NPD documents search: Váž. civ., 8 (1926), sv. 1

Čís. 7965.

Žaloba podle § 39 čís. 1 ex. ř. jest přípustná jen, kde to zákon dovoluje. Zrušení soudní výpovědi z nájmu lze se domáhati jen námitkami, třebas se na byt vztahuje ochrana nájemců.
(Rozh. ze dne 13. dubna 1928, Rv II 95/28.)
Žalobkyně domáhala se žalobou výroku, že soudní výpověď okresního soudu ze dne 26. srpna 1927, kterou byl jí vypovězen byt, jest neplatnou a že žalovaná jest povinna trpěti, by na základě tohoto rozsudku byla zrušena exekuce nuceným vyklizením bytu. K odůvodnění žalobního nároku uvedla v žalobě, že soudní výpověď jest, týkajíc se domu, jenž jest pod ochranou zákona na ochranu nájemníků, vzhledem k předpisům tohoto zákona neplatnou, přes to, že nebyly proti ní podány námitky a mimo to za ústního jednání, že výpověď pozbyla platnosti vzhledem k § 575 třetí odstavec c. ř. s., poněvadž žalovaná nežádala ve čtrnácti dnech po právoplatnosti soudní výpovědi o nucené vyklizení bytu. Procesní soud prvé stolice žalobě nevyhověl, pokud jde o první důvod vztahující se na původní neplatnost (bezúčinnost) výpovědi proto, ježto bezúčinnost výpovědi byla by mohla býti přivoděna jen podáním námitek, pokud pak jde o druhý důvod, proto, že tento důvod mohl býti uplatněn rekursem proti povolení exekuce. Odvolací soud shledal žalobu, pokud se opírala o důvod prvý, neodůvodněnou pro nedostatek předpokladů § 228 c. ř. s. Pokud pak ji žalobkyně opřela také o důvod, uplatňovaný teprve za ústního jednání, vyslovil odvolací soud názor, že jde o žalobu novou, oposiční, podle § 35 ex. ř., které se však nedostává žalobního návrhu jí odpovídajícího a která neobstojí vedle samé žaloby.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání a uvedl v otázce, o níž tu jde, v
důvodech:
Rozsudek odvolacího soudu napadá žalobkyně toliko dovolacím důvodem § 503 čís. 4 c. ř. s., ale neprávem. Tak, jak žalobkyně žalobu původně opodstatnila, jde v podstatě o žalobu podle § 39 čís. 1 ex. ř. O přípustnosti takové žaloby lze mluviti jen v případech, které dovoluje zákon. Ustanovení § 39 čís. 1 ex. ř. má po té stránce na mysli na př. případy podle §§ 529, 595 c. ř. s., čl. XXIII. a XXV. uvoz. zák. k с. ř. s., podle §§ 6, 8, 12 odp. řádu, a podle čl. XVII. uvoz. zák. k ex. řádu. Pokud jde o prohlášení soudní výpovědi za neplatnou, může se tak státi ovšem v případě § 572 c. ř. s. Avšak o takový případ nejde, když žalobkyně proti soudní výpovědi nepodala námitek. Jinou však cestou, nežli tou, kterou zákon v §§ 562 a násl. c. ř. s. předpisuje, nemohla se žalobkyně domáhati prohlášení soudní výpovědi za zrušenou. Ochrany zákona na ochranu nájemníků mohla se s účinkem příznivým dovolávati jen tehdy, kdyby byla podala námitky proti soudní výpovědi, an zákon nikde nevyslovuje, že by bylo lze žalovati na prohlášení bezúčinnosti soudní výpovědi dané podle § 562 c. ř. s. pronajímatelem ohledně bytu v domě, jenž jest pod jeho ochranou. A přece jen tehdy, kdyby tomu tak bylo, byla by žaloba, o niž jde, přípustná podle § 39 čís. 1 ex. ř. Rozhodnutí čís. 6076 a 6633 sb. n. s., jichž se žalobkyně dovolává, nedopadají na tento případ, neboť jejich základem jest jiný skutkový podklad.

Citace:

č. 7965. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 605-606.