NPD documents search: Váž. civ., 8 (1926), sv. 2

Čís. 6538.

Úrazové pojištění dělnické (zákon ze dne 28. prosince 1887, čís. 1 ř. zák. na rok 1888).
Podnikatelem podle §u 11 zákona jest osoba, jež nese risiko hospodářské výroby a jíž tudíž připadá i podnikatelský zisk. Podnikatelem pískoviště jest ten, komu pískoviště patří a jenž na něm svými zřízenci na svůj účet provádí práce, třebas mu byli třetí osobou dodáváni dělníci, touto osobou najatí a placení, začež majitel pískoviště platil oné třetí osobě paušální odměnu za den a hlavu dělníka.
Zaměstnanci v podniku podrobeném úrazovému pojištění podléhají úrazovému pojištění již důsledkem tohoto svého zaměstnání bez ohledu na to, jaký jest jeho smluvní podklad.
(Rozh. ze dne 1. prosince 1926, Rv 2 654/26.)
Syn žalobců byl usmrcen při práci v pískovišti, náležejícím těžařstvu. Do práce v lomu byl dodán podnikatelstvím staveb, jež ho též přihlásilo k úrazovému pojištění. Žalobní nárok na náhradu škody proti těžařstvu a podnikatelstvu staveb neuznal procesní soud prvé stolice důvodem po právu. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Není zde nesprávného právního posouzení, dospívá-li soud první stolice k poznání, že také žalované těžířstvo dlužno tu pokládati za podnikatele ve smyslu § 11 zák. úrazového a že tedy rozsah jeho ručení jest posuzovati podle § 46 nikoliv podle § 47 cit. zák., jakoby šlo o nějakého zástupce podnikatelstva nebo o nějakou osobu třetí. Soud první stolice zjišťuje bezvadně, že podnik, v němž se úraz přihodil, patří těžířstvu a že toto jej provádělo svými orgány na svůj účet. Toto skutkové zjištění žalobci v odvolání nenapadají a dlužno je proto položití za základ právního posouzení. Protože se zde jedná o podnik ve smyslu §u 1 odstavec prvý a nikoliv odstavec druhý, jak se snažili dovoditi žalobci, přichází zde v úvahu jedině odstavec prvý §u 11, podle něhož jest podnikatelem ten, na jehož účet se podnik provozuje. To je jediné rozhodujícím, kdežto zcela nerozhodno jest, kdo dělníka k úrazovému pojištění přihlásil, kdo platil za něho úrazové příspěvky, kdo mu vyplácel mzdu a ke komu byl v bezprostředním námezdním poměru, jen když byl zaměstnán v podniku, který podle §u 1 odstavec prvý úr. zák. ze zákona podléhá povinnosti pojišťovací, jak tomu nesporně bylo v souzeném případě. Nelze souhlasiti s názorem odvolatelů, že by to záviselo na libovůli zaměstnavatelově, chtěl-li by býti vůči zaměstnaným dělníkům podnikatelem čili nic a že by se tak mohl vyhnouti případnému ručení za následky úrazů. Vždyť těžířstvo jako podnikatel bylo odpovědno za zapravení pojišťovacích příspěvků a těžířstvo byla by stihla platební povinnost podle § 17, kdyby byla příspěvky nezapravila druhá žalovaná, těžířstvo pak také jako podnikatele stíhá ručení vůči pojišťovně ve smyslu §u 45 úr. zák. Od těchto povinností nemohlo se těžířstvo žádnou úmluvou osvoboditi, následkem toho je pouze důsledným, je-li rozsah jeho ručení vůči osobám k nárokům z úrazu oprávněným vymezen podle §u 46 úr. zák. Tím však jest již o odvolání rozhodnuto a nebylo by potřeba zabývati se ještě dalšími vývody stěžovatelů, protože odvolatelé v řízení u prvé stolice nějaké jednání neb opomenutí žalovaného těžířstva, které by vycházelo přímo ze zlého úmyslu, ani netvrdili.
N e j v y š š í soud nevyhověl dovolání.
Důvody: Dovolání, uplatňující dovolací důvod čís. 4 §u 503 c. ř. s., není opodstatněno. Za podnikatele podniku pokládá se podle §u 11 úr. zák. osoba, na jejíž účet se provozování děje, tedy osoba, která nese risiko hospodářské produkce a jíž připadá tudíž i zisk podnikatelský. Podnikatelem provozu pískoviště, ve kterém zemřelý syn žalobců byl zaměstnán, bylo tudíž jedině žalované těžařstvo, poněvadž jemu podle zjištění nižších soudů pískoviště patří, ono tam svými zřízenci práce na svůj účet provádělo, též práci zahynuvšímu synovi žalobců tam přikázalo a nad ním dozor vedlo. Okolnost, že podnikatelstvo staveb najalo syna žalobců za dělníka, platilo ho a dodalo do práce žalovanému těžařstvu, a že za to obdrželo od tohoto paušální odměnu za den a hlavu, jest nerozhodná, poněvadž firma, třebaže takto měla též nepřímo zisk z provozu pískoviště, nebyla nijak účastna na hospodářském risiku tohoto podniku; ani okolnost, že syn žalobců nebyl v přímém smluvním poměru s těžařstvem, nemá významu, poněvadž osoby zaměstnané v podniku úrazovému pojištění podrobeném podle §u 1 úraz. zák. podléhají úrazovému pojištění již důsledkem tohoto svého zaměstnání bez ohledu na to, jaký jest jeho smluvní podklad. Názor nižších soudů, že by žalobci byli oprávněni domáhati se náhrady na žalovaném těžířstvu jen za předpokladů §u 46 prvý odstavec úr. zák., jest tudíž správný.

Citace:

č. 6538. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 750-751.