom, že hrách, čočka a mák, pokud se v kritické době objevovaly v obchodě a pokud nebyly jednotlivým obchodníkům přidělovány, byly vesměs nabízeny za ceny vyšší než za jaké obžalovaní operovali; ceny běžné jsou však, — poněvadž jsou samy často výsledkem mimořádných poměrů válkou vyvolaným, pro které výroba a dovoz a důsledkem toho, í nabídka klesly, kdežto poptávka, ne-li stoupla, tož aspoň valně se nezmenšila — bezvýznamné pro posouzení, je-li ta která cena přemrštěna čili nic; při posouzení této otázky dlužno naopak vycházeti z nákladů výrobních nebo nabývacích a nákladů režijních, při čemž ovšem — jedná-li se o překupníka, kupujícího zboží za účelem dalšího zcizení se ziskem, — bude přihlížeti i k tomu, nenabyl-li již zboží za cenu přemrštěnou; tomuto výkladu § 20 zmíněného cís. nařízení není na závadu ustanovení § 18 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 567 sb. z. a n. (jehož se dovolává odvod obžalovaného), kteréž, nevytýkajíc hlediska, z nichž jest vycházeti, pouze nařizuje, že soud není vázán, jako dříve, posudkem zkušebny cen, ani posudkem znalců, nýbrž rozhoduje podle volného uvážení všech okolností, a které poukazuje k přírůstku na jmění, tudíž k zisku pachatelově, který přece plyne z rozpětí mezi náklady nabývacími a cenami prodejními. Důsledkem bezvýznamnosti cen běžných jest bezvýznamnou i okolnost, označil-li ten který spotřebitel cenu, obžalovaným požadovanou, ze výhodnou, ježto tato výhodnost jest pouze výsledkem srovnání cen běžných a cen požadovaných.

Citace:

č. 637. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 482-483.