NPD documents search: Váž. civ., 4 (1922)

Čís. 810.

Předražovaní (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.).
Poměr skutkové podstaty přečinu dle čís. 3 §u 11 lich. zák. ke skutkové podstatě čís. 4 téhož §u.
(Rozh. ze dne 24. dubna 1922, Kr I 633/20.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku lichevního soudu při zemském trestním soudě v Praze ze dne 24. června 1920, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem dle § 11 čís. 3 zákona ze dne 17. října 1919 čís. 568 sb. z. a n., opravil však rozsudečný výrok v ten smysl, že obžalovaný jest vinen přečinem nikoliv dle §11 čís. 3, nýbrž dle § 11 čís. 4 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n. — mimo jiné z těchto
důvodů:
Důvod § 281 čís. 9 a) tr. ř. shledává stížnost v tom, že schází tu úmysl, hnáti ceny do výše, tvořící nezbytný pojmový znak trestného činu §u 11 čís. 3 lichevního zákona. Budiž připuštěno, že, jakkoli nalézací soud do rozsudkového výroku tento zákonný znak uvedeného přečinu pojal, v důvodech dovozuje přece jen, že jednání obžalovaného bylo způsobilé k tomu, aby cena platiny byla stupňována do výše. A ač ani s hlediska § 11 čís. 3 lich. zákona nelze požadovati, by nákup předmětů potřeby děl se jedině výhradně za tím účelem, aby ceny předmětů potřeby hnány byly do výše, přece v důvodech jedině zjištěná způsobilost, aby cena platiny byla stupňována do výše, nemohla by uznána býti sama o sobě postačitelnou, aby tuto subjektivní známku skutkové podstaty opodstatnila. Právě z toho důvodu doplněn byl dle motivů ku cís. nařízení ze dne 24. března 1917, čís. 131 ř. zák. (výnos min. spravedlnosti ze dne 17. dubna 1917 čís. 17 věstn.) dřívější předpis § 21, čís. 2 cís. nařízení ze dne 21. srpna 1916, čís. 261 ř. zák., předpisem čís. 4 §u 23 cís. nařízení z roku 1917, převzatým doslovně i do nového lichevního zákona, aby i ty formy pletich, kde prokázatelna jest jen způsobilost, aby cena platiny byla stupňována do výše, byly zachyceny. Trest při všech formách trestného činu dle § 11 lich. zákona je totožným. V tomto případě alespoň důvody rozsudečné hoví spíše předpisu §11 čís. 4, než § 11 čís. 3 lich. zákona, zjišťujíce neoprávněný, z mezí zákonného obchodování vybočující postup obžalovaného při nákupu platiny za účelem dalšího prodeje, tedy pouštění se do pletich a způsobilost, aby cena platiny byla stupňována do výše. Jelikož stěžovateli, byť i pochybeným snad podřaděním skutku pod předpis § 11 čís. 3 lich. zákona ujma se nestala, stačí přijíti zmateční stížnosti potud vstříc, že se rozsudek, jak shora uvedeno, opravuje.

Citace:

č. 810. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 226-227.