Č. 3924.

Školství. Policejní právo trestní: O kompetenci k ukládání trestů pro zanedbání návštěvy školy menšinové (na Moravě) — věta jako při Boh. 3722 adm.
(Nález ze dne 20. září 1924 č. 15936).
Prejudikatura: Boh. 3722 adm.
Věc: Karel G. a Alois T. v R. (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti předsedovi okresního školního výboru v Zábřehu o trest pro zanedbání návštěvy školy.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Podle trestního rejstříku byli st-lé nálezem ze 7. dubna 1923 uznáni vinnými přestupkem § 26 zák. z 24. ledna 1870 č. 17 z. z., spáchaným tím, že svoje děti neposílali v měsíci únoru 1923 do škol), a odsouzeni podle § 14 zák. z 13. července 1922 č. 226 Sb. každý k pokutě 200 K. Nálezy byly prohlášeny dne 23. dubna 1923.
Rozhoduje o stížnosti, musil nss nejprve z moci úřední zkoumati, zda nař. rozhodnutí pochází od úřadu kompetentního. V daném případě běží o trest pro nedbalou docházku do české obecné školy v R. Tato škola jest — jak zjevno ze spisů správních, ze znění nař. rozhodnutí a zejména i rozhodnutí min. škol. z 8. prosince 1921 č. 101775 — školou t. zv. menšinovou, jejíž správa podle § 2, odst. 1 č. 3 zák. z 9. dubna 1920 č. 292 Sb. spadá do působnosti min. škol.
Podle § 14 č. 3 zák. z 13. července 1922 č. 226 Sb. ukládá tresty pro nedbalou docházku na školách, jichž správu vede min. škol., ministr škol. Tento je však oprávněn vyhláškou, uveřejněnou alespoň měsíc napřed v úředním listu a vyvěšenou ve školní budově pověřiti výkonem tohoto práva jiný školní úřad nebo orgán, který pak v této věci rozhoduje jménem ministrovým s konečnou platností.
Výnosem z 12. října 1922, uveřejněným ve věstníku min. škol. na rok 1922 pod č. 149, pověřil min. škol předsedy okr. škol. výborů na Moravě, aby, počínajíc dnem 1. prosince 1922 jeho jménem a s konečnou platností ukládali tresty a pokuty pro opomíjení předpisů o školni docházce, pokud jde o národní školy na Moravě, jichž správu vede ministr podle § 2 zák. z 9. dubna 1920 č. 292 Sb.
Ze znění § 14 č. 3 zák. č. 226/22 a z obsahu posléz cit. výnosu vysvítá — jak ostatně nss vyslovil již v nál. Boh. 3722 adm. —, že zmocnění ministrem udělené vztahuje se výhradně na orgány ministrem označené, t. j. na předsedy okr. škol. výborů na Moravě a nikoli na orgány, kterými se může předseda ošv-u podle § 4 nař. ze 6. listopadu 1920 č. 608 Sb. dáti zastupovati. Ani zák. č. 226/22 ani výn. č. 92079/22 neopravňuje pak ministrem zmocněného předsedu k přenesení uděleného zmocnění na orgán jiný. Z toho následuje, že zmocněnci ministra škol. po rozumu § 14 č. 3 zák. č 226/22 a výn. č. 92079 22 jsou na Moravě toliko předsedové ošv-ů a nikoli také jejich zákonní zástupci a že nemůže-li některý předseda ošv-u pravomoc trestní podle § 14 č. 3 zák. č. 226/22 vykonávati, nepřechází právo ukládati tresty na orgány podle zák. předsedu ošv-u povšechně zastupující, nýbrž právo to přechází zpět na ministra škol.
Jelikož napadený výrok byl vydán, jak vysvítá ze správních spisů a jak i zjištěno dotazem u min. vnitra, funkcionářem osp-é v Z., který dne 7. dubna 1923 předsedou ošv-u v Z. nebyl, kteroužto funkci nastával v onu dobu tehdejší místodržitelský tajemník L., je nař. výrok lto nepříslušnost úředního orgánu jej vydavšího stížen zmatkem a bylo je proto zrušiti podle § 7 zák. o ss, aniž bylo možno obírati se námitkami stížnosti.

Citace:

č. 3924. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 409-410.