NPD documents search: Váž. civ., 13 (1931), sv. 1

Čís. 10636.

§ 10 zákona ze dne 4. ledna 1903, čís. 10 ř. zák. vztahuje se i na termínové obchody s obilím uzavřené na cizozemské burse.
(Rozh. ze dne 21. března 1931, Rv I 472/30).
Žalující anglická firma provozovala k příkazu žalované tuzemské firmy pro ni termínové obchody s obilím na chicagské burse. Žalobu o zaplacení pohledanosti z těchto obchodů oba nižší soudy zamítly, odvolací soud z těchto důvodů: Odvolací důvod nesprávného právního posouzení věci jest podle obsahu odvolání omezen jen na otázku, jak jest vykládati § 10 zákona ze dne 4. ledna 1903 čís. 10 ř. zák., který odvolatelka pokládá za zákon rámcový, mající na zřeteli jen obchody, jež mají býti realisovány v tuzemsku: Odvolací soud nepokládá tento omezující výklad zákona za správný, a to nejen proto, že ono ustanovení zní zcela povšechně, nerozeznávajíc mezi obchody uzavíranými v tuzemsku a v cizině, nýbrž i proto, že oba zákonodárné sbory, jakž i odvolání uvádí, dřívější užší doslov tohoto ustanovení ve vládním návrhu nahradily nynějším všeobecným doslovem v úmyslu, by bylo postiženo zákazem termínových obchodů i obchodování mimobursovní, a že není příčiny ku předpokladu, že bylo záměrem zákonodárců, čeliti jen tuzemským mimobursovním obchodům, ponechati však účastníkům možnost, by obcházeli zákonný zákaz úmluvou, že obchod má býti realisován v cizině. Doslov zákazu jest tak jasný, že nepřipouští výklad, že zákon předpokládal, že zákaz § 10 má nabýti účinnosti teprve, až bude novým zákonným předpisem proveden, že tudíž šlo o zákon rámcový. Tomuto výkladu není nijak na závadu, že další ustanovení zákona čís. 10/1903 týkají se jen tuzemských burs, neboť tuzemské zákonodárství nemůže Vůbec upravovati organisaci a poměry burs jiných než tuzemských. Poněvadž odvolací soud shledává výklad citovaného ustanovení, jak jej prvý soud podal, správným, nelze žalobkyni přiznati ani právo, by pro sebe odvozovala nároky ze smlouvy ve smyslu § 879 obč. zák. nicotné, kterou ve vlastním jméně podle čl. 360 obc. zák. uzavřela jako komisionářka, a jest uznati zamítnutí žalobního nároku za správné.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolatelka napadá rozsudek odvolacího soudu pro nesprávné právní posouzení věci (čís. 4 § 503 c. ř, s.), leč neprávem, neboť odvolací soud posoudil věc po právní stránce úplně správně a ve shodě s dávno ustáleným a důsledným rozhodováním tohoto nejvyššího soudu (srovnej rozh. sb. n. s. čís. 6124, 6971, 7490, 8349). Dovolací soud neshledává příčiny, by se od něho odchýlil. Komentář Stauba-Piska k obchodnímu zákoníku, jehož se žalobkyně dovolává, zastává ovšem opačný názor, přes to však již bývalý nejvyšší soud ve Vídni vyslovil a odůvodnil právní názor, že se § 10 zákona ze dne 4. ledna 1903 čís. 10 ř. zák.
25* vztahuje i na termínové obchody s obílím uzavřené na cizozemské burse (Zentralblatt 1907 čís. 23), kterýžto názor jest hájen i v literatuře (viz Gerichtszeitung 1903 str. 49 a násl.), a jež schvaluje i tento nejvyšší soud. Pokud se týká ryze hospodářského hlediska, obzvláště asociálního rázu termínových obchodů s obilím a neblahého vlivu i cizozemských takových obchodů na tuzemské hospodářství, stačí dovolatelku poukázati na vysvětlivky k vládní osnově řečeného zákona.

Citace:

Čís. 10636. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 411-412.