NPD documents search: Váž. civ., 12 (1930), sv. 2

Čís. 9973.

Zněl-li exekuční titul jen na povinnost prodejem odstoupiti a bez závad odevzdati nemovitosti a vydati o tom písemnou trhovou smlouvu, podle níž bylo by lze vymoci vklad vlastnického práva na prodaných nemovitostech, nelze navrhnouti povolení exekuce vkladem vlastnického práva na nemovitostech.
(Rozh. ze dne 7. června 1930, R I 135/30.) Rozsudkem ze dne 10. května 1929 byla pozůstalost po Josefu F-ovi uznána povinnou prodejem odstoupiti a předati žalující společností nemovitosti prosté břemen, dále vystaviti listinu o kupní smlouvě, na jejímž základě bylo by lze nabýti vlastnického práva a nemovitosti knihovně odbřemeniti. Na základě tohoto rozsudku navrhla společnost, by proti pozůstalosti po Josefu F-ovi byla povolena exekuce vkladem vlastnického práva na nemovitosti. Soud prvé stolice exekuci povolil, rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Exekuční návrh odchyluje se podstatně od exekučního titulu. Pozůstalost po Josefu F-ovi jest podle exekučního titulu povinna jen vystaviti listinu o kupní smlouvě, na jejímž základě bylo by lze vymoci vklad vlastnického práva na nemovitosti. Podle § 7 ex. ř. musí se exekuční návrh přesně přimykati doslovu exekučního titulu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Napadené usnesení správně vystihlo, že pro povolení exekuce jest jediné rozhodný doslov exekučního titulu (§ 7 ex. ř.), jímž v této věci byl rozsudek ze dne 10. května 1929. Rozsudkem tímto nebyla však žalovaná strana odsouzena, by vydala určité prohlášení vůle, jež má na mysli ustanovení § 367 ex. ř., zejména nebyl v něm vysloven závazek žalované pozůstalosti, že jest povinna svoliti, by na základě rozsudku byly určité knihovní zápisy (vklady) na jejích nemovitostech provedeny, nýbrž jen, že žalovaná pozůstalost jest povinna prodejem odstoupiti bez závad a odevzdati určité nemovitosti za určené kupní ceny a vydati o tom žalobkyni písemnou trhovou smlouvu, podle níž bylo by lze vymoci vklad práva vlastnického na prodané nemovitosti pro žalobkyni a že je dále žalovaná pozůstalost povinna provésti výmazy břemen na těchto nemovitostech. V rozsudku, jenž byl konečným cílem žaloby o dodržení smlouvy o prodaných nemovitostech, jakž i dovolací rekurs uvádí, jest tedy předmět i rozsah plnění zřetelně vyjádřen a záleží, pokud jde o otázku převodu práva vlastnického, jen ve vydání písemné kupní smlouvy a není v něm výrok, že na základě rozsudku mohou býti provedeny vklady práva vlastnického pro žalobkyni na nemovitostech žalované pozůstalosti. Dovolací rekurs mylně odkazuje k ustanovením § 367 a § 350 ex. ř., jichž v tomto případě použíti nelze, poněvadž doslov exekučního titulu nevyhovuje předpokladům dovolávaných předpisů zákona, neboť závazek vydati písemnou kupní smlouvu o prodaných nemovitostech není prohlášením vůle, jež má na mysli ustanovení § 367 ex. ř., a exekuční titul ukládá žalované pozůstalosti provedení určitých právních jednání (vyhotovení písemné trhové smlouvy, výmazy knihovních závad).

Citace:

Čís. 9973. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 30-31.