Authors:
= Váž. civ., 4 (1922)
PDF


Čís. 1596.


Opožděnost rekursu proti opatření soudu o tom, zda dítě má býti na výchově u otce či jinde, nevadí, by nebylo rozhodnuto ve věci samé.
(Rozh. ze dne 4. dubna 1922, R I 187/22.)
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu otce do usnesení rekursního soudu, jenž rozhodl, by nezletilá dcera zůstala na dále ve výchově své tety. V otázce přípustnosti opožděného rekursu uvedl
v důvodech:
Napadené usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 20. ledna 1922, dovolací stížnost byla podána na poštu 4. února 1922, tedy po projití 14denní lhůty § 14 nesp. říz. Dlužno proto řešiti především otázku, lze-li podle § 11 odstavec druhý nesp. říz. k opožděné stížnosti přihlížeti. Dovolací soud přisvědčuje k této otázce. Neboť otci jest zákonem dána moc nad dětmi pouze proto, by ji vykonával k jejich dobru, jen jako prostředek, by děti chránil a je vychovával. Vykonávati moc otcovskou není pouhým právem otcovým, nýbrž spíše jeho povinností. Důsledkem moci otcovské a povinnosti otcovy, dítě vychovávati, jest povinnost dítěte, jíti za otcem do jeho bydliště. Jako nárok otcův, by dítě sdílelo s ním společnou domácnost, tak jest i povinnost dítěte, jíti za otcem do jeho obydlí, stanovena jen se zřetelem na dobro dítěte a sahá tak daleko, pokud to vyžaduje jeho zájem. Nemůže tedy ani otec nabýti práva, by přinutil dítě, sdíleti jeho domácnost, bylo-li by to dítěti ku škodě, ani dítě práva zdržovati se mimo dům otcovský, nečiní-li to jeho zájem nutným. Podle § 11 odstavec druhý nesp. říz. lze přihlížeti k opožděné stížnosti, když učiněná opatření lze ještě změniti bez újmy třetí osoby. Rekursní soud nařídil, by nezletilá Justina Z-ová byla dána pod ochranu a dozor své tety Justiny H-ové. Jak řečeno, nemohl tímto opatřením nikdo nějakého práva nabýti, kdyby opatření to bylo nezletilé ku škodě. Kdyby tomu tak bylo, bylo tedy lze je měniti bez újmy třetí osoby. Otázku však, zda zmíněné opatření jest ku škodě nezletilé, nelze řešiti, aniž by se zkoumalo meritum věci, a toto lze zkoumati jen, je-li stížnost přípustná.
Citace:
č. 1596. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 347-348.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).