Authors:
= Váž. civ., 6 (1924), sv. 2
PDF

Čís. 4412.


Domáhá-li se věřitel zaplacení z nemovitosti na základě zástavního práva, mohou v pořadí knihovní pohledávky dojíti uhražení jen ty náklady procesní a exekuční, které souvisejí s vymožením pohledávky z této nemovité věci.
(Rozh. ze dne 26. listopadu 1924, R I 939/24).
Soud prvé stolice, rozvrhuje nejvyšší podání za vydraženou nemovitost, přikázal knihovnímu věřiteli v pořadí pohledávky též útraty exekuce na svršky. K odporu zadnějšího knihovního věřitele, vyloučil prvý soud z příroku útraty oné exekuce. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Pokud jde o nepřisouzení útrat mobilární exekuce z nejvyššího podání za prodané, povinnému patřící ideelní polovice jeho nemovitosti, jest názor soudu rekursního, v napadeném usnesení vyslovený správným. Z předpisů §u 447 obč. zák. plyne, že pojem a účel práva zástavního jest ten, aby věřitel z jisté věci, kdyby závazek v určitý čas splněn nebyl, došel zaplacení. Z toho plyne, že, když jde o věc nemovitou, ze které se vymáhající věřitel svého zaplacení domáhá, ve smyslu §u 16 knih. zák. jen ty náklady procesní a exekuční mohou v pořadí pohledávky knihovní uhražení dojíti, které souvisejí s vymožením pohledávky z této nemovité věci. Ustanovení §u 216 čís. 4 odst. 2 exek. ř. shoduje se s předpisem §u 16 knih. zák. a neobsahuje předpis ten žádného pravidla, které by rozšiřovalo zásadu §u 16 knih. zák. ve prospěch útrat exekuce odděleně na jiné jmění téhož dlužníka, v tomto případě na nemovitosti vedené, neboť řád exekuční nechtěl tvořiti nějaké nové hmotné právo, naopak co se tkne příslušenství, šetřil zásad platného hmotného práva. Opak z předpisu §ů 14, 41 a 74 exek. ř. nevyplývá, neboť tyto předpisy práva formálního mají na zřeteli jen způsob spojení, zrušení a omezení dlužníka a vyslovují jen nepochybnou povinnost dlužníkovu, by veškeré náklady řízení exekučního, které věřiteli byly způsobeny, nahradil, nijak se však nedotýkají svrchu uvedených předpisů práva materielního a na nich ničeho nemění.
Citace:
č. 4412. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 688-689.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).