Č. 5821.

Školství: Podle § 205 řádu školního z roku 1905 může úřad — jakmile mu vzejdou subjektivní pochybnosti — dáti dítě soukromě vyučované přezkoušeti na škole veřejné, aniž musí se dříve jiným způsobem přesvědčiti o jeho vědomostech.
(Nález ze dne 23. června 1926 č. 12799.)
Prejudikatura: Boh. 5044, 5162 adm. a j.
Věc: Josef B. v R. a spol. proti ministerstvu školství a národní osvěty stran přezkoušení dětí soukromě vyučovaných. Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Min. škol. v pořadí instančním rozhodlo nař. výnosy, aby děti Josef B. — — — — vyloučené z docházky do škol německých, přikázané školám českým a vyučované soukromě, byly podle § 205 řádu škol. a vyuč. přezkoušeny na české škole občanské v Z. — —
Rozhoduje o stížnosti, řídil se nss těmito úvahami:
Stížnost namítá: 1. Podle § 205 řádu škol. měl se úřad nejprve čas od času přiměřeným způsobem přesvědčiti o vědomostech dětí. To se nestalo a jest proto nezákonno, že nařízeno bylo hned přezkoušení na veř. škole. 2. Toto přezkoušení bylo neoprávněné i z důvodu, že nelze tvrditi, že vznikly pochybnosti o vědomostech dítěte již z okolnosti, že bylo dítko často spatřeno mimo domov. 3. Když však již přezkoušení bylo nařízeno, měla k tomu býti zvolena škola německá, nikoli škola česká. Bylo totiž všem dětem udíleno soukromé vyučování v řeči německé. Stížnost z norem řečeného řádu a z druhého odstavce § 20 i ze šestého odstavce § 44 zák. z 27. listopadu 1905 č. 4 mor. z. z. ex 1906 dovozuje, že se tak dělo po právu, třebas děti byly vyloučeny z něm. škol národních, do nichž docházely, a přikázány školám českým. Je-li tomu tak, následuje z toho prý dále, že úřad — chtěl-li se podle § 205 řádu škol. a vyučovacího přesvědčiti o vědomostech dítek, mohl tak s rozumem učiniti jen zkouškou na škole stejného vyuč. jazyka, v jakém se dělo po právu domácí vyučování dítek.
Stížnost jest bezdůvodnou ve všech svých bodech.
Ad 1. Stížnost vykládá druhou větu prvého odstavce § 20 def. řádu škol. a vyuč. pro školy národní z 29. září 1905 č. 159 ř. z. v ten rozum, jakoby oprávnění, čas od času přesvědčiti se o vědomostech soukromě vyučovaných dětí ve věku školou povinném, musilo býti dříve skutečně použito úřadem, než vznikne úřadu oprávnění naříditi přezkoušení na škole veřejné. Pro takový výklad však nelze z doslovného znění normy, od něhož se uchylovati není příčiny, vyvoditi opory, neboť oboje oprávnění úřadu, koordinovaná bez jakékoli bližší modality spojkou »a«, jsou zřejmě úřadu propůjčena rovnocenně vedle sebe; buď může úřad se přesvědčiti o vědomostech takových dětí nějakým jiným přiměřeným způsobem, než jest přezkoušení, buď může hned po vyskytnuvších se pochybnostech naříditi takové přezkoušení, a může konečně též nejprv přesvědčiti se bez přezkoušení a pak ještě naříditi přezkoušení.
Ad 2. zákon slovy »vznikly-li by pochybnosti« vzhledem k primérnímu významu slova »pochybnosti« míní zřejmě subj. názor úřadu, jenž nepožaduje obj. odůvodnění, takže strana nemůže vytýkati snad nedostatečnost takového obj. odůvodnění.
Ad 3. Nss vyslovil již v nál. Boh. 5162 adm. (srovnej též nál. Boh. 5044 adm.) právní názor, že školní úřad jest oprávněn naříditi po rozumu § 205 řádu škol. a vyuč. přezkoušení dětí školou povinných, které byly vyloučeny ze školy německé a přikázány škole české, jichž povinnou školou jest tedy škola s českým jazykem vyučovacím — na veř. škole s českým jazykem vyučovacím, třebas jejich domácí vyučování dělo v jazyku německém. Při tomto svém názoru, v důsledku něhož jest stížnost bezdůvodná i v bodu 3, trvá nss i nadále.

Citace:

č. 5821. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 182-183.