NPD documents search: Váž. civ., 15 (1933), sv. 1

Čís. 12669.

Pojišťovací smlouva.
Byly-li smluveny celoroční premie s výslovným převzetím zákonného ustanovení o jednoročním pojišťovacím období, přísluší pojistiteli nárok na zaplacení celoroční premie za pojišťovací období, v němž se o odpadnutí zájmu pojistníka na pojištění aneb o zcizení movitostí, jichž se pojištění týká, dověděl, třebaže bylo smluveno placení roční premie ve splátkách.
(Rozh. ze dne 2. června 1933, Rv II 139/32.)
Žalovaný měl u žalující pojišťovny pojištěny dva autobusy, při čemž roční premie u každého autobusu činila 3120 Kč. Bylo ujednáno, že premie bude placena tak, že třetina roční premie, 1040 Kč, bude zaplacena v den splatnosti pojistky, další třetina do čtyř měsíců od splatnosti a poslední třetina do dalších čtyř měsíců od splatnosti. Žalovaný zaplatil žalující straně dne 2. ledna 1931 prvou část roční premie 1040 Kč. Dopisem ze dne 18. března 1931 a 22. dubna 1931 oznámil žalovaný žalobkyni prodej pojištěných vozidel. Dopisem ze dne 2. července 1931 oznámila žalobkyně žalovanému, že prodej vozidel vzala na vědomí, a, poněvadž pojišťovací smlouvy s novými nabyvateli byly uzavřeny teprve dne 1. července 1931, že jest žalovaný povinen zaplatiti pojistné ze svých pojistek do 1. července 1931 a ohledně zbytku pojistného že se pojišťovací smlouva ruší. Žalobou, o niž tu jde, domáhala se žalobkyně na žalovaném zaplacení další premie od konce dubna 1931 do 1. července 1931 celkem 1300 Kč odůvodňujíc tento požadavek tím, že prý s novými majiteli autobusů uzavřela pojišťovací smlouvy proti povinnému ručení teprve dnem 1. července 1931 a že prý z toho důvodu jsou do toho dne, t. j. do 1. července 1931 pojišťovací smlouvy, které uzavřel žalovaný, ještě v platnosti a jest tedy žalovaný povinen poměrnou část pojistného do 1. července 1931 zaplatiti. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl. Důvody: Žalobkyně opírá žalobní nárok o ustanovení § 67 pojišť. zák. ze dne 23. prosince 1917 čís. 501 ř. zák. Podle § 67 tohoto zákona zaniká pojišťovací poměr tím, že pojištěný předmět přejde na jiného nabyvatele. Pojišťovateli však přísluší premie až do konce pojišťovacího období, v němž se dozvěděl o převodu pojištěného předmětu. Je tedy rozhodující otázkou v souzeném sporu, zda se toto zákonité ustanovení týká celoroční premie, či, an žalovaný mohl podle smlouvy platiti pojistné ve třech splátkách, zda se týká jednotlivých splátek. Podle názoru soudce jest toto zákonné ustanovení vykládati tak, že, jakmile žalobkyně souhlasí s placením pojistného ve splátkách, tvoří placení splátek zvláštní pojišťovací období v rámci roční premie a, jakmile žalovaný, jak bylo v tomto sporu zjištěno, včas, tedy před uplynutím tohoto období, pojišťovací smlouvu vypověděl, jest zproštěn placení dalších splátek a jest pro něho naprosto nerozhodné, kdy žalobkyně uzavřela nové pojišťovací smlouvy ohledně prodaných autobusů s novými majiteli. Podle názoru soudce byl by požadavek zaplacení další části premie za dobu, ve které žalovaný již auta neměl, proti dobrým mravům a pojišťovna by byla tím bezdůvodně obohacena. Jelikož tedy žalovaný, jak bylo zjištěno, první část premie za rok 1931 včas zaplatil a převod autobusů také žalobkyni včas oznámil, byla žaloba zamítnuta. Odvolací soud uznal podle žaloby. Důvody: Odvolací soud má za to, že procesní soud neposoudil rozepři po stránce právní správně a že mylně vyložil smysl pojišťovacích smluv. Zopakovav důkaz těmito listinami dospěl odvolací soud k názoru, že smlouvami těmi bylo ujednáno pojistné v obou smlouvách roční, že tedy pojišťovací období činilo jeden rok a že pojištěnému bylo jen povoleno spláceti premii ve splátkách. Tak výslovně v pojistkách ve zvláštních podmínkách je ustanoveno: v pojistce čís. 6370 slovy: »pojištěnému povolujeme spláceti premii ve splátkách dle ujednání«, v pojistce 6901 slovy: »premie bude zaplacena následovně: 1/3 roční premie, to jest 1040 Kč v den splatnosti« atd. V obou pojistkách tedy je řeč o roční premii, takže za pojistné období jest považovati jako výslovně smluvené dobu jednoho roku § 23 čís. 4 poj. zák. Bylo-li tedy pojišťovací období, jak soud odvolací má za to, roční, právem mohla žalobkyně požadovati po zrušení smlouvy zcizením pojištěného předmětu premii za celý rok. Poněvadž § 67 čís. 2 poj. zák. čís. 501/17 žalobkyni k požadavku tomu opravňoval a opravňuje, nemůže býti řeči o tom, že by odvolatelka byla bezdůvodně obohacena a že by jednala proti dobrým mravům, když nevymáhá ani celou premii, na níž by měla zákonný nárok, nýbrž jen do té doby, kdy v pojištění začali pokračovati synové žalovaného. Ochotu, s níž žalobkyně ulehčila žalovanému placení ročního pojistného ve splátkách, nelze podle názoru soudu odvolacího vykládati za úmluvu o kratších pojišťovacích obdobích.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Pojistným obdobím jest doba, podle níž se vyměřuje pojistná premie, a, nebyla-li premie vyměřena podle kratší doby jednoho roku, jest podle § 23 odstavec (4) a § 167 čís. 12 zákona o pojišťovací smlouvě pojistným obdobím jeden rok. Podle pojistky čís. 6370 a 6901 byly smluveny celoroční premie a ve čl. 10 všeobecných pojišťovacích podmínek bylo výslovně převzato zákonné ustanovení o jednoročním pojišťovacím období a tím, že bylo smluveno placení premie ve třech ročních splátkách nebylo na tom nic měněno, poněvadž zákon o pojišťo- vací smlouvě vychází ze zásady o nedílnosti smluvené premie, vyslovuje v celé řadě ustanovení, že pojistitel má nárok na celou premii za pojistné období, v němž předčasné skončení aneb neúčinnost pojišťovacího poměru nastala (§§ 38 odstavec (2) poslední věta, 61 odstavec (4) druhá věta, 65 odstavec (3) zákona o pojišťovací smlouvě), aneb v němž se pojistitel o rozhodující události pro zánik pojišťovacího poměru dověděl (§§ 7 odstavec (3), 63 odstavec (1), 67 odstavec (2) zákona). Přísluší proto pojistiteli nárok na zažalované částky zbytku celoročních premií za pojišťovací období, v němž se o odpadnutí zájmu pojistníka na pojištění (§ 63 zákona) aneb o zcizení autobusů, jichž se pojištění týká (§ 67 zákona) dověděl, a nebylo proto neodůvodněnému dovolání opřenému o dovolací důvod § 503 č. 4 c. ř. s. vyhověno.

Citace:

Čís. 12298. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 97-98.