NPD documents search: Váž. civ., 3 (1921)

Čís. 1242.

Svěřil-li prodatel v zastoupení kupitele dle čl. 344 obch. zák. dopravu zboží spediterovi, vzniká přímý závazek tohoto vůči kupiteli. Nedokáže-li spediter, že při zaslání zboží vynaložil péči řádného obchodníka, ručí kupiteli i za ušlý zisk. Zanedbání péče řádného obchodníka jest spatřovati v tom, že odevzdal spediter rychlozboží dráze k dopravě teprve několik dní po převzetí.
(Rozh. ze dne 18. října 1921, Rv I 239/21.)
Žalovaná zasílatelská firma J. H. v Praze přijala dne 26. ledna 1918 od firmy S. F. zásilku látek k dopravě jako rychlozboží žalující firmě v Hlinsku, odevzdala zboží dráze k dopravě dne 30. ledna 1918, zboží došlo do místa určení dne 1. února 1918 a při převzetí žalobkyní dne 4. února 1918 bylo shledáno, že neobsahuje látek, nýbrž bezcenné dřevo. Kupitelka domáhala se náhrady škody a ušlého zisku jednak na dráze, jednak na firmě J. H. Ohledně dráhy byla žaloba soudy všech tří stolic zamítnuta, ježto nebyl podán důkaz ve smyslu § 97 (2) čís. 4 žel. dopr. řádu. Pokud jde o žalovanou firmu J. H., vyhověl procesní soud prvé stolice žalobě v plném rozsahu. Důvody: Firma J. H. jest v tomto případě zasílatelem ve smyslu čl. 379 obch. zák. Jako takový ručí dle čl. 380 obch. zák. za každou škodu, která zanedbáním péče řádného obchodníka při přijetí a uschování zboží a vůbec při provedení zásilky zboží jí převzaté vzešla. Jí jest dokázati, že této péče použila. Důkazu toho firma nepodala. Sama doznává, že zásilku, kterou přijala dne 20. ledna 1918 od firmy S. F. k dopravě po dráze, teprve dne 30. ledna 1918, tedy čtvrtý den, odevzdala na severozápadním nádraží v Praze k dopravě žalující firmě. Třeba dne 26. ledna 1918 byla — jak žalovaná na to poukazuje — sobota, a to již večer, kdy zásilku převzala, nelze tu mluviti o péči řádného obchodníka, když žalovaná zásilku, která měla býti vypravena jako rychlozboží, ač pravidelně takové zboží u ní hned se expeduje, teprve čtvrtého dne odevzdala dráze k dopravě. Toto prodlení bylo tím povážlivější, poněvadž v té době právě u žalované, jakož i u jiných speditérů se ztrácely zásilky. Žalovaná firma nešetřila tedy povinné péče řádného obchodníka dle čl. 380 obch. zák. a proto jest nárok žalující firmy na úhradu škody dle tohoto ustanovení zákona proti ní v plném obsahu odůvodněn. Škoda, žalující firmou vyúčtovaná, jest prokázána co do částky 6691 Kč 20 h, jakožto ceny za zboží, požadovanou částku 1003 Kč 68 h, jako ušlý zisk 15 proc. kupní ceny ztraceného zboží, která dle čl. 283 obch. zák. jest odůvodněnou, uznává soudní dvůr dle vlastních odborných zkušeností svých v tomto případě za přiměřenou (§ 364 c. ř. s.). Odvolací soud vyhověl odvolání žalované firmy potud, že nepřiznal žalobkyni nároku na ušlý zisk a uvedl v tomto směru v důvodech: Důvodným shledává soud odvolací odvolání firmy J. H., pokud vytýká, že byla žalobkyni neprávem přisouzena náhrada ušlého zisku. Žalobkyně domáhá se náhrady škody jako postupnice firmy S. F., od které ztracené zboží koupila. Podle § 1394 obč. zák. se postupem pohledávka nemění, cesionář nemá více práva a nemůže ho také jinak použíti než cedent. Postup je doložen dopisem právního zástupce firmy S. F. a projeven v něm slovy, že firma S. F. postoupila žalující firmě »veškerá práva« ze smlouvy spediterské a dopravní proti oběma žalovaným. V této listině a v celém sporu není ani zmínky o tom, že firma postupující postupuje žalobkyni též nějaký nárok na čistý zisk. Z účtu postupující firmy z 26. ledna 1918 je za to zřejmo, že pohledávka její činí pouze Kč 6691·20, nemohla tedy podle § 442 posl. věta obč. zák. také nic více postoupiti.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
V žalobě žalující firma nikde netvrdí, že žaluje pouze na tom základě, že jí firma S. F. postoupila nároky, které jí ze smlouvy spediterské a dopravní proti firmě J. H. a proti železničnímu eráru příslušejí. Naopak jde z celého znění žaloby na jevo, že žaluje jak svým vlastním jménem, tak i proto, že jí pohledávání proti firmě J. H. postoupeno bylo. To vyplývá z toho, že líčí v souvislosti celý děj od zakoupení látky až do vypočítávání škody ztrátou zboží a pak vypočtenou náhradu požaduje, aniž by více na to poukazovala, pokud požadavek svůj opírá o postupní smlouvu a pokud jménem vlastním bez ohledu na postup nároky své uplatňuje. A tu dlužno na to poukázati, že šlo o zboží, které z Prahy kupiteli (žalující firmě) do Hlinska posláno býti mělo, že o způsobu zaslání ničeho umluveno nebylo a že tedy prodatel firma F. ve smyslu čl. 344 obch. zák. zplnomocněna byla určiti způsob dodání, zejména pak ustanoviti osobu, kterou doprava zboží provedena býti má. Ona tak učinila a svěřila dopravu žalované spediterské firmě J. H. Tím okamžikem přešlo nebezpečí s dopravou zboží spojené, na žalující stranu jako na kupitele (čl. 345 obch. zák.), poněvadž však firma S. v zastoupení kupitele (žalující firmy), jak jí k tomu čl. 344 obch. zák. opravňuje, provedení dopravy svěřila firmě J. H., stala se tato firma přímo vůči žalující firmě ze smlouvy dopravní zavázanou. Žalovaná firma J. H. měla provésti úlohu, jí svěřenou, s péčí řádného obchodníka, poněvadž se jí však nezdařilo prokázati, jak k tomu rozsudky obou nižších soudu správně poukazují, že by při provádění svěřeného jí zadání zboží vynaložila péči takovou, ručí žalující straně za všechnu škodu jí z toho vzešlou. Tak to předpisuje čl. 280 obch. zák. A musí tedy žalující firmě zaplatiti ve smyslu čl. 283 obch. zák. i požadovaný a v rozsudku prvé stolice zcela správně vypočtený ušlý zisk. Vzhledem k těmto úvahám nutno uplatňovaný důvod dovolací § 503 čís. 4 c. ř. s. uznati oprávněným a byl napadený rozsudek ve směru tom změněn a žalující straně též jménem ušlého zisku proti žalované firmě J. H. p žadovaná částka 1003 Kč 68 h s přísl. přiřknuta, čímž ve směru tom obnoven rozsudek soudu prvého.

Citace:

č. 1242. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 694-696.